Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 725/2013Rozsudek NS ze dne 28.11.2013

HeslaRozhodčí doložka
Rozhodčí řízení
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.725.2013.1
Dotčené předpisy

čl. 39 obč. zák.

čl. 33 předpisu č. 216/1994 Sb. ve znění do 31.03.2012


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 725/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně D. F., zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 1, proti žalované P. B., zastoupené JUDr. Stanislavou Aksamitovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C 141/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2012, č. j. 62 Co 327/2011-102, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2012, č. j. 62 Co 327/2011-102, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. března 2011, č. j. 9 C 141/2008-79, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. března 2011, č. j. 9 C 141/2008-79, zamítl žalobu požadující zrušení rozhodčího nálezu, vydaného dne 28. 4. 2008 rozhodcem JUDr. Jiřím Holasem pod sp. zn. R 002/2008-110, jímž bylo určeno, že: 1) žalovaná je vlastníkem budovy, stojící na pozemku parcelní číslo č. st. 982, pozemku parcelní č. st. 982, pozemku parcelní č. 983/2, a pozemku parcelní č. 984/2, vše v obci L., katastrální území L. u H., 2) smlouva o finančním leasingu nemovitostí č. 0707 ze dne 29. 6. 2007, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je platná, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů rozhodčího řízení; současně soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že kupní smlouvou ze dne 29. 6. 2007 prodala žalobkyně žalované budovu, stojící na pozemku parcelního č. st. 982, pozemek parcelního č. st. 982, pozemek parcelního č. 983/2, a pozemek parcelního č. 984/2, vše v obci L., katastrální území L. u H. (dále též „kupní smlouva“ nebo „smlouva“), za částku 1,250.000,- Kč. Pod bodem VII. 4. smlouvy se dohodly na tom, že „veškeré případné spory vzniklé z této smlouvy nebo v souvislosti s ní (včetně případných sporů o platnost této smlouvy či o platnost rozhodčí doložky) budou rozhodovány jediným rozhodcem, a to v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“). Jediný rozhodce bude určen žalobcem ze Seznamu rozhodců vedeného společností Správa rozhodčích řízení a veřejných zakázek, s. r. o. se sídlem Masarykovo náměstí 1484, Pardubice, Zelené Předměstí, PSČ: 530 02, IČ: 27481506 (dále jen „Seznam“). Smluvní strany se dohodly, že rozhodčí řízení bude probíhat dle Pravidel pro rozhodčí řízení vydaných společností Správa rozhodčích řízení a veřejných zakázek, s. r. o. (dále jen „Pravidla“)“. Smluvní strany se zároveň dohodly pro případ zániku Správy rozhodčích řízení a veřejných zakázek, s. r. o. bez právního nástupce, že v takovém případě bude jediný rozhodce určen žalobcem z „náhradního seznamu rozhodců“, který je součástí náhradních pravidel pro řešení sporů pro případ zániku arbitrážního centra, jež tvoří přílohu Smlouvy o finančním leasingu nemovitostí č. 0707 ze dne 29. 6.2007. Zároveň se účastnice dohodly, že případné odstoupení některé smluvní strany od této smlouvy nemá žádný vliv na platnost sjednané rozhodčí doložky (bod VII. 6. smlouvy). Téhož dne žalobkyně (jako příjemce leasingu) a žalovaná, zastoupena na základě plné moci společností CS FINANCOVÁNÍ GROUP s. r. o. se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484 (jako poskytovatel leasingu), uzavřely smlouvu o finančním leasingu č. 0707 (dále jen „smlouva o finančním leasingu“), jejímž předmětem je úplatné trvalé užívání nemovitostí ve vlastnictví poskytovatele leasingu (nemovitostí specifikovaných ve shora uvedené kupní smlouvě) po dobu trvání leasingového vztahu (čl. I. smlouvy o finančním leasingu). Doba finančního leasingu byla sjednána na 360 měsíců s leasingovou splátkou ve výši 4.980,- Kč. Pod bodem XVI. smlouvy o finančním leasingu byla dohodnuta rozhodčí doložka v totožném znění, jako v kupní smlouvě ze dne 29. 6. 2007 (mimo záměny terminologie v označení smluvních stran „kupující – prodávající“ za „příjemce leasingu - poskytovatel leasingu“). Rozhodčím nálezem ze dne 28. dubna 2008, vydaným rozhodcem JUDr. Jiřím Holasem se sídlem v Praze 3, Jilmová 8, pod sp. zn. R 002/2008-110, bylo určeno, že žalovaná (v postavení žalobkyně) je vlastníkem nemovitostí (a) budovy, stojící na pozemku parcelního č. st. 982, (b) pozemku parcelního č. st. 982, (c) pozemku parcelního č. 983/2, a (d) pozemku parcelního č. 984/2, vše v obci L., část obce L., okres H., katastrální území L. u H. (výrok I.), a dále bylo určeno, že smlouva o finančním leasingu nemovitostí č. 0707 ze dne 29. 6. 2007, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je platná (výrok II.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů rozhodčího řízení (výrok III.). Soud prvního stupně neshledal důvodnou žádnou z námitek, jimiž žalobkyně zpochybňovala platnost sjednaných rozhodčích doložek v obou smlouvách. Poukázal na to, že žalobkyně (v procesním postavení žalované v rozhodčím řízení) v prvém vyjádření adresovanému rozhodci sdělila, že podala u okresního soudu žalobu o určení svého vlastnictví ke sporným nemovitostem, v níž se dovolává neplatnosti kupní smlouvy a zániku leasingové smlouvy, a že tedy podle § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb. byla rozhodčí doložka (minimálně ve vztahu ke kupní smlouvě) zrušena, a není tak dána pravomoc rozhodců takový spor rozhodovat; zároveň žalobkyně vznesla námitku nedostatku pravomoci rozhodce k rozhodování o rozhodčí žalobě. Ve vztahu k důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, který uplatnila žalobkyně až v podání došlém soudu dne 29. 3. 2010, tj. že rozhodčí doložka je neplatná, neboť rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodců ad hoc nebo konkrétní způsob určení, ale jen odkazuje, ohledně výběru rozhodce a určení pravidel rozhodčího řízení, na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, na touto právnickou osobou ustanovené statuty a řády, uzavřel, že tento důvod neplatnosti žalobkyně neuplatnila na počátku rozhodčího řízení. Opomněla-li takto zdůvodněnou námitku neplatnosti vznést nejpozději, než začala jednat ve věci samé, musí soud žalobu zamítnout podle § 33 zákona č. 216/1994 Sb.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. února 2012, č. j. 62 Co 327/2011-102, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění, že „se zamítá žaloba na zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Jiřím Holasem dne 28. 4. 2008, pod sp. zn. R 002/2008-110“; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Předeslal, že řízení o zrušení rozhodčího nálezu není přezkumným řízením, takže není oprávněn zkoumat jeho věcnou správnost, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 23 Cdo 2570/2007, a nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2011, sp. zn. I. ÚS 3227/07. Následně se – se zřetelem k rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn 29 Odo 1222/2005, 32 Cdo 3299/0009, 32 Cdo 953/2009, 23 Cdo 3744/2009, 23 Cdo 2273/2007 či 33 Cdo 2675/2007 – ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, zejména v otázce opožděnosti námitky neplatnosti rozhodčích doložek.

V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítá nesprávnost právního posouzení věci s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, a ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. 32 Cdo 1824/2011. Prosazuje názor, že rozhodčí doložky obsažené v čl. VII. odst. 4 kupní smlouvy a v čl. XVI. smlouvy o finančním leasingu nemovitostí, jsou absolutně neplatné. Odmítá závěr, že se nedovolávala neplatnosti rozhodčí doložky, neboť již v rámci rozhodčího řízení brojila proti nedostatku pravomoci rozhodce, a to tím, že namítala, že rozhodčí doložka je neplatná. Má zato, že rozhodčí doložky jsou neplatné, a že byl důvod rozhodčí nález zrušit podle § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb. Za nesprávný považuje dovolatelka i výrok o nákladech řízení. Navrhla proto zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu, ve spojení s čl. II. odst. 7 zákona č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Napadené rozhodnutí, má po právní stránce zásadní význam, neboť otázku platnosti rozhodčí doložky a možnosti uplatňovat dodatečně jiné důvody její neplatnosti, vyřešily soudy obou stupňů v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Již v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, publikovaném pod č. 45/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), byl přijat a odůvodněn závěr, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona. Na toto rozhodnutí pak navázal usnesením ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněným ve Sbírce pod č. 121/2011, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, který usměrnil dosud rozdílnou rozhodovací praxi přijetím závěru, že neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc a odkazuje-li pouze na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je (jako celek) neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem.

Tyto závěry se uplatní také v posuzovaném případě, kdy rozhodčí doložka neobsahuje určení rozhodce ad hoc, nýbrž určení rozhodce svěřuje do rukou žalobce, který jej má vybrat ze seznamu rozhodců vedeného společností Správa rozhodčích řízení a veřejných zakázek, s. r. o., tedy subjektu, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a který není povolán vydávat ani řád, podle něhož má rozhodčí řízení probíhat, ani seznam rozhodců, z něhož má být rozhodce vybrán. I když se formulace rozhodčí doložky v posuzovaném případě liší od znění rozhodčí doložky, kterou dovolací soud posuzoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, zřetelně z ní vyplývá, že účastnice se (stejně jako smluvní strany ve věci sp. zn. 31 Cdo 1945/2010) nedohodly na tom, že jejich případný spor bude řešen rozhodcem ad hoc (žádný rozhodce není v rozhodčí smlouvě jmenovitě uveden), a není v ní určení rozhodce sjednáno zákonu odpovídajícím způsobem. Uvedený nedostatek způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí doložky jako celku.

V rozsudku ze dne 27. března 2013, sp. zn. 23 Cdo 2406/2011, publikovaném ve Sbírce pod č. 68/2013, Nejvyšší soud přijal závěr, podle něhož námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy včas uplatněná v rozhodčím řízení má za důsledek, že z hlediska ustanovení § 33 zákona o rozhodčím řízení se tato námitka vztahuje i na jiné důvody neplatnosti rozhodčí smlouvy, než které byly případně v této námitce skutkově popsány. Zdůvodnil jej tím, že ustanovení § 33 zákona o rozhodčím řízení ukládá soudu zamítnout návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody uvedené v § 31 písm. b) nebo c) zákona o rozhodčím řízení, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. Podle § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení lze namítat, že rozhodčí smlouva je z jiných důvodů než z důvodu uvedeného v § 31 písm. a) zákona o rozhodčím řízení neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje. Podle § 31 písm. c) zákona o rozhodčím řízení je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu skutečnost, že ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem. Ustanovení § 31 písm. b) a c) zákona o rozhodčím řízení se tedy vztahuje jak na případy, kdy byla uzavřena neplatná rozhodčí smlouva [pokud ovšem nejde o neplatnost rozhodčí smlouvy podle § 31 písm. a) z důvodu nedostatku arbitrability, což v posuzované věci nenastalo], tak na případy, kdy vůbec nedošlo k uzavření rozhodčí smlouvy (...) Uplatnění důvodů podle ustanovení § 31 písm. b) nebo c) zákona o rozhodčím řízení stranou, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, v rozhodčím řízení před tím, než tato strana začala jednat ve věci samé, je podmínkou pro možnost postupu soudu podle § 31 písm. b) a c) zákona o rozhodčím řízení především pro zabránění průtahům v dalším řízení (...) Včas vznesená námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy má za důsledek, že z hlediska ustanovení § 33 zákona o rozhodčím řízení se tato námitka vztahuje i na jiné důvody neplatnosti rozhodčí smlouvy, než které byly případně v této námitce skutkově popsány.

Žalobkyni se tak prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jeho obsahovaného vymezení podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než napadený rozsudek podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Se zřetelem k důvodu, z jakého bylo napadené rozhodnutí zrušeno, se dalšími dovolacími námitkami již nezabýval.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2013

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru