Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 706/2012Usnesení NS ze dne 28.02.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.706.2012.2
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 706/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně CF FLOP s. r. o. se sídlem v Brně-Sever, Nejedlého 383/11, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. Karlem Svobodou, advokátem se sídlem v Bruntále, Zámecké nám. 4/6, o zaplacení 240.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 3/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. června 2011, č. j. 8 Co 190/2011-104, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Svobody, advokáta se sídlem v Bruntále, Zámecké nám. 4/6.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 6. června 2011, č. j. 8 Co 190/2011-104, jímž Krajský soud v Ostravě ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. září 2010, č. j. 16 C 3/2009-81, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. /dále jen „o. s. ř.“/), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Bezcenné jsou tudíž námitky žalobkyně, že soudy řádně nezjistily skutkový stav věci, že pochybily, jestliže nevzaly v úvahu, že nezpůsobila nedobytnost postoupené pohledávky a že nesprávně byl posouzen obsah smlouvy o postoupení pohledávky. Jde totiž o výhrady týkající se správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, které představují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 o. s. ř. Přihlížet nelze ani k výtkám, že odvolací soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jestliže neprovedl všechny jí navržené důkazy, v odůvodnění svého rozhodnutí se „nezabýval detailně jejími námitkami ohledně důsledků uzavřené smlouvy o narovnání“ a jeho rozhodnutí bylo nepředvídatelné. Jak již bylo uvedeno výše, v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se k námitkám uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3, část věty za středníkem o. s. ř.).

Způsobilý dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vystihla žalobkyně v prvé řadě námitkou zpochybňující správnost závěru o promlčení uplatněného nároku. Tato námitka je však v posuzované věci zcela nepřiléhavá, neboť odvolací soud k závěru o promlčení žalobou uplatněného práva na smluvní pokutu vůbec nedospěl. Své rozhodnutí založil na závěru, že vymáhání smluvní pokuty je - za situace, kdy žalovaný již cenu za postupovanou pohledávku žalobkyni zaplatil, přičemž ona mu ji bude muset vrátit - zneužitím práva a jeho výkon je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Tento závěr nebyl v dovolání zpochybněn. Proto se jeví nadbytečným zabývat se jak úvahou, zda v dané věci měl být aplikován obchodní zákoník namísto občanského zákoníku, tak námitkami týkajícími se dohody o narovnání ze dne 15. 1. 2003, resp. podmínkám specifikovaným v její části III., bod 4. (jimi navíc dovolatelka oponuje především skutkovému závěru, že narovnání vztahů účastníků plynoucí ze smlouvy ze dne 15. 1. 2003 se smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 15. 7. 2002 nijak netýkalo). I kdyby totiž námitky dovolatelky v tomto směru byly opodstatněné, nemohou na závěru, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nic změnit.

Důvodná není ani námitka dovolatelky, že ujednání smlouvy o postoupení pohledávky pojednávající o zrušení smlouvy a o povinnosti vrátit si vzájemné plnění pro případ, že dojde k nedobytnosti postupované pohledávky z důvodů jen na straně postupitele, nekoresponduje s ustanovením § 527 odst. 1 a 2 obč. zák. Zákonné ustanovení, na základě kterého postupitel ručí postupníkovi za dobytnost pohledávky postoupené za úplatu, totiž nevylučuje smluvní volnost stran; účastníci smlouvy o postoupení pohledávky se mohou dohodnout na jejím zrušení pro případ, že se postoupená pohledávka ukáže nedobytnou, a sjednat tak pro postupníka jiný způsoby ochrany pro případ nedobytnosti pohledávky, než jakou podpůrně poskytuje institut ručení postupitele za její dobytnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 odst. 1 ve spojení s § 15, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 /viz čl. II vyhlášky č. 496/2012/) a z částky 2.163,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. února 2013

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru