Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 5082/2016Usnesení NS ze dne 17.08.2017

HeslaPodmínky řízení
Zastavení řízení
Překážka věci rozsouzené (res iudicata)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5082.2016.1
Dotčené předpisy

§ 103 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 104 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 159a odst. 4 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 5082/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava se sídlem v Ostravě - Porubě, 17. listopadu 2172/15, proti žalovanému V. R., o 2.417,60 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 9 C 122/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2016, č.j. 57 Co 352/2016-15, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2016, č.j. 57 Co 352/2016-15, se mění tak, že usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 11. 5. 2016, č.j. 9 C 122/2016-6, se mění tak, že se řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 5. 2016, č.j. 9 C 122/2016-6, jímž Okresní soud ve Frýdku - Místku zastavil řízení a rozhodl o jeho nákladech; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 42 C 240/2014 se odvolací soud nárokem na zaplacení 2.417,60 Kč zabýval „jak z hlediska nároku … na náhradu nákladů řízení, tak v souvislosti s případným nárokem na příslušenství pohledávky dle § 513 občanského zákoníku.“ O věci tedy již bylo pravomocně rozhodnuto, takže nemůže být projednávána znovu (§ 103, § 104 odst. 1, § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž za otázku dosud nevyřešenou pokládá „problematiku nákladů řízení za právní pomoc advokáta, který nepřevzal právní zastoupení ve věci, přesto prokazatelně právní pomoc v souvislosti s uplatněním práva poskytl, přičemž náklady na takto poskytnutou právní pomoc byly požadovány jako náklad, nikoliv náklady řízení vztahující se k jinému sporu.“ V soudním řízení vedeném pod sp. zn. 42 C 240/2014 žalobkyně požadovala částku 2.417,60 Kč „nikoliv v rámci nákladů řízení, ale jako samostatný nárok“ (příslušenství pohledávky); o tomto nároku nebylo meritorně rozhodnuto. V souzené věci uplatnila tutéž částku jako náklad, který jí vznikl v souvislosti s administrací pravomocně přiznané pohledávky vůči žalovanému ve výši 530 Kč.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 o.s.ř.). Existenci překážky rei iudicatae posoudil v rozporu s tím, co je – s odkazy na citovaná rozhodnutí – uvedeno níže.

Podle ustanovení § 103 o.s.ř. přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle ustanovení § 104 odst. 1, věty první, o.s.ř. soud řízení zastaví, jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (§ 159a odst. 4 o.s.ř.).

Z obsahu spisu se podává, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 42 C 240/2014 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 530 Kč se specifikovanými úroky z prodlení. Rozsudkem (pro uznání) ze dne 29. 10. 2014, č.j. 42 C 240/2014-23, soud žalobě vyhověl (žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 530 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 9. 9. 2014 do zaplacení); žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal na náhradě nákladů řízení 1.034,20 Kč (soudní poplatek 1.000 Kč, hotový výdaj 34,20 Kč /poštovné za zaslání předžalobní výzvy k plnění/). Do nákladů řízení – oproti očekávání žalobkyně – soud nezahrnul částku 2.417,60 Kč s tím, že „nebylo možno postupovat ani ve smyslu žádosti žalobkyně v případě nepřiznání tohoto nároku jako nákladů řízení a posoudit tento nárok jako příslušenství uplatněné pohledávky a přiznat jej společně s jistinou.“ Žalobkyně uzavřela s advokátkou 26. 6. 2008 smlouvu o poradenské činnosti, z ní však nevyplývalo udělení plné moci k zastupování v tomto řízení (i předžalobní výzvu sepsala žalobkyně). Uvedená peněžní částka představovala odměnu Mgr. Renáty Prosické, advokátky, za šest jednotek právní pomoci při sazbě 333 Kč za jednu jednotku, „vše zvýšeno o DPH. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 12. 2014, č.j. 11 Co 695/2014-37, rozsudek okresního soudu v napadeném výroku o nákladech řízení potvrdil. Podle krajského soudu je vyloučeno přiznat žalobkyni jako procesně úspěšné účastnici poměrnou část odměny, již podle mandátní smlouvy platí měsíčně za veškeré právní porady advokátce Mgr. Renátě Prosické, která ji v řízení na základě plné moci nezastupovala. Ze smluvního (mandátního) vztahu mezi žalobkyní a advokátkou nemohou pro žalovaného (procesně neúspěšného účastníka) plynout žádné procesní povinnosti, tedy ani povinnosti podle § 142 odst. 1 o.s.ř. To – argumentuje krajský soud – neumožňuje ani ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jež v oblasti hmotného práva stanoví, co je příslušenstvím pohledávky. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo 27. 1. 2015 právní moci.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté je podmínkou řízení, jejíž nedostatek znemožňuje, aby soud v řízení, které bylo zahájeno později, rozhodl ve věci samé. Věcí samou je nárok uplatněný žalobou, o němž má být v řízení meritorně rozhodnuto. Spolu s nárokem se rozumí věcí samou také jeho příslušenství, tj. úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním nároku, s výjimkou nákladů řízení.

Podle ustálených judikaturních závěrů překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 60/2001, resp. 85/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1577/2007, ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4287/2009, a ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 530/2004).

O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti, aniž by byl vázán návrhem účastníka (srov. § 151 odst. 1 o.s.ř.). Požadoval-li účastník na náhradě nákladů řízení více, než určil soud, nezamítá ve zbytku jeho nárok; nejde totiž o věc samu (srov. § 152 odst. 1, 2 o.s.ř.). Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného (konstitutivního) rozhodnutí soudu.

V projednávaném případě soud v řízení vedeném pod sp. zn. 42 C 240/2014 o nároku žalobkyně ve výši 2.417,60 Kč nerozhodl jako o části věci samé, tj. v tomto rozsahu žalobě nevyhověl ani ji nezamítl. Okolnost, že ji procesně úspěšné žalobkyni nepřiznal v rámci náhrady nákladů řízení, není s to založit překážku věci pravomocně rozsouzené.

Z řečeného vyplývá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud podle § 243d písm. b/ o.s.ř. změnil rozhodnutí odvolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 17. 8. 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru