Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 5800/2017Usnesení NS ze dne 23.05.2018

HeslaElektronický platební rozkaz
Návrh na zahájení řízení
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5800.2017.1
Dotčené předpisy

§ 174a odst. 4 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 5800/2017-46

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Kortestona plus s.r.o., se sídlem v Praze 5 - Jinonice, Za Zámečkem 744/9 (identifikační číslo osoby 289 82 622), zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května 7134, proti žalované J. S., o 41.017,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. EPR 61257/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2017, č.j. 8 Co 202/2017-11, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 4. 2017, č.j. EPR 61257/2017-4, kterým Okresní soud v Ostravě podle § 174a odst. 4 občanského soudního řádu odmítl návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), přípustné.

Podle § 237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 239 o.s.ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle § 241a odst. 2 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Na přípustnost dovolání usuzuje žalobkyně z toho, že „odvolací soud se pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně nesprávně právně posoudil věc.“ Žalobkyně má za to, že soudu prvního stupně i odvolacímu soudu dodala veškerá tvrzení a důkazy nezbytné k prokázání oprávněnosti pohledávky, doložila titul, ze kterého pohledávka vznikla, i jednotlivé její části, a ve smlouvě také způsob výpočtu aktuální dlužné částky. Je přesvědčena, že v případě, že soud nebyl schopen z dodaných údajů dovodit oprávněnost jednotlivých pohledávek, měl postupovat podle § 104 odst. 2 o.s.ř. a učinit vhodná opatření k odstranění nedostatku podání (§ 43 o.s.ř.). Odvolací soud nesprávně vyložil § 174a odst. 4 o.s.ř. a celou věc rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, na jejíž závěry žalobkyně odkazuje v textu samotného dovolání.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2128/2014, zdůraznil, že přímo z právní úpravy (konkrétně z § 174a odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 /od 1. 1. 2013 jde o odstavec 4 téhož ustanovení/) vyplývá, že není možné odmítnout návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pouze částečně, přičemž toto ustanovení zároveň výslovně vylučuje aplikaci § 43 o.s.ř., který upravuje odstranění nedostatků podání. Soud může návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, stejně jako u platebního rozkazu vydaného podle § 172 o.s.ř., přistoupí-li k jeho vydání, vyhovět jen zcela, nikoliv částečně. Je-li návrhem uplatněno více nároků a neumožňují-li skutková tvrzení v žalobě učinit závěr, že z nich vyplývají všechny tyto nároky, nelze platebním rozkazem rozhodnout jen o některých nárocích (srov. v právnické literatuře Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1152). Závěr odvolacího soudu o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu za situace, kdy je část návrhu neprojednatelná, je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že sdělením celkové výše dluhu a souhrnné výše provedených úhrad ve spojení s odkazem na důkazní prostředek obsahující procentuální poměry pro alokaci plnění jednotlivých splátek na vnitřně strukturovaný dluh, žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení. Zdůraznil, že soud nemůže tvrzení dotvářet či domýšlet, tím by byly popřeny základní zásady sporného nalézacího řízení. Je pravdou, že žalobce může povinnost tvrdit rozhodující skutečnosti splnit i dodatečně, avšak v rámci úpravy elektronického platebního rozkazu tak může učinit pouze do okamžiku, než soud vyvodí důsledky z absence jednoznačné individualizace uplatněného nároku tím, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítne (§ 174a odst. 4 o.s.ř.).

Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl neurčitý, neboť ze skutkových tvrzení nebylo možné zjistit, z čeho se žalovaná částka skládá a jakým způsobem byla vypočtena smluvní pokuta. Chybějící údaje se nepodávají ani z listiny přiložené k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012, od něhož se měl odvolací soud odchýlit, je nepřiléhavý pro skutkovou odlišnost porovnávaných případů. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že z obsahu návrhu a příloh (pojistné smlouvy a přehledů) je nepochybné, čeho a v jakém rozsahu se žalobkyně po žalovaném domáhá, a lze z něho snadno dovodit, z jaké částky a za jaké období požaduje úroky. Odvolací soud se tak od závěrů citovaného usnesení Nejvyššího soudu neodchýlil.

Shora popsaná skutková neurčitost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu spočívající v absenci konkrétních skutkových údajů vymezujících předmět sporu v posuzovaném případě způsobila, že pro uvedené nedostatky nebylo možno v řízení pokračovat, neboť pro řádné a nezaměnitelné vymezení předmětu řízení by bylo třeba odstranit výše specifikovanou vadu, přičemž tento postup je podle § 174a odst. 4 o.s.ř. vyloučen.

Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání (odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu) tak není naplněn; dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 5. 2018

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru