Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 792/2015Usnesení NS ze dne 21.05.2015

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.792.2015.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 792/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. P., zastoupeného JUDr. Ing. Markem Dufkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 21, proti žalované Upstream Czech Republic s. r. o. se sídlem v Praze 8, Karolinská 661, identifikační číslo 28430166, zastoupené Mgr. Zuzanou Valouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/19, o zaplacení 579.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 212/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2014, č. j. 64 Co 162/2014-257, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.213,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zuzany Valouškové, advokátky.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13. 11. 2013, č. j. 25 C 212/2009-231, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 579.750,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 1. 2010 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí (žalobě vyhovující) rozsudek ze dne 9. 5. 2011, č. j. 25 C 212/2009-77, Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2012, č. j. 64 Co 408/2011-121, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rozsudkem ze dne 4. 9. 2014, č. j. 64 Co 162/2014-257, Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech státu; ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky jej změnil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že „dovolací soud materii judikovanou napadeným rozsudkem dosud ve své rozhodovací praxi neřešil a zároveň se domnívá, že právní otázka řešená odvolacím soudem má být posouzena jinak, než ji posoudil odvolací soud“.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, neboť „nejsou splněny předpoklady dle ust. § 237 o. s. ř.“ (v dovolání jsou totiž pouze nepřesně rekapitulovány skutkové okolnosti případu), popř. aby dovolání zamítl postupem dle § 243d písm. a/ o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné, a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/13 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné, protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobce sice ohlásil dovolací důvod podle § 214a odst. l o. s. ř. a zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že mu nevnikl nárok na výhru pro den 1. 1. 2009 (a tudíž ani nárok na náhradu škody, která mu měla být způsobena tím, že neobdržel avizovaný automobil BMW), jeho námitky však směřují primárně proti skutkovým zjištěním, na nichž je právní posouzení věci založeno. Oproti odvolacímu soudu totiž žalobce prosazuje názor, že byl ze soutěže vyloučen nespravedlivě, v rozporu se soutěžními pravidly, resp. namítá, že neporušil pravidla deklarovaná v článku 9.2 veřejně vyhlášených „Pravidel soutěže Hrajte s O2 o 100 BMW“ (konkrétně zákaz používání identických technických zařízení či systémů usnadňujících odesílání odpovědí v soutěži), a odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně, v rozporu se závěry obsaženými ve znaleckém posudku soudního znalce RNDr. Vlastimila Klímy, zjistil, jak byly soutěžní podmínky nastoleny. Skutkového charakteru je rovněž výtka žalobce, že odvolací soud pochybil při výkladu vůle organizátora soutěže (nerespektoval pravidlo výkladu projevu vůle contra preferentem). Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Z uvedeného je patrné, že žalobce v dovolání neuplatnil (jediný) způsobilý dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit (nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem - viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).

Požadavek žalobce aby dovolací soud„ právní otázku řešenou odvolacím soudem posoudil jinak, než jí posoudil odvolací soud“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř. Významově totiž neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013). Řečeno jinak, žalobce se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou, jím již v minulosti vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva jinak, nýbrž toho, aby posoudil věc odlišně („jinak“) od odvolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. května 2015

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru