Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 603/2012Rozsudek NS ze dne 24.05.2013

HeslaVeřejný příslib
Výklad projevu vůle
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.603.2012.3
Dotčené předpisy

§ 35 odst. 2 obč. zák.

§ 52 obč. zák.

§ 55 odst. 3 obč. zák.

§ 850 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 603/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce PATRULL, družstvo se sídlem v Praze 9, Českodubská 787, identifikační číslo 29045614, zastoupeného JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, proti žalované SG Investment, s.r.o., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo 26748967 (právní nástupkyni obchodní společnosti České nemovitosti a.s. se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo 25059688), o zaplacení 840.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 110 EC 58/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2011, č. j. 70 Co 205/2011-218, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2011, č. j. 70 Co 205/2011-218, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. října 2010, č. j. 110 EC 58/2010-196, ve znění opravného usnesení ze dne 23. února 2011, č. j. 110 EC 58/2010-207, se zrušují a věc se vrací Obvodního soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 840.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděl, že je na základě smlouvy o postoupení pohledávek právním nástupcem osob, které od obchodní společnosti Vinořská spol. s r. o. zakoupily bytové jednotky a splnily tak podmínky veřejného příslibu žalované. Ta však kupujícím slíbené plnění neposkytla a způsobila jim tak škodu.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 23. února 2011, č. j. 110 EC 58/2010-196, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že v letáku vydaném pod hlavičkou žalované byl nabízen prodej nových bytů v „bytovém areálu Semtínská“ v Praze 9 - Vinoři; přední strana letáku obsahovala text: „Bonus: Koupí bytu získáte ZDARMA členství v golfovém klubu“, „Informace a prodej: České nemovitosti a.s.“, „Investor: Vinořská spol. s r.o.“ a na jeho zadní straně bylo uvedeno: „Zájemci o nové byty, kteří uzavřou se společností Vinořská spol. s r.o. kupní smlouvu, získají jako bonus zcela zdarma jedno řádné členství v golfovém klubu, jehož domovským hřištěm bude 27 jamkové hřiště ve Vinoři - v lokalitě Na Dlouhých. Hodnota vstupního členského poplatku pro dospělou osobu činí 70.000,- Kč. Výstavba golfového hřiště započne na podzim 2007 a prvních 9 jamek, tréninkové plochy a klubovna budou otevřeny na podzim 2009.“ Zájemci o koupi V. F., J. G., T. M., A. P., O. D., Ing. M. F. a Ing. Z. F. (dříve M.), Ing. M. B. a Ing. L. B., M. K. a M. K., M. Č. a M. H., Ing. O. S. a Ing. G. S. (dříve T.), V. P. a E. M., M. M. a Ing. E. M. uzavřeli s obchodní společností Vinořská spol. s r. o., identifikační číslo 27063976, kupní smlouvy, jejichž předmětem jsou bytové jednotky v „bytovém areálu Semtínská“ ve Vinoři. Kupujícím A. P., Ing. M. B., Ing. V. P., M. Č. a Ing. O. S. byly vystaveny bonusové kupóny sloužící k úhradě vstupního členského poplatku do „Sekyra Golf Klubu Praha“; kupóny jsou podepsané obchodními společnostmi Vinořská spol. s r. o. a Sekyra Golf, a.s., které v nich potvrzují, že jmenovaní kupující „uzavřením kupní smlouvy na nový byt v bytovém areálu ve Vinoři získají jako bonus nárok na jedno řádné členství v Sekyra Golf Klubu Praha. Proti předložení tohoto kupónu a současně uzavřené kupní smlouvy v sídle Sekyra Golf Klubu Praha budou jmenovaní (nebo jimi určený člen rodiny) v klubu registrováni“. Společnost Sekyra Group od projektu výstavby golfového hřiště ve Vinoři upustila. Uvedení vlastnící bytových jednotek jako postupitelé a žalobce jako postupník uzavřeli smlouvy o postoupení pohledávek. V nich každý z postupitelů prohlásil, že má za žalovanou pohledávku, která vznikla tím, že žalovaná nesplnila závazek z veřejného příslibu; důsledkem postupu žalované vznikla postupitelům škoda, každému ve výši deklarované hodnoty slíbeného členství, tj. 70.000,- Kč. Tyto své pohledávky postupitelé jednotlivě postoupili postupníkovi. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že informace uvedené v letáku nelze pro neurčitost považovat za platný veřejný příslib podle § 850 obč. zák.; z letáku totiž nelze spolehlivě dovodit, že je to právě žalovaná, kdo se zavázal poskytnout zájemcům o koupi bytu zdarma členství v golfovém klubu. Pouhá skutečnost, že prodej bytů propagovala ve svých letácích žalovaná, k identifikaci slibovatele nepostačuje, zvláště když se v letáku současně uvádí, že investorem je Vinořská spol. s r.o., s níž zájemci o koupi bytů také následně uzavírali kupní smlouvy a tato společnost (spolu se Sekyra Golf a.s.) jim vystavovala bonusové kupóny, proti jejichž předložení v sídle Sekyra Golf Klubu Praha měli být registrováni v golfovém klubu.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. června 2011, č. j. 70 Co 205/2011-218, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po zopakování důkazu reklamním letákem týkajícím se nových bytů v bytovém areálu Semtínská v Praze - Vinoři odvolací soud přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně. Konstatoval, že z letáku vydaného pod hlavičkou žalované nelze dovodit její závazek, že kupujícím poskytne odměnu za splnění stanovených podmínek. Z formulací použitých v letáku totiž nevyplývá jednoznačně, že je to žalovaná, kdo kupujícím, kteří vstoupí do právního vztahu s prodávajícím (tj. Vinořskou spol. s r.o.), poskytne plnění v podobě členství v golfovém klubu. Text obsažený v letáku lze považovat za pouhou reklamu, kterou pro prodávajícího (Vinořskou spol. s r.o.) uskutečňovala žalovaná za použití svého - v oboru realit známějšího - obchodního jména. O veřejný příslib nešlo, a nejednalo by se o tento právní vztah ani za předpokladu, že by formulace slibu a identifikace slibující osoby splňovaly náležitosti podle § 850 obč. zák.; v letáku totiž není dostatečně určitě vyjádřen předmět plnění veřejného příslibu. Závazek poskytnout „jedno řádné osobní členství v golfovém klubu, jehož domovským hřištěm bude 27 jamkové hřiště ve Vinoři v lokalitě „Na Dlouhých“, jehož výstavba započne v roce 2007“ odvolací soud vyhodnotil - s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2945/2008 - jako neurčitý, neboť absentuje označení konkrétního golfového klubu; ten byl identifikován jako klub, jenž bude provozovat hřiště, které v době uveřejnění letáku neexistovalo, a jehož vznik byl ve stadiu více či méně reálných plánů. I když byl Vinořskou spol. s r.o. a Sekyra Golf, a.s., posléze vydán avizovaný bonusový kupón, nemohl na základě neplatného právního úkonu (veřejného příslibu) vzniknout mezi žalovanou a právními předchůdci žalobce závazkový právní vztah, a tudíž ani právo na plnění z takového vztahu. Jestliže právním předchůdcům žalobce nevzniklo oprávnění (nárok) z veřejného slibu, nemohla jim být způsobena škody z důvodu jeho porušení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nadále prosazuje názor, že právní úkon (veřejný příslib) obsažený v reklamním letáku je srozumitelný a určitý. Odvolacímu soudu vytýká, že text listiny vyložil v rozporu s výkladovými pravidly a formalisticky. Považuje za nepřijatelné, aby prohlášení, která v očích průměrného spotřebitele vyvolávají od počátku jasnou a konkrétní představu o slibovaném plnění, byla dodatečně prohlášena za neurčitá. Text obsažený v letáku zřetelně vyjadřuje závazek poskytnout plnění za stanovených podmínek a nedává prostor k pochybám o slibujícím; k plnění se zavázala žalovaná, která leták zveřejnila pod svou obchodní firmou s vyobrazením své chráněné ochranné známky. Informace, že zájemci budou uzavírat kupní smlouvy s mateřskou společností slibovatele (tj. s Vinořskou spol. s r.o., která byla založena jen za účelem realizace projektu), na tom nemůže nic změnit. Žalovaná jako slibovatel ve snaze docílit efektivní reklamy vlastním jménem a na svůj účet podporovala prodej bytů své dceřiné společnosti (těžila z příslibu obchodní výhodu). Uvedení jména dceřiné společnosti v podmínce příslibu („… ti kdo uzavřou se společností Vinořská spol. s r.o., kupní smlouvu …“) mělo pouze kategorizovat množinu bytů, jejichž koupí vznikne nabyvateli právo dostat od slibovatele plnění. Odvolací soud pochybil, jestliže při výkladu veřejného příslibu nevzal v úvahu, že šlo o vztah mezi podnikatelem a spotřebiteli (úkon měl být vykládán ve prospěch slabší strany). Žalobce je přesvědčen, že předmět plnění (odměna) byl definován zcela určitě. Příslib obsahuje hodnotu slibovaného členství a jeho adresáti jsou tak schopni promítnout tuto hodnotu do úvahy o výhodnosti či nevýhodnosti kupní ceny bytu a rozhodnout se, zda jej koupí.

Žalovaná navrhla dovolání zamítnout. Zdůraznila, že v reklamním letáku není uvedeno, že se zavazuje poskytnout kupujícím plnění a absenci jejího projevu vůle nelze nahradit ani výkladem; leták obsahuje pouze informaci, co kupující bytů získají navíc. Závěr odvolacího soudu ohledně neurčitosti slibovaného plnění považuje za správný; z letáku nelze dovodit bližší specifikaci členství v golfovém klubu, jeho obsah, s ním spojená práva a povinnosti, popř. v jakém konkrétním klubu má být členství poskytnuto. Leták obsahoval výhradu, že podrobné informace jsou uvedeny na www.cnas.cz. Podmínky pro uplatnění nároku na členství byly následně shrnuty v bonusových kuponech, které deklarovaly nárok konkrétní osoby na osobní členství v golfovém klubu a rovněž podmínky pro jeho uplatnění. Kupony nebyly vystaveny žalovanou, ale Vinořskou spol. s r.o., která také byla připravena zájemcům členství v klubu poskytnout; klub nabízel svým členům plnohodnotnou náhradu za avizované 27 jamkové hřiště, avšak žádný z kupujících, jejichž nároky jsou předmětem tohoto řízení, nikdy svůj nárok na členství v tomto klubu u žalované (ani jiné osoby) neuplatnil.

V průběhu dovolacího řízení byl původně žalovaný subjekt - České nemovitosti a.s. se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo 25059688, ke dni 1. 1. 2012 vymazán z obchodního rejstříku z důvodu fúze sloučením se SG Investment, s.r.o., se sídlem Praha 8 - Karlín, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo 26748967, jako nástupnickou společností. Na společnost SG Investment, s.r.o., přešlo ke dni zápisu fúze a výmazu zanikajících společností z obchodního rejstříku veškeré obchodní jmění zanikajících společností, včetně žalované. Dovolací soud proto usnesením ze dne 20. 5. 2013, č. j. 33 Cdo 603/2012-250, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalované se SG Investment, s.r.o., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo 26718967.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací posoudil věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve jeho přípustností. Dovolání shledal přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud se při výkladu jím posuzovaného právního úkonu odchýlil od již ustálené judikatury Nejvyššího soudu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že mezi jeho právními předchůdci a žalovanou nevznikla práva a povinnosti z veřejného příslibu, resp. že tento příslib je pro neurčitost ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 obč. zák. (absolutně) neplatný. Má mimo jiné za to, že právní posouzení věci je neúplné a tudíž nesprávné, jestliže odvolací soud při interpretaci obsahu reklamního letáku (který podle něj obsahuje právní úkon veřejného příslibu žalované) opomněl aplikovat § 55 odst. 3 obč. zák.

Podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „obč. zák.“), právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým výkladem.

Podle § 52 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, upravené v části osmé tohoto zákona, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel (odst. 1). Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (odst. 2). Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (odst. 3).

Podle § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

Vztah mezi právními předchůdci žalobce a žalovanou je nepochybně vztahem mezi spotřebiteli a dodavatelem, neboť při zprostředkování prodeje bytů ve Vinoři vystupovala žalovaná v rámci své obchodní činnosti, zatímco právní předchůdci žalobce nikoli. Odvolací soud pochybil, jestliže při posuzování, zda lze projev vůle žalované obsažený v reklamním letáku považovat za právní úkon podle § 850 a násl. obč. zák. a hodnotit jej jako veřejný příslib žalované, resp. platný veřejný příslib, nepoužil interpretační pravidlo podle § 55 odst. 3 obč. zák. modifikující v případě spotřebitelských smluv obecná výkladová pravidla uvedená v § 35 odst. 2 obč. zák.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že závěr o neplatnosti právního úkonu pro jeho neurčitost či nesrozumitelnost je opodstatněn pouze tehdy, jestliže pochybnosti o jeho obsahu nelze odstranit ani výkladem za použití interpretačních pravidel stanovených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák. a pro obchodní závazkové vztahy též v § 266 obch. zák. (srov. např. rozsudek ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1044/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 2, rozsudek ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009, jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ústavní soud pak - z pohledu ústavou garantovaných základních práv - ve své judikatuře zdůrazňuje, že základním principem výkladu smluv, reflektujícím autonomii smluvních stran v soukromoprávních vztazích a společenskou a hospodářskou funkci soukromoprávní smlouvy, je priorita výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný. Postup upřednostňující výklad vedoucí k závěru o neplatnosti smlouvy Ústavní soud posuzuje jako rozporný s principy právního státu a tudíž ústavně nekonformní (srov. např. nález ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

V posuzované věci bylo soudy zjištěno, že tištěný leták vydaný pod hlavičkou žalované, v němž byl nabízen prodej nových bytů „v Praze 9 - Vinoř - bytový areál Semtínská“, obsahoval na své přední straně text: „Bonus: Koupí bytu získáte ZDARMA členství v golfovém klubu“, „Informace a prodej: České nemovitosti a.s.“, „Investor: Vinořská spol. s r.o.“ a na zadní straně letáku bylo uvedeno: „Zájemci o nové byty, kteří uzavřou se společností Vinořská spol. s r.o. kupní smlouvu, získají jako bonus zcela zdarma jedno řádné členství v golfovém klubu, jehož domovským hřištěm bude 27 jamkové hřiště ve Vinoři - v lokalitě Na Dlouhých. Hodnota vstupního členského poplatku pro dospělou osobu činí 70.000,- Kč. Výstavba golfového hřiště započne na podzim 2007 a prvních 9 jamek, tréninkové plochy a klubovna budou otevřeny na podzim 2009.“

Nelze přisvědčit odvolacímu soudu, že z textu reklamního letáku není možné dovodit, že žalovaná se zavázala poskytnout potencionálním kupcům jí nabízených bytů odměnu (a to v podobě členství v golfovém klubu) za splnění stanovených podmínek. Přestože v letáku použité slovní vyjádření vůle žalované je nepřesné a může vyvolávat určité pochybnosti ohledně toho, zda se jedná o její explicitní závazek plnění poskytnout, lze je výkladem - za použití pravidel zakotvených v § 35 odst. 2 při respektování ustanovení § 55 odst. 3 obč. zák. - překlenout. Žalovaná je společností, o níž je všeobecně známo, že se zabývá prodejem a zprostředkováním prodeje nemovitostí. V posuzovaném případě je z reklamního letáku dostatečně seznatelné, že žalovaná se svou činností podílí na prodeji nabízených bytů (viz použití textu „Informace a prodej: České nemovitostí, a.s.). Z písemnosti je dále zcela zřejmé, že potenciální zájemci o nové byty jsou ke koupi bytů motivováni sdělením, že uzavřením kupní smlouvy (se zde označeným třetím subjektem) získají zdarma členství v golfovém klubu („bonus“). Lze mít za to, že takové sdělení obsažené v reklamním letáku renomované realitní společnosti (žalované) je způsobilé vyvolat u běžného spotřebitele důvodně očekávání, že se mu po uzavření kupní smlouvy dostane avízované odměny a že mu ji poskytne ten, kdo prodej bytů nabízí (resp. zprostředkovává), tj. žalovaná, která leták opatřila několika svými kontaktními údaji. Tuto úvahu ostatně dokládá samotný soudní spor v dané věci. Nelze pomíjet, že je to žalovaná, kdo text letáku vytvořil, a kdo tak měl možnost zabránit pochybnostem plynoucím z jeho formulace; takový postup lze od ní jako od profesionála spravedlivě očekávat. Stejně tak je namístě vzít v úvahu, že slibovaný „bonus“ měl mimo jiné zajistit zisk i žalované, jestliže „přiláká“ kupce, kteří od obchodní společnosti Vinořská spol. s r.o. (s níž žalovaná posléze fúzovala) nabízené byty koupí. To vše vede k závěru, že při aplikaci výkladových pravidel podle § 35 odst. 2 a § 55 odst. 3 obč. zák. nelze než z reklamního letáku žalované dovodit, že učinila veřejný příslib ve smyslu ustanovení § 850 obč. zák., z něhož jí vznikl závazek poskytnout odměnu tomu, kdo uzavře kupní smlouvu na jí nabízené byty. Skutečnost, že žalovaná podmínila poskytnutí odměny uzavřením smlouvy se třetí osobou, nemá na existenci jejího závazku vliv, stejně jako je právně irelevantní, že následně vystavené bonusové kupóny sloužící k úhradě vstupního členského poplatku do Sekyra Golf Klubu Praha byly podepsány společnostmi Vinořská spol. s r. o. a Sekyra Golf, a.s. Z uvedeného vyplývá pouze, že žalovaná plnila svůj závazek z veřejného příslibu prostřednictvím třetích osob.

Dovolací soud nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že ve veřejném příslibu žalované je neurčitě uvedena jí slibovaná odměna, jestliže golfový klub, v němž měli potencionální kupci zdarma získat členství, byl identifikován toliko domovským hřištěm (a to za situace, kdy toto hřiště ještě nevzniklo). Z posuzovaného textu se jednoznačně podává, že slibovaná odměna měla představovat „jedno řádné členství v golfovém klubu, jehož domovským hřištěm bude 27 jamkové hřiště ve Vinoři v lokalitě „Na Dlouhých“, jehož výstavba započne v roce 2007“. Taková specifikace předmětu příslibu ho činí nezaměnitelným, je tudíž dostatečně určitá; dává svým adresátům (nabyvatelům nabízených bytových jednotek) dostatečně na srozuměnou, co mohou při splnění stanovených podmínek očekávat. Bez významu v této souvislosti ostatně není ani skutečnost, že právním předchůdcům žalobce (kupujícím a adresátům příslibu) byly vystaveny bonusové kupóny k úhradě vstupního členského poplatku do „Sekyra Golf Klubu Praha“, což nasvědčuje tomu, že oběma smluvním stranám bylo jasné, co je předmětem veřejného příslibu. Lze předpokládat, že adresáti příslibu byli srozuměni s tím, že získají členství v golfovém klubu s vydefinovaným domovským hřištěm (lhostejno zda v klubu „A“ nebo „B“); to, že domovské hřiště vznikne teprve v budoucnu, bylo z příslibu jasné („jeho výstavba započne v roce 2007“). Podstatné pro adresáty příslibu (kupující bytových jednotek) bylo, že domovské hřiště golfového klubu, jehož členy se v rámci odměny stali, a s jehož výstavbou mělo být započato v roce 2007, bude v sousedství jimi kupovaných bytů (zatraktivní jim tyto byty). V případě akceptace úvah odvolacího soudu ohledně určitosti slibované odměny by nemohl obstát např. ani příslib odměny v podobě „osobního automobilu Škoda Fabia 1.2 HTP“, nebyla-li by uvedena barva vozu, rok výroby, popř. úroveň výbavy. Dovolací soud má za to, že je-li uveden alespoň minimální standart odměny, kterou se slibovatel zavazuje poskytnout, je adresát veřejného příslibu dostatečně vyrozuměn o předmětu příslibu a veřejný příslib obstojí z hlediska určitosti slibované odměny. Jinými slovy, je-li odměna definována tak, že je zjevné (jasné a srozumitelné), jaká minimální hodnota se má adresátovi příslibu dostat, nelze dospět k závěru, že je takové ujednání o odměně neurčité, přestože definice umožňuje poskytnout odměnu v různých modifikacích. Veřejný příslib je jednostranný právní úkon a je plně v moci toho, kdo jej činí, jak definuje jeho obsah; jen jemu by proto mělo jít k tíži, umožňuje-li příslib vícero výkladů. Smyslem právní úpravy (a tedy i výkladovým a aplikačním vodítkem) by měla být ochrana strany, která nemohla obsah tohoto právního úkonu nijak ovlivnit, a to tím spíše za situace, je-li adresátem příslibu spotřebitel a jediným smyslem sdělení slibovatele je přimět adresáta příslibu k uzavření kupní smlouvy na slibovatelem propagovaný produkt. Neobstojí tudíž závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě se mohlo jednat o pouhé reklamní sdělení. Reklamní leták není zpravodajským periodikem a jeho jediným smyslem je jen a pouze dosažení zisku pro zadavatele reklamy, nikoli šíření informací, že někdo poskytuje nějakou výhodu. Pro úplnost je třeba dodat, že rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 2945/2008, jehož závěrů se odvolací soud ve svém rozhodnutí dovolává, není v posuzované věci využitelné. Dovolací soud v něm sice dospěl k závěru o neplatnosti veřejného příslibu v důsledku neurčitého sjednání odměny, avšak oproti posuzovanému případu zde nebyla odměna („družstevní byt 3 plus 1“) jakkoli blíže idenfikována (např. lokalitou).

Lze uzavřít, že odvolací soud v souzené věci pochybil, jestliže nepoužil § 55 odst. 3 obč. zák. a z možných interpretačních alternativ nezvolil takovou, která je pro právní předchůdce žalobce coby spotřebitele příznivější a nevede k závěru o neexistenci, resp. neplatnosti veřejného příslibu učiněného žalovanou za situace, kdy jazykové vyjádření posuzovaného právního úkonu a okolnosti, za nichž byl učiněn, takový výklad umožňují (k tomu srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/1997, uveřejněné v časopise Soudní judikatura).

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a § 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. května 2013

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru