Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 472/2020Usnesení NS ze dne 24.06.2020

HeslaZnalecký posudek
Náklady řízení
Přípustnost dovolání
Dokazování
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.472.2020.1
Dotčené předpisy

§ 127 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2551/20


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 472/2020-324

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. S., bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, advokátem se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 43, proti žalované J. H., bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Šindelářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 40/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019, č.j. 23 Co 139/2019-286, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Karla Šindeláře, advokáta.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 27. 9. 2018, č.j. 9 C 40/2015-242, jímž Okresní soud v Kolíně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že J. S. byl ke dni svého úmrtí (16. 2. 2015) vlastníkem specifikovaných nemovitých věcí, a žalobci uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 147.119,06 Kč a státu 7.795 Kč; žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.228 Kč. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že výzva z 11. 12. 2013, resp. zmocnění Mgr. Marie Jonákové, advokátky, k tomuto úkonu, jímž dárce uplatnil vůči žalované (obdarované) právo na vrácení daru, je neplatný právní úkon, protože J. S. jednal v duševní poruše, která ho činila k tomuto právnímu úkonu neschopným (§ 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“).

Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že J. S. – otec účastníků – daroval žalované nemovitosti, které jsou předmětem sporu. Od července 2013 byl J. S. v péči J. S., psychiatričky, která konstatovala, že trpí smíšenou demencí a po celou dobu, co byl v její péči (do května 2014), se jeho stav zhoršoval. Z posudku MUDr. Michaely Málkové, soudem prvního stupně ustanovené znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z 25. 11. 2017, a z její výpovědi se podává odborný závěr, podle něhož J. S. trpěl již od roku 2012 demencí smíšeného typu, tj. cévní i Alzheimerovou, která se v průběhu času prohlubovala. Jednalo se o trvalou duševní poruchu, která v době, kdy zmocnil Mgr. Marii Jonákovou k úkonu výzvy (prosinec 2013), vylučovala – v důsledku výrazně narušené paměti a značného snížení rozumové i rozpoznávací schopnosti – možnost posoudit následky jednání. V důsledku choroby (demence) byl J. S. snadno manipulovatelný a ovlivnitelný.

Podle ustálené judikatury se soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývá tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Věcnou správnost odborných závěrů znalce soud přezkoumávat nemůže, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To samozřejmě neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem a že jej musí bez dalšího převzít. Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. Revize znaleckého závěru přichází v úvahu zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být vyvolány např. předložením vyjádření osoby zapsané v seznamu znalců, jež obsahuje odborný závěr, který odporuje odbornému závěru obsaženému ve vypracovaném znaleckém posudku soudem ustanoveného znalce, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce, příp. zpracovatelů znaleckého posudku) bude mít pochybnosti za odstraněné (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, a ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1557/2015).

Námitky, jimiž žalobce zpochybnil postup odvolacího soudu při hodnocení objektivity závěru znaleckého posudku MUDr. Michaely Málkové, přípustnost dovolání založit nemohou. Znalkyně při odborném posouzení duševní poruchy Jaroslava Straky vycházela (i) z listin – lékařských zpráv o vyšetření –, které dovolatel pokládá za důkaz toho, že jeho otec trpěl tzv. pseudodemencí, a odborným závěrům, k nimž se znalkyně přihlásila ve své výpovědi, neodporují žádné další důkazy, které byly v řízení provedeny a odvolacím soudem zhodnoceny. Pro postup podle § 127 odst. 2 o.s.ř. – přezkoumání znaleckého posudku jiným znalcem – nebyly dány předpoklady.

V části, jíž žalobce brojí proti výrokům o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.).

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, 2 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 6. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru