Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 453/2020Rozsudek NS ze dne 16.07.2020

HeslaPřechodná (intertemporální) ustanovení
Darování
Vrácení daru
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.453.2020.3
Dotčené předpisy

§ 3028 o. z.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 453/2020-389

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. V., bytem v XY, zastoupené Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská 1716/54, proti žalovanému V. V., bytem XY, zastoupenému Mgr. Lenkou Jandíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Pod spravedlností 935, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 407/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2019, č.j. 22 Co 150/2019-361, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2019, č.j. 22 Co 150/2019-361, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 5. 2019, č.j. 42 C 407/2017-304, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. 5. 2019, č.j. 42 C 407/2017-304, zamítl žalobu o určení, „že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV XY v k.ú. XY, obec XY, vedených u Katastrálního úřadu XY, a to konkrétně pozemku parc. č. XY - zastavěná plocha a nádvoří, dále pozemku parc. č. XY - zahrada v rozsahu ½, dále pozemku parc. č. XY - zastavěná plocha a nádvoří, dále budovy č.p. XY - objekt bydlení na pozemku parc. č. XY v rozsahu ⅜“, a žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení. Podle soudu prvního stupně žalobkyně nemá právo odstoupit od darovací smlouvy z 8. 12. 2010, jíž spolu s manželem V. V. darovali žalovanému předmětné nemovitosti, protože obdarovaný syn žalobkyni neublížil tak, že zjevně porušil dobré mravy (§ 2001, § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“).

Rozsudkem ze dne 10. 9. 2019, č.j. 22 Co 150/2019-361, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.514 Kč. Odvolací soud z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 32 D 1189/2015, zjistil, že V. V. 12. 9. 2015 zemřel; žalobkyně pro nevděk obdarovaného požádala o vydání daru 4. 10. 2017. Aniž posuzoval, zda má žalobkyně právo požadovat vrácení daru, vyloučil, aby se domáhala určení, že je ke dni vydání rozsudku podílovou spoluvlastnicí nemovitostí. Požádala-li žalobkyně o vrácení daru důvodně, obnovil se „od účinnosti výzvy“ stav existující před darováním, tedy nemovitosti se opět staly součástí – v řízení o pozůstalosti nevypořádaného – společného jmění manželů, i když po darování a před výzvou k vrácení daru manžel žalobkyně zemřel.

V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně pro účely dovolacího přezkumu formulovala otázku určení výše podílu náležejícího účastníku řízení o vrácení daru poskytnutého ze společného jmění manželů po smrti jednoho z dárců, resp. otázku účinnosti výzvy k vrácení daru jen jedním z manželů poté, co v mezidobí od darování do uplatnění nároku na vrácení daru druhý dárce zemřel.

Nejvyšší soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – použití přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. v případě, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a jednání obdarovaného, pro které se dárce domáhá vrácení daru, se událo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 o.s.ř.).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Režimem zákona č. 89/2012 Sb., tj. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, se zásadně řídí práva a povinnosti vzniklé po nabytí jeho účinnosti (srov. § 3028 odst. 1).

Podle § 3028 odst. 3 o. z. – není-li dále stanoveno jinak – se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, přijal a odůvodnil závěr, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), i když k chování obdarovaného porušujícímu dobré mravy, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by - logicky vzato - nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení (nyní vydání). Právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě (nejde o právo a povinnost sui generis), ale již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. 1. 2014, vzniklo legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.). Akceptací jiného názoru by došlo k nepřiměřenému narušení zásady ochrany nabytých práv účastníků, kteří při založení právního poměru (darování) vycházeli z určitého legitimního očekávání a nemohli jakkoli ovlivnit či předvídat, že dojde ke změně právní úpravy ve vztahu k vrácení daru. Nelze vyloučit, že v případě, že by platila právní úprava odvolání daru podle ustanovení § 2068 a násl. o. z. již v době, kdy byla darovací smlouva sjednávána, by některá ze stran za takových okolností neměla na darovací smlouvě zájem (například obdarovaný by neměl zájem dar přijmout, mohl-li by se nadít, že dárce může dar odvolat pro nouzi) a smlouva by proto uzavřena vůbec nebyla (srov. též rozsudky ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3820/2019, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019, ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1088/2020, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019, a ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020).

Odborná literatura i soudní praxe je zajedno v tom, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru (srov. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, a ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011).

Zánik společného jmění manželů (dárců) před účinností výzvy k vrácení daru musí mít odraz ve formulaci žalobního petitu, jímž se pozůstalý manžel domáhá vrácení daru.

Lze uzavřít, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na skutkový stav nedopadá; Nejvyšší soud proto – aniž se zabýval dalšími námitkami žalobkyně – napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 7. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru