Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 717/2017Usnesení NS ze dne 22.11.2017

HeslaVady podání
Záměna účastníků řízení
Zneužívání výkonu práv a povinností
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.717.2017.1
Dotčené předpisy

§ 107a o. s. ř. ve znění do 29.09.2017

§ 237 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017

§ 241a o. s. ř. ve znění do 29.09.2017

§ 2 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 717/2017-247

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce A. K., v době podání dovolání zastoupeného Mgr. Jakubem Sýkorou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, proti žalované O. Y., zastoupené JUDr. Jiřím Burešem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 471/29, o 40.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 273/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č.j. 18 Co 221/2016-216, takto:

I. Dovolání proti výrokům rozsudku ze dne 31. 8. 2016, č.j. 18 Co 221/2016-216, jimiž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 3. 2016, č.j. 32 C 273/2014-164, a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 26.160 Kč, se odmítá.

II. Dovolání proti výroku rozsudku ze dne 31. 8. 2016, č.j. 18 Co 221/2016-216, jímž Městský soud v Praze nepřipustil vstup společnosti Axel 1 Group com, s.r.o., se sídlem v Praze 3, Na Jarově 2424/2, do řízení namísto žalobce, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.682 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jiřího Bureše, advokáta.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 2. 3. 2016, č.j. 32 C 273/2014-164, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 40.000 EUR s příslušenstvím, žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 91.560 Kč a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit státu na znalečném 9.656 Kč.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 8. 2016, č.j. 18 Co 221/2016-216, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, žalobci uložil nahradit žalované náklady odvolacího řízení (26.160 Kč) a nepřipustil vstup Axel 1 Group com, s.r.o., se sídlem v Praze 3, Na Jarově 2424/2, do řízení namísto žalobce.

Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, je zčásti vadné a zčásti nedůvodné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).

Ve vztahu k potvrzujícímu výroku o věci samé žalobce nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání a dovolací důvod tak, jak jsou právním předpisem (§ 237, § 241a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř.) i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu požadovány (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. K projednání dovolání přitom nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. či jeho části. Dovolatel je tak povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak. Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. § 241a odst. 1, 3 o.s.ř.).

Námitky, že otázka (aktivní) věcné legitimace měla být odvolacím soudem posouzena jinak, a že je nesprávný závěr odvolacího soudu „ohledně nepravosti podpisu žalované na základě znaleckého posudku,“ žádný z předpokladů přípustnosti dovolání nevymezují; současně je zjevné, že není řádně specifikován ani dovolací důvod.

Ve vztahu k výrokům o nákladech řízení před soudy obou stupňů žalobce žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesl.

Výsledek dovolacího řízení je tudíž závislý na posouzení žalobcových námitek směřujících proti výroku rozhodnutí, kterým odvolací soud nepřipustil vstup Axel 1 Group com, s.r.o., do řízení namísto žalobce (srov. § 238a, § 242 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

V průběhu odvolacího řízení žalobce navrhl, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost Axel 1 Group com., s.r.o., s níž uzavřel smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovanou. Podle odvolacího soudu žalobce sice formálně splnil předpoklady § 107a odst. 2 o.s.ř., nicméně jsou zde skutečnosti, které odůvodňují výjimečný postup vedoucí k zamítnutí návrhu prostřednictvím § 2 o.s.ř.

Podle § 107a o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Podle § 2 o.s.ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

V projednávané věci byly naplněny předpoklady § 107a odst. 2 o.s.ř. Právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nastala; žalobce postoupil smlouvou z 10. 6. 2016 společnosti Axel 1 Group com., s.r.o., pohledávku ze smlouvy o půjčce za žalovanou, a s návrhem na vstup do řízení na jeho místo postupník souhlasil.

Ustálená soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4920/2014, ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, a ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) dovodila, že nelze vyloučit výjimečné zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o.s.ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím § 2 o.s.ř. Takový postup je namístě např. tehdy, je-li možno podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o.s.ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Obdobný závěr přijal i Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o.s.ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o.s.ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu).

Odvolací soud se od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, posoudil-li na základě zhodnocení všech najevo vyšlých skutečností žalobcův návrh podle § 107a o.s.ř. jako zneužití procesních práv ve smyslu § 2 o.s.ř..

Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena 10. 6. 2016, tedy během odvolacího řízení poté, kdy žalobce v řízení před soudem prvního stupně neuspěl a byl zavázán nahradit žalované náklady řízení ve výši cca 100.000 Kč. Současně z dokazování provedeného v průběhu řízení (včetně nálezu znaleckého posudku) vyplynulo zjištění o neexistenci smlouvy o půjčce, z níž měla vzniknout postoupená pohledávka. Odvolací soud také zjišťoval reálný hospodářský význam postoupení pohledávky a dospěl k závěru, že není osvědčeno, že smlouva není – se zřetelem k absenci adekvátního protiplnění ze strany postupníka – simulovaným právním úkonem, jehož účelem je krácení práv žalované, byla-li by ve sporu úspěšná. Navíc, postupník je společností s ručením omezeným se základním kapitálem 200.000 Kč, která vznikla 12. 5. 2015. V Obchodním rejstříku za celou dobu existence společnosti nejsou listiny zachycující její hospodářské výsledky; chybí tedy podklady, z nichž by se s jistou mírou pravděpodobnosti dalo usoudit, že disponuje dostatečně velkým majetkem, ze kterého by bylo možné uspokojit případný nárok žalované na náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání žalobce zčásti odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.) a zčásti zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 12.660 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.722 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 22. listopadu 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru