Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 5240/2016Rozsudek NS ze dne 26.09.2017

HeslaSmlouva spotřebitelská
Odměna advokáta
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5240.2016.1
Dotčené předpisy

§ 52 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013

§ 1 odst. 1 předpisu č. 177/1996 Sb.

§ 3 odst. 1 předpisu č. 177/1996 Sb.

§ 55 odst. 3 obč. zák. ve znění d...

více

přidejte vlastní popisek

33 Cdo 5240/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Mgr. M. M., advokátky se sídlem v Jihlavě, Pražská 2230/8, zastoupené Mgr. Michalem Zahálkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 1720/7, proti žalované M. B., zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o 493.067 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 24/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. 6. 2016, č.j. 54 Co 249/2015-444, takto:

I. Dovolání proti výrokům III a V rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. 6. 2016, č.j. 54 Co 249/2015-444, se zamítá; ve zbytku se dovolání odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Petra Kočího, advokáta.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 21. 11. 2014, č.j. 9 C 24/2012-360, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 23. 11. 2015, č.j. 9 C 24/2012-424, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou uložil žalované zaplatit žalobkyni 144.933 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 12. 6. 2014 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 481.967 Kč s 7,75% úroky z prodlení z částky 626.900 Kč od 15. 1. 2011 do 11. 6. 2014 a s 7,75% úroky z prodlení z částky 481.967 Kč od 12. 6. 2014 do zaplacení (výroky II, V), a žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 135.226,40 Kč (výrok IV).

K odvolání obou účastnic Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 27. 6. 2016, č.j. 54 Co 249/2015-444, zastavil řízení co do 196,87 Kč (výrok I), rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že jednak zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované 11.100 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 12. 6. 2014 do zaplacení a s 0,3% úroky z prodlení z částky 133.833 Kč od 12. 6. 2014 do zaplacení (výrok III), a jednak žalované uložil zaplatit žalobkyni 7,75% úroky z prodlení z částky 133.833 Kč od 21. 1. 2012 do 11. 6. 2014 (výrok IV), ve zbytku – co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 133.833 Kč s 7,75% úroky z prodlení od 12. 6. 2014 do zaplacení a v rozsahu zamítnutí žaloby o 481.967 Kč s 7,75% úroky z prodlení z částky 629.900 Kč od 15. 1. 2011 do 20. 1. 2012 a s 7,75% úroky z prodlení z částky 493.067 Kč od 21. 1. 2012 do 11. 6. 2014 – rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výroky II, V.); žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 172.458 Kč. Podle odvolacího soudu žalobkyně nemá právo na mimosmluvní odměnu za poskytování právních služeb, pokud účastnice sjednaly podílovou smluvní odměnu a pro případ zpětvzetí žaloby hodinovou smluvní odměnu. Žalovaná sice v řízení o vypořádání společného jmění nevzala zpět žalobu (nenastala situace předvídaná článkem V bodu 8 smlouvy), ale plnou moc udělenou žalobkyni k zastupování ve sporu před jeho skončením odvolala, takže právní vztah ze smlouvy o poskytování právních služeb zanikl. Smlouva o poskytování právních služeb sice neobsahovala ujednání o odměně advokátky v případech „ukončení právní pomoci,“ odvolání nebo vypovězení plné moci, resp. příkazní smlouvy; dohodu o časové (hodinové) odměně advokátky, bylo-li by řízení ukončeno vzetím žaloby zpět, lze však analogicky vztáhnout i na situace výše uvedené.

Rozhodnutí odvolacího soudu – vyjma výroků, jimiž bylo žalobě vyhověno – napadla žalobkyně dovoláním, pokládajíc otázku spojenou s odměnou advokáta za poskytování právních služeb v poměrech souzené věci za dosud Nejvyšším soudem neřešenou. Odvolacímu soudu vytkla, že článek V bodu 8 smlouvy o poskytování právních služeb vyložil v rozporu se zásadami týkajícími se výkladu projevu vůle, tj. v extrémním rozporu s doslovným vyjádřením vůle smluvních stran. Po ukončení právního zastoupení v řízení o vypořádání společného jmění žalované a P. B. a odvoláním plné moci dopisem z 29. 11. 2010 má právo na mimosmluvní odměnu určenou podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s výkladem článku V bodu 8 smlouvy o poskytování právní služby, jak jej provedl odvolací soud, tedy že hodinová smluvní odměna byla sjednána pro „jakékoli ukončení právního zastoupení“ (zánik smlouvy), aniž by byly její nároky uspokojeny do té míry, že by bylo lze určit podílovou smluvní odměnu. Záměrem stran totiž bylo vyloučit aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. a sjednat časovou odměnu v případě, že nebude možné vypočítat odměnu podílovou. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237, § 239 o.s.ř.), a to otázky spojené s právem na odměnu advokáta, který se s klientem dohodl jak na smluvní podílové odměně, tak na smluvní časové odměně.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. se odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen „odměna advokáta“) řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen „smluvní odměna“); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je smluvní odměna ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta, anebo o způsobu jejího určení.

Je-li sjednána smluvní odměna podle počtu hodin nebo jiných časových jednotek (dále jen „časová odměna“), náleží dohodnutá sazba časové odměny za každou započatou časovou jednotku, není-li dohodnuto jinak (§ 4 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

Odvolací soud vyšel z toho, že smlouvou z 19. 2. 2009 se žalobkyně zavázala poskytovat žalované právní služby v rozsahu jejích potřeb (článek II bod 1). Účastnice dohodly odměnu ve výši 20% z veškerého plnění, které žalované přizná pravomocné rozhodnutí soudu, rozhodce nebo jiného příslušeného orgánu, nebo „k němuž se povinná osoba klientovi smluvně zaváže, anebo které klientovi povinná osoba dobrovolně poskytne, a to v přímé či nepřímé souvislosti s řešením vypořádání společného jmění manželů,“ tj. žalované a P. B. (článek V bod 1 smlouvy). Podle článku V bodu 8 smlouvy náleží žalobkyni „odměna za veškeré klientovi dle smlouvy poskytnuté právní služby podle času, který advokát vynaložil na vyřizování záležitostí klienta,“ bude-li na základě pokynu žalované řízení před soudy, rozhodci nebo „obdobnými institucemi“ ukončeno vzetím žaloby („příp. jiného příslušného návrhu klienta“) zpět, aniž by přitom byly její nároky v plném rozsahu uspokojeny. V takovém případě činí odměna 2.000 Kč za jednu „čistou“ pracovní hodinu právníka advokátní kanceláře a 400 Kč za jednu „čistou“ pracovní hodinu kteréhokoliv jiného (nikoliv právníka) zaměstnance. Vedle takto sjednané odměny má žalobkyně právo na náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Poskytování právních služeb se vztahovalo na zastupování v řízení o vypořádání společného jmění žalované a P. B., vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 C 84/2005. Žalovaná dopisem z 29. 11. 2010 odvolala před pravomocným skončením řízení (a tudíž před tím, než mohla být vyúčtována odměna podle článku V bodu 1 smlouvy) plnou moc udělenou žalobkyni.

Dovolatelka nezpochybnila, že právní vztah účastnic založený smlouvou o poskytování právních služeb, je vztahem z příkazní smlouvy (§ 724 a násl. obč. zák.), že si strany sjednaly smluvní odměnu podílovou a – za stanovených podmínek – časovou, a že smluvní vztah z příkazní smlouvy zanikl odvoláním plné moci (§ 731, § 33b odst. 1, písm. b/ obč. zák.). Výtkou, že odvolací soud nesprávně vyložil článek V bod 8 smlouvy o poskytování právních služeb z 19. 2. 2009, resp. že svým výkladem založil extrémní rozpor mezi jazykovým vyjádřením a skutečnou vůlí smluvních stran, vystihla dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř.

Ustanovení § 55 odst. 3 obč. zák. stanoví interpretační pravidlo, podle něhož v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Pokud tedy smlouva obsahuje výraz či formulaci připouštějící její různý výklad, potom budou nejasnosti a tím i případně nepříznivé důsledky s nimi spojené přičteny k tíži dodavatele. Jedná se o zvláštní právní normu, která modifikuje obecná interpretační pravidla upravená v § 35 obč. zák. pro právní režim spotřebitelských smluv obecně a vychází z článku 5 směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. 33 Odo 670/2006, s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. IV ÚS 763/05, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1348/2005, uzavřel, že vzájemný vztah mezi advokátem a jeho klientem je nutno posuzovat podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. Právo na odměnu vznikne advokátovi zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, tj. např. splněním závazku advokáta zastupovat klienta v řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011).

Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně nemá právo na mimosmluvní odměnu, jejíž výše je určena ustanoveními § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Řízení o vypořádání společného jmění, ve kterém žalobkyně zastupovala žalovanou na základě procesní plné moci, neskončilo zastavením pro zpětvzetí žaloby (srov. § 96 odst. 2, § 222a odst. 1 o.s.ř.), jež by mělo za následek splnění závazku zmocněnkyně, tj. zánik právního vztahu z příkazní smlouvy v intencích ujednání článku V bodu 8 smlouvy; ten nastal – jak již bylo výše zdůrazněno – odvoláním plné moci zmocnitelkou (žalovanou). Oba dva uvedené způsoby zániku právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb (první expressis verbis, druhý pojmově) vylučují použití článku V bodu 1 smlouvy týkající se smluvní podílové odměny, neboť její výše se odvíjela od úspěchu žalované ve sporu, který nebyl v době zániku právního vztahu pravomocně ukončen. Jestliže smlouva o poskytování právních služeb obsahovala ujednání o výši smluvní časové odměny jen pro případ zastavení řízení v důsledku vzetí žaloby zpět (bez uspokojení nároků žalované), je možný dvojí výklad: Buď se uplatní § 1 odst. 1, část věty za středníkem, vyhlášky č. 177/1996 Sb. („není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně“), nebo se na jiné způsoby zániku právního vztahu (včetně odvolání plné moci) použije ujednání, které – z hlediska účelu – upravuje obdobnou smluvní skutkovou podstatu. V posledně uvedeném případu jde o princip analogie spočívající v tom, že na skutkovou podstatu smlouvou neřešenou se analogicky vztáhne ujednání, které upravuje skutkovou podstatu podobnou. Pro žalovanou co by spotřebitelku (§ 52 odst. 3 obč. zák.) je příznivější interpretace, podle níž časovou odměnu strany sjednaly nejen pro případ zastavení řízení o vypořádání společného jmění v důsledku zpětvzetí žaloby, ale i pro jiné případy (předčasného) zániku právního vztahu založeného příkazní smlouvou.

Odkazy dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 33 Odo 936/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 26 Odo 1553/2005, a ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4190/2014, nejsou s ohledem na odlišný skutkový terén přiléhavé; příkazní smlouvy totiž obsahovaly toliko ujednání o smluvní podílové odměně advokáta, kdežto v souzené věci si strany dohodly smluvní odměnu podílovou modifikovanou při splnění sjednaných podmínek smluvní odměnou časovou.

Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání proti výrokům III a V napadeného rozsudku zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013, ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4575/2014, a ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3166/2013). Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. § 241a odst. 1, 3 o.s.ř.).

Dovolání v částech, jimiž žalobkyně napadla výrok, kterým odvolací soud zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby, dále výroky týkající se úroků z prodlení přiznaných od 21. 1. 2012 (zatímco žalobkyně požadovala příslušenství od 15. 1. 2011) a výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a dovolacího důvodu (§ 241a odst. 2 o.s.ř.); o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tyto (kvalifikované) vady nelze pokračovat. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění, tj. částkou 10.300 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. září 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru