Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 814/2013Usnesení NS ze dne 30.10.2014

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.814.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 814/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce JUDr. A. V., CSc., zastoupeného JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 792/40, proti žalovanému PhDr. R. K., zastoupenému JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 63/1, o zaplacení 310.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 432/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, č.j. 25 Co 274/2012-92, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil (co do úroků z prodlení pouze formálně změnil) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 2. 2012, č.j. 5 C 432/2009-70, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), dále též jen „o.s.ř.“, a přípustnost nelze dovodit ani z § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Žalovaný sice odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., který je způsobilý k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., však jeho argumentace nenaplňuje. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Podstatou úvahy o správnosti právního posouzení je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení nevystihuje argumentace, že soud pochybil při zjišťování skutkového stavu věci a v důsledku toho je nesprávné i jeho právní posouzení, resp. kritika právního posouzení založená na předpokladu skutkového stavu jiného, než ze kterého vyšel odvolací soud.

Právě taková argumentace však tvoří těžiště dovolání. Žalovaný totiž primárně brojí proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, že mu žalobce předal částku 310.000,- Kč, prosazuje opak a na tomto základě následně napadá právní závěr odvolacího soudu, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, proti kterému staví svůj závěr, že byla uzavřena dohoda o splátkovém kalendáři.

Nesprávné právní posouzení věci spatřuje žalovaný dále v odvolacím soudem přijatém výkladu § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“ („že si měl … s třetí osobou, panem P. B., sjednat úplatu za tento závazek“)av tomto směru odvolacímu soudu vytknul, že se „více nezamyslil nad postupem žalobce, žalovaného a pana P. B.“ a že z ekonomického hlediska došlo k „tzv. trojstrannému zápočtu“; nebyl tedy v prodlení s úhradou splátky splatné do 31. 12. 2008 a v roce 2009 tak nemohla nastat ztráta výhody splátek. Ani touto argumentací žalovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci neuplatnil. Vychází totiž z toho, že se dohodl o převzetí plnění s P. B. (s výsledkem zániku svého závazku uhradit žalobci do 31. 12. 2008 splátku 100.000,- Kč). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se však podává, že odvolací soud po právní stránce hodnotil jiný skutkový základ; vycházel z toho, že žalovaný na základě ústní dohody s žalobcem „přistoupil k závazku žalobce vůči P. B. ve smyslu § 534 obč. zák.“, aniž byla sjednána úplata za tento závazek.

Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2014

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru