Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 4936/2009Usnesení NS ze dne 30.11.2011

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4936.2009.1
Dotčené předpisy

čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 4936/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PhDr. M. P., zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 55, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, zastoupené Úřadem pro právní zastupovaní Ministerstva obrany se sídlem v Praze 6, náměstí Svobody 471, o zaplacení 1,146.013,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 167/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2009, č. j. 14 Co 125/2009-92, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalované proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 7 C 167/2004-74, jímž bylo rozhodnuto tak, že základ žalobního nároku je opodstatněn a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].

Bez významu je tudíž námitka dovolatelky vůči závěru soudů obou stupňů, že souhlasila s prováděním stavebních úprav v žalobkyni pronajatých nebytových prostorech a že se zavázala uhradit jí vynaložené investice. Podstatou této její výhrady je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).

Bezcenné, z pohledu přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jsou rovněž výhrady dovolatelky směřující proti výkladu čl. III. a VI. smlouvy ze dne 19. 7. 1991. I tyto námitky představují uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je zde vyloučeno. Jak již totiž Nejvyšší soud uzavřel v rozsudku ze dne 29. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 73/2000, zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl dovolací soud, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci. Z pohledu této judikatury, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v tomto případě, se jeví výhrady žalované vůči zjištění o existenci souhlasu s prováděním stavebních úprav a o dohodě, že nahradí žalobkyni vložené investice, jako námitky proti skutkovým závěrům, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí. Pokud žalovaná argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle ní správného) skutkového závěru, že ve smlouvě neudělila souhlas se stavebními úpravami a nezavázala se uhradit žalobkyni vložené investice, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, že nemá povinnost k úhradě žalované částky (žaloba není co do základu důvodná).

Je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení o věci končí (§ 151 odst.1 a § 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. listopadu 2011

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru