Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 5501/2017Rozsudek NS ze dne 30.01.2020

HeslaSmlouva
Bezdůvodné obohacení
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.5501.2017.1
Dotčené předpisy

§ 2993 o. z.

§ 2991 odst. 1 o. z.

§ 2991 odst. 2 o. z.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 5501/2017-117

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce L. K., bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 10, Gutova 3297/4, proti žalované M&M reality holding a. s., se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9, identifikační číslo 27487768, zastoupené Mgr. Peterem Harmečko, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, o zaplacení částky 494.650,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 18/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. 58 Co 12/2017-81, takto:

I. Dovolání proti výrokům rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. 58 Co 12/2017-81, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se odmítá; jinak se dovolání zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.826,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Harmečko, advokáta.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 8. 2016, č. j. 41 C 18/2016-41, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 494.650,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, co do 8,05 % úroku z prodlení z částky 494.650,- Kč za dobu od 1. 6. 2015 do 12. 10. 2015 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako jednatel společnosti K., dne 29. 1. 2015 uzavřel se žalovanou dohodu o zprostředkování koupě pozemku parc. č. XY zapsaného na LV č. XY v obci a katastrálním území XY a složil na její účet blokační úhradu ve výši 500.000,- Kč; dohoda byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 2015. Uvedeného dne žalobce svým jménem uzavřel s žalovanou novou dohodu o zprostředkování koupě téhož pozemku s tím, že dříve složená záloha se stala rezervační zálohou, neboť žalobce se se společností K., dohodl na zapůjčení této částky. Podle čl. II bodu 2.1 dohody ze dne 31. 3. 2015 měla být rezervační záloha žalobci uzavřením zprostředkovávané kupní smlouvy započtena na cenu předmětu převodu nebo vrácena. Dne 1. 4. 2015 uzavřel žalobce s F. V. (vlastníkem), označující se za smluvní strany (za účasti žalované) kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. XY, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro katastrální území XY, obec XY, za kupní cenu ve výši 9.893.000,- Kč. Tyto smluvní strany se dohodly, že „uvedená záloha je součástí kupní ceny a že se zaplacená záloha započítává v celém rozsahu na povinnost strany kupující uhradit kupní cenu za předmět převodu a povinnost uhradit kupní cenu je tím v rozsahu do výše uhrazené zálohy splněna. Smluvní strany se dále dohodly, že částka 494.650,- Kč z již složené zálohy na kupní cenu stranou kupující dle tohoto odstavce se podpisem této smlouvy započítává na úhradu zprostředkovatelské provize zprostředkovatele, která byla sjednána ve smlouvě o zprostředkování uzavřené mezi zprostředkovatelem a stranou prodávající (čl. III. bod 2.1 kupní smlouvy). Soud prvního stupně zároveň zjistil, že již dne 14. 1. 2015 žalovaná uzavřela s F. V. dohodu o zprostředkování prodeje sporné nemovitosti za částku 9.893.000,- Kč. Podle čl. II. bodu 2.2 této dohody „v případě, že zprostředkovatel (rozuměj „žalovaná“) opatří klientovi (rozuměj „F. V.“) příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy mezi zájemcem a klientem, je klient povinen zaplatit zprostředkovateli provizi uvedenou v bodě III. Za zaplacení provize klientem se považuje i započtení částky ve výši odpovídající provizi oproti záloze na zaplacení kupní ceny složené zájemcem dle smlouvy o rezervaci (…) pokud se jakákoliv prohlášení či ujištění obsažené v odst. 1 nebo 2 tohoto článku (rozuměj čl. IV.) ukážou nebo se stanou nepravdivými, má oprávněná strana nárok požadovat náhradu škody, která v důsledku takového prohlášení vznikla a/nebo uvedení takové skutečnosti do souladu s ujištěními a tvrzeními v tomto článku uvedenými, popřípadě od této smlouvy jednostranně odstoupit.“ Dodatkem ze dne 14. 1. 2015 se F. V. a žalovaná dohodli na tom, že „v případě podpisu kupní smlouvy prodávající (rozuměj „F. V.“) zajistí kupujícímu do třiceti dnů po zápisu pozemku do katastru nemovitostí výpověď dohody o využívání pozemku pro zemědělské využití příslušnému agropodniku.“ Podáním ze dne 5. 5. 2015 adresovaným F. V. žalobce od kupní smlouvy odstoupil s odůvodněním, že ani prodávající ani žalovaná realitní kancelář mu nesdělili závažnou skutečnost, že pozemková parcela č. XY je dlouhodobě zatížena nájemní smlouvou se společností AGRO Jesenice a. s., která by mu po dobu několika let znemožňovala výkon vlastnického práva; samostatným podáním z téhož data vzal žalobce zpět návrh na vklad adresovaný příslušnému katastrálnímu úřadu. Soud prvního stupně zdůraznil, že není přiléhavý názor žalované, podle kterého se má žalobce domáhat sporné částky vůči prodávajícímu, neboť ten nepožaduje vrácení části kupní ceny, nýbrž vrácení blokační úhrady (rezervační zálohy) podle dohody ze dne 31. 3. 2015. S přihlédnutím k tomu, že blokační úhrada není zálohou na kupní cenu podle § 1807 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“, neboť prodávající nebyl stranou dohody ze dne 31. 3. 2015, a žalovaná ani nevystupovala jako jeho zástupkyně, považoval soud ujednání o budoucím započtení blokační úhrady na kupní cenu za neplatné podle § 580 o. z. pro rozpor s § 1724 odst. 1 o. z. Jde tedy o plnění, které získala žalovaná na základě neplatného právního jednání podle § 2991 odst. 2 o. z. K ujednání v kupní smlouvě, podle něhož část kupní ceny ve výši 494.650,- Kč bude započtena na úhradu provize žalované, soud prvního stupně dodal, že žalovaná neměla pohledávku z titulu nároku na provizi vůči žalobci, nýbrž vůči F. V.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2017, č. j. 58 Co 12/2017-81 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 494.650,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně dodal, že žalovaný byl podle dohody oprávněn vyvíjet zprostředkovatelskou činnost i pro budoucího prodávajícího. K povinnostem žalované patřil závazek, že po dobu trvání zprostředkovatelského právního poměru (tj. do 15. 4. 2015) neuzavře obdobnou smlouvu na tytéž nemovitosti se třetí osobou a že na požádání uskuteční pro žalobce úschovu finančních prostředků k zaplacení kupní ceny, popř. připraví návrh kupní smlouvy a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Rovněž dohoda o zprostředkování uzavřená mezi žalovanou a F. V. obsahuje ujednání, podle něhož může žalovaná vyvíjet zprostředkovatelskou činnost pro druhou smluvní stranu (budoucího kupujícího) při obstarání příležitosti prodeje nemovitosti zapsané na LV č. XY v k. ú. XY. Činnost žalované měla mimo jiné spočívat i v uzavření rezervační smlouvy se zájemcem o koupi včetně převzetí zálohy na zaplacení kupní ceny, a F. V. se zavázal v případě opatření příležitosti k uzavření kupní smlouvy zaplatit žalované provizi ve výši 5 % z kupní ceny; za její zaplacení bude považováno i započtení částky odpovídající provizi oproti záloze na kupní cenu složené zájemcem podle rezervační smlouvy. Žalovaná ač nebyla přímo stranou kupní smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2015, participovala na některých dílčích ujednáních obsažených v této smlouvě (např. čl. III. odst. 2 a 5 či čl. VIII. odst. 2). Čl. III. odst. 2 obsahuje prohlášení, že část kupní ceny ve výši 500.000,- Kč byla složena žalobcem (kupujícím) již dne 30. 1. 2015 a „započítává se“ v celém svém rozsahu na kupní cenu. Z této sumy se pak podpisem kupní smlouvy započítává částka 494.650,- Kč na úhradu provize žalované. Složená finanční částka 500.000,- Kč měla být po dobu trvání zprostředkovatelské smlouvy deponována u žalované s tím, že v případě uzavření zprostředkovávané smlouvy bude použita k úhradě části kupní ceny anebo (nedojde-li k tomu) vrácena žalobci. Odstoupil-li žalobce od kupní smlouvy se zřetelem ke shora řečenému, je k vydání sporné částky z titulu bezdůvodného obohacení povinna nikoliv žalovaná, nýbrž prodávající jako příjemce této části kupní ceny podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. To, jakým způsobem s částkou tzv. blokační úhrady prodávající naložil, je otázka plynoucí ze vztahu žalované a prodávajícího. Zůstala-li převážná částka blokační úhrady v dispozici žalované, stalo se tak na základě jiného právního titulu než dohody ze dne 31. 3. 2015. Odvolací soud nesouhlasil s argumentací žalobce, podle níž odstoupení od kupní smlouvy se dotýká i provedeného zápočtu mezi prodávajícím F. V. a žalovanou, a tím byly naplněny podmínky pro vrácení blokační úhrady podle čl. II. odst. 1 a 2 dohody ze dne 31. 3. 2015. Zrušením smlouvy vznikla jen jejím stranám (prodávajícímu a kupujícímu) povinnost vrátit si navzájem svá plnění. Částku 500.000,- Kč od žalobce přijal na úhradu části kupní ceny prodávající F. V. Není podstatné, že žalovaná si ji ponechala, neboť si na ni započetla svou provizi, kterou jí byl povinen zaplatit prodávající. Právě tím, že prodávající nemusel vynaložit žádné finanční prostředky na úhradu svého závazku (provize) vůči žalované, se prodávající na úkor žalobce obohatil, byla-li kupní smlouva zrušena. Žalovanou by stíhala povinnost vrátit žalobci spornou částku jen v případě, že by nesplnila svůj závazek z dohody ze dne 31. 3. 2015 a nezajistila příležitost k uzavření kupní smlouvy žalobci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (dále též „dovolatel“), které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že tento rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a kterou formuluje takto:

zda „dochází v případě zrušení smlouvy [v tomto konkrétním případě kupní smlouvy] formou odstoupení s účinky ex tunc (nikoliv s účinky ex nunc, jako by tomu bylo v případě zrušení smlouvy výpovědí nebo aplikací rozvazovací podmínky) k obnovení všech práv a povinností, které mezi smluvními stranami vznikly na základě předchozího právního jednání, které bylo následně dohodou smluvních stran nahrazeno (formou privativní novace) jinou smlouvou [v tomto konkrétním případě kupní smlouvou], která však byla v důsledku zaviněného jednání jedné smluvní strany zrušena odstoupením druhou smluvní stranou, nebo práva a povinnosti smluvních stran z platně zrušené smlouvy [v tomto konkrétním případě kupní smlouvy] co do rozsahu vymezeném privativní novací trvají i po jejím zrušení formou odstoupení s účinky ex tunc?“

Zároveň dovolatel považuje dovolání za přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky nákladů řízení odchýlil od jejího ustáleného řešení v rozhodovací praxi Ústavního soudu, představované nálezem ze dne 2. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12. Má-li žalovaná sídlo v Praze, avšak v řízení byla zastoupena advokátem sídlícím v Ostravě, vznikly neúčelné náklady spojené s cestovným jejího zástupce.

Dovolatel prosazuje názor, že v důsledku odstoupení od kupní smlouvy podle čl. IV. bodu 3 kupní smlouvy se „tento závazek“ od počátku zrušil, a proto nemohlo dojít k započtení blokační úhrady na kupní cenu a následně ani k započtení části kupní ceny na úhradu zprostředkovatelské provize žalované. Odstoupením od kupní smlouvy nedošlo k naplnění dohody o zprostředkování, na kupní smlouvu je třeba od počátku nahlížet tak, jako by vůbec uzavřena nebyla, a žalobci proto vznikl nárok na vrácení blokační úhrady žalovanou. S tímto odůvodněním dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. 58 Co 12/2017-81, tak, že se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 8. 2016, č. j. 41 C 18/2016-41, jako věcně správný potvrzuje.

Žalovaná navrhla dovolání zamítnout.

Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 [(srov. čl. II. bod. 2. zákona č. 296/2017 Sb.) – dále opět jen „o. s. ř.“], dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího či Ústavního soudu (od nálezu ze dne 2. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12), a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§ 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Je nepochybné, že dovolatelův nesouhlas s výroky napadeného rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se omezuje na kritiku závěru, jímž odvolací soud přiznal advokátovi žalované cestovné a ztrátu času na cestě z Ostravy do Prahy (za řízení před soudem prvního stupně jde o částku 4.309,34 Kč na cestovném bez DPH a ztrátu času ve výši 1.400,- Kč, a za řízení před odvolacím soudem jde o částku 4.374,76 Kč na cestovném bez DPH a ztrátu času ve výši 1.400,- Kč).

Je zjevné, že polemika dovolatele je vedena jen ohledně částky, jež nepřevyšuje hranici 50.000 Kč nastavenou jako limit přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Dovolání bylo v této části pro nepřípustnost odmítnuto.

Dovolací soud v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudil první dovolatelem formulovanou otázku, a dospěl k závěru, že její podstata spočívá v požadavku na zodpovězení toho, zda zrušením kupní smlouvy z důvodu na straně prodávajícího dochází zcela k obnovení předchozího právního stavu a účinků právních jednání, která uzavření kupní smlouvy předcházela; promítnuto do poměrů nyní souzené věci za dosud nevyřešenou otázku hmotného práva tak dovolatel považuje otázku, zda se částka složená jako rezervační úhrada podle dohody ze dne 31. 3. 2015, která byla podle uzavřené kupní smlouvy započtena na kupní cenu, v důsledku odstoupení od kupní smlouvy stává znovu rezervační úhradou, a zda se obnovuje dohoda o zprostředkování ze dne 31. 3. 2015.

Uvedená otázka hmotného práva nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena; dovolání je pro její řešení přípustné (§ 237 o. s. ř.).

Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení zpochybňovat.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V řízení byla prokázána existence tří samostatných, ale věcně souvisejících právních jednání: 1) dohody o zprostředkování a poskytování služeb uzavřené dne 14. 1. 2015 mezi F. V. a žalovanou, 2) dohody o zprostředkování koupě nemovitosti a poskytování služeb uzavřené dne 31. 3. 2015 a 3) kupní smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2015 mezi F. V. a žalobcem. Odhlédneme-li od důvodu uzavření dohody ze dne 14. 1. 2015 a dohody o zprostředkování koupě nemovitosti ze dne 29. 1. 2015 sjednané mezi žalovanou a společností K., smyslem a účelem dohody ze dne 31. 3. 2015 byl závazek žalované vykonávat pro žalobce činnost, na jejímž základě mu obstará příležitost uzavřít kupní smlouvu nebo smlouvu o budoucí kupní smlouvě týkající se nemovitosti zapsané na LV č. XY v obci a k. ú. XY. Žalovaná se zejména zavázala, že po dobu trvání této dohody neuzavře obdobnou dohodu se třetí osobou, týkající se téhož předmětu převodu, na požádání žalobce pro něj uskuteční úschovu finančních prostředků k zaplacení kupní ceny za předmět převodu, připraví v případě zájmu budoucích smluvních stran návrh zprostředkovávané smlouvy a návrh na vklad do katastru nemovitostí. Žalobce se zavázal na výzvu žalované poskytnout veškerou součinnost potřebnou k převodu a uhradit „blokační úhradu“ ve výši 500.000,- Kč, která bude uzavřením zprostředkovávané smlouvy započtena na cenu předmětu převodu nebo vrácena. Bylo dohodnuto, že nedojde-li do konce trvání této dohody k uzavření zprostředkovávané smlouvy z důvodu na straně převodce, bude blokační úhrada vrácena žalobci bez zbytečného odkladu. Žalobce v dohodě potvrdil, že se před jejím podpisem seznámil s právním stavem předmětu převodu vyplývajícím z katastru nemovitostí a prohlásil, že společně s touto dohodou mu byl předložen i návrh zprostředkovávané smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Dohoda byla uzavřena na dobu určitou do 15. 4. 2015.

Činnost žalované vedla k tomu, že žalobce dne 1. 4. 2015 uzavřel s prodávajícím F. V. (označující se za „smluvní strany“) při účasti žalované označující se za „zprostředkovatele na straně třetí“, kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. XY (orná půda) zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a k. ú. XY. Kupní cena byla sjednána částkou 9.893.000,- Kč. O kupní ceně bylo dohodnuto, že její první část ve výši 500.000,- Kč složil žalobce žalované dne 31. 1. 2015 jako zálohu na kupní cenu a smluvní strany si ujednaly, že „uvedená záloha je součástí kupní ceny a že se (…) započítává v celém rozsahu na povinnost žalobce uhradit kupní cenu za předmět převodu a povinnost uhradit kupní cenu je tím v rozsahu do výše uhrazené zálohy splněna (..) částka 494.650,- Kč z již složené zálohy na kupní cenu (…) se podpisem této smlouvy započítává na úhradu zprostředkovatelské provize zprostředkovatele, která byla sjednána ve smlouvě o zprostředkování uzavřené mezi zprostředkovatelem a stranou prodávající“ (čl. III. bod 2.1 a 2.2 kupní smlouvy). Kupní smlouva obsahuje prohlášení prodávajícího F. V., že „na předmětu převodu neváznou žádné právní závady, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu či jiná práva a povinnosti, která by straně kupující jakkoliv ztěžovala nebo znemožňovala výkon jejího vlastnického práva s výjimkou věcného břemene zřízení a provozování zařízení distribuční soustavy k blíže určené části pozemku (čl. IV. bod 1.1 kupní smlouvy). Smluvní strany se dohodly, že pokud se jakákoliv prohlášení či ujištění obsažené v odst. 1.1 nebo 1.2 ukážou nebo se stanou nepravdivými, má oprávněná strana nárok požadovat náhradu škody, která v důsledku takového prohlášení vznikla a/nebo uvedení takové skutečnosti do souladu s ujištěními a tvrzeními v tomto článku uvedenými, případně od této smlouvy jednostranně odstoupit (viz čl. IV. bod 3.). Smlouva se stala platnou a nabyla účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami, tj. 1. 4. 2015 (čl. IX. bod 4 kupní smlouvy). Podáním ze dne 5. 5. 2015 žalobce od kupní smlouvy odstoupil, neboť žalovaná ani prodávající mu nesdělili skutečnost, že pozemková parcela č. XY je dlouhodobě zatížena nájemní smlouvou se společností AGRO Jesenice a. s., která by žalobci po dobu několika let znemožňovala výkon jeho vlastnického práva (výpovědní lhůta nájemní smlouvy činila 10 let).

Dohoda ze dne 31. 3. 2015, z jejíž existence žalobce dovozuje právo na zaplacení (vrácení) částky 494.650,- Kč, byla uzavřena na dobu do 15. 4. 2015. Ještě před tímto okamžikem došlo dne 1. 4. 2015 k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Tímto momentem došlo k naplnění smyslu a účelu dohody a vyčerpaly se vzájemná (subjektivní) práva a povinnosti smluvních stran (žalobce a žalované), která tvořila obsah právního poměru založeného dohodou. Závazek zanikl splněním (§ 1908 odst. 1 o. z.), neboť stranami dohody bylo vykonáno vše, k čemu se zavázaly, a dohoda tak pozbyla právních účinků.

Ujednání kupní smlouvy, že dříve zaplacená rezervační úhrada ve výši 500.000,- Kč bude „započtena“ na kupní cenu, je potřeba vykládat tak, že byl žalobcem dán příkaz žalované, aby tato částka byla použita (zaúčtována) na úhradu části kupní ceny ve prospěch prodávajícího F. V. Zaplacená rezervační úhrada tak byla v souladu s ujednáním účastníků kupní smlouvy započtena na kupní cenu, tedy byla zaplacena kupujícím prodávajícímu; tímto okamžikem tuto částku prodávající získal a došlo ke splnění závazku strany kupující zaplatit straně prodávající tuto část kupní ceny. V návaznosti na úhradu této části kupní ceny prodávajícímu žalovaná započetla svoji pohledávku na zaplacení provize prodávajícím na jeho pohledávku za žalovanou na úhradu části kupní ceny ve výši 500.000,- Kč, která byla jako rezervační úhrada složena u žalované kupujícím. Majetková sféra prodávajícího se rozrostla o část kupní ceny ve výši 500.000,- Kč, aby vzápětí byla snížena v důsledku zápočtu žalovanou o provizi ze zprostředkované smlouvy ve výši 494.650,- Kč.

Došlo-li následně ze strany kupujícího (žalobce) k odstoupení od kupní smlouvy, jsou její strany povinny si vrátit plnění, která podle ní dostaly (§ 2993 o. z.). Prodávající F. V. by tak měl vydat žalobci částku ve výši 500.000,- Kč, která byla „započtena“ na část kupní ceny. Skutečnost, že tuto částku prodávající nemá ve své moci, neboť žalovaná proti své povinnosti ji vyplatit prodávajícímu započetla svou pohledávku z titulu provize, k jejíž úhradě se v souvislosti se zajištěním příležitosti uzavřít kupní smlouvu zavázal F. V., je ve vztahu mezi žalobcem a prodávajícím bez významu. Odstoupením od kupní smlouvy se vypořádávají pouze vztahy mezi jejími stranami (žalobcem a F. V.) a toto jednání nedopadá (nemá žádný vliv) na dohodu ze dne 31. 3. 2015 mezi žalobcem a žalovanou. Důsledkem odstoupení od kupní smlouvy není obnovení práv a povinností z dohody o zprostředkování ze dne 31. 3. 2015, která zanikla v okamžiku, kdy byla uzavřena kupní smlouva (žalovaná obstarala příležitost žalobci uzavřít kupní smlouvu a se souhlasem stran dohody byla rezervační úhrada použita na částečnou úhradu kupní ceny).

Rozsudek odvolacího soudu je v řešení dovoláním vymezené otázky hmotného práva věcně správný (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3060/2011, jehož závěry jsou uplatnitelné i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 10.300,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.226,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. 1. 2020

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru