Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 4526/2017Usnesení NS ze dne 31.10.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4526.2017.1
Dotčené předpisy

čl. 243b o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 4526/2017-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně Městské části Prahy 14, se sídlem v Praze 9, Bratří Venclíků 1073/8, identifikační číslo 00231312, proti žalovanému J. S., o zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 254/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2017, č. j. 30 Co 492/2016-110, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 14. 12. 2011 se žalobkyně domáhá po žalovaném a P. S. zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutí jednorázové peněžité dávky sociální péče na zakoupení motorového vozidla.

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 10. 2016, č. j. 51 C 254/2011-86, Patriku Sokolovi přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a návrh žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl, neboť nedoložil soudu své majetkové poměry k posouzení, zda je schopen si opatřit prostředky k zaplacení soudního poplatku.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 1. 2017, č. j. 30 Co 492/2016-110, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že žalovaný sice předložil prohlášení o majetkových poměrech, které odvolací soud posoudil jako neúplné a nepravdivé, neboť žalovaný nedoložil své příjmy z brigádní činnosti přesto, že byl na ně dotazován. Dále zamlčel vlastnictví osobního vozu, nedoložil aktuální zůstatky na účtech své rodiny, ačkoliv bylo zjištěno, že společně s manželkou pobírají dávky státní sociální podpory ve výši cca 22.000,- Kč.

Proti usnesení krajského soudu podal žalovaný dovolání.

Jeho následně podanou žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 6. 2017, č. j. 51 C 254/2011-118, zamítl.

Usnesením ze dne 1. 8. 2017, č. j. 51 C 254/2011-120, soud prvního stupně žalovaného vyzval, aby do 15 dnů od jeho doručení předložil plnou moc udělenou zvolenému advokátovi a jím sepsané dovolání; zároveň jej poučil, že nebude-li přes výzvu nedostatek povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení mu bylo doručeno 8. 8. 2017.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).

Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalovaný hodnověrným způsobem neprokázal své majetkové poměry tak, aby bylo možno posoudit, zda splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., a že proto u něj nelze pokládat za splněné předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu § 30 o. s. ř.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s odkazem na závěry odborné komentářové literatury (srov. Putna, M. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jeho usnesení ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, a ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013). Z uvedeného vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.

Nejvyšší soud sdílí závěry odvolacího soudu, že žalovaný úplným a věrohodným způsobem neprokázal své poměry významné pro rozhodnutí o jeho žádosti.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dovodil, že není důvod ustanovit žalovanému advokáta pro řízení o dovolání, a žalovaný přes výzvu soudu prvního stupně neodstranil nedostatek povinného zastoupení, bylo řízení o jeho dovolání zastaveno (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. října 2017

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru