Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 4479/2014Usnesení NS ze dne 21.04.2015

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4479.2014.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 1821/15 ze dne 14.07.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaroslav Fenyk


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 4479/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce PharmDr. P. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 502/23, proti žalovaným 1) J. D., zastoupenému Mgr. Jakubem Tichým, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, 2) N. K. D., zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, a 3) M. D., zastoupené JUDr. Milanem Chmelíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 215/2007, o dovoláních žalobce a žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2014, č.j. 21 Co 632/2013-401, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 14. 5. 2014, č.j. 21 Co 632/2013-411, takto:

Dovolání účastníků se odmítají.

Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1/ na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.493,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jakuba Tichého, advokáta.

Žalobce je povinen zaplatit žalované 2/ na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.500,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ervína Perthena, advokáta.

Žalobce je povinen zaplatit žalované 3/ na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.452,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Chmelíka, advokáta.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 10. 2013, č.j. 20 C 215/2007-292, uložil žalovaným zaplatit žalobci 1.000.000,- Kč s 3% úroky z prodlení ročně od 21. 12. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

V záhlaví označeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením krajský soud ve věci samé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (v případě žalovaného 1/ v rozsahu 152.230,33 Kč s 3% úroky z prodlení z částky 181.103,- Kč od 21. 12. 2004 do 25. 11. 2013, v případě žalované 2/ v rozsahu 151.230,33 Kč s 3% úroky z prodlení z částky 182.103,- Kč od 21. 12. 2004 do 25. 11. 2013, v případě žalované 3/ v rozsahu 151.870,33 Kč s 3% úroky z prodlení z částky 181.463,- Kč od 21. 12. 2004 do 25. 11. 2013), změnil je ve lhůtě k plnění přisouzených částek a dále tak, že žalobu zamítl proti žalovanému 1/ v rozsahu 181.103,- Kč s 3% úroky od 26. 11. 2013 do zaplacení, proti žalované 2/ v rozsahu 182.103,- Kč s 3% úroky od 26. 11. 2013 do zaplacení a proti žalované 3/ v rozsahu 181.463,- Kč s 3% úroky od 26. 11. 2013 do zaplacení. V návaznosti na rozhodnutí o věci samé rozhodl odvolací soud o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (žalobci uložil zaplatit žalovanému 1/ částku 12.054,- Kč, resp. 4.177,- Kč, žalované 2/ částku 12.895,- Kč, resp. 4.468,- Kč, žalované 3/ částku 14.661,- Kč, resp. 4.274,- Kč) a o nákladech řízení státu (žalobci uložil zaplatit 3.487,- Kč a každému z žalovaných jednu třetinu z 1.602,50 Kč).

Odvolací soud po opakování listinných důkazů (smlouva o půjčce z 30. 11. 2004, směnka vystavená Ing. L. D., kopie potvrzení o převzetí hotovosti z 30. 11. 2004, výpis z účtu č. 190492957/0300 o výběru 3.200.000,- Kč dne 30. 11. 2004, znalecký posudek O. V. z 14. 7. 2013) a po té, co znovu vyslechl svědkyni PharmDr. K. K. (manželku žalobce), skutkově uzavřel, že na základě písemné smlouvy předal žalobce Ing. L. D. částku 1.000.000,- Kč, kterou mu dlužník – ačkoli se tak do 20. 12. 2004 zavázal – nevrátil a neučinili tak ani žalovaní jako právní nástupci Ing. L. D., zemřelého 7. 3. 2007 (Okresní soud v Hradci Králové usnesením z 2. 1. 2008, sp. zn. 33 D 176/2007, potvrdil nabytí dědictví žalovaných /dětí zůstavitele/ podle dědických podílů). Po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně žalobce na vymáhanou pohledávku jednostranným právním úkonem započetl pohledávky, které proti němu žalovaným vznikly z titulu náhrad nákladů řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 45/2009 a u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 Co 293/2013 (v případě žalovaného 1/ 181.103,- Kč, v případě žalované 2/ 182.183,- Kč, v případě žalované 3/ 181.463,- Kč). V rozsahu započtení zanikly žalobcovy pohledávky vůči každému z žalovaných okamžikem, kdy se setkaly, tj. splatností později splatných pohledávek žalovaných za žalobcem (25. 11. 2013).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli účastníci dovoláními.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Podle ustanovení § 237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání žalobce proti měnícímu výroku o věci samé (vyjma změny délky lhůty k plnění) a proti výrokům o náhradě nákladů řízení účastníků není ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustné. Žalobce nezpochybňuje, že vymáhanou pohledávku započetl proti (tehdy) judikátním pohledávkám žalovaných na náhradu nákladů (jiného) řízení. Připomíná, že po rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 916/2014, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 23. 10. 2013, sp. zn. 21 Co 293/2013, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z toho dovozuje, že hmotněprávní podmínka započtení v souzené věci odpadla a vymáhaná pohledávka nemohla (zčásti) započtením zaniknout. Žalobcova argumentace je založena na nových skutečnostech, jejichž uplatnění v dovolání je zapovězeno (§ 241a odst. 6 o.s.ř.). Dovolací soud proto nemohl přihlédnout k tvrzení o zániku procesněprávních pohledávek náhrad nákladů řízení odklizením rozhodnutí, které je konstituovalo. O náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud v souladu s konstantní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu; žalobce neměl ve věci plný úspěch, nebylo-li jeho žalobě zcela vyhověno, takže náhrada nákladů byla ve smyslu § 142 odst. 2 ve spojení s § 211 o.s.ř. rozdělena podle poměru úspěchu obou stran sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, a ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 47/2014). Dovolání žalobce proti výroku, kterým mu odvolací soud uložil zaplatit státu 3.487,- Kč (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 211 o.s.ř.), není objektivně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.).

Dovolání žalovaných proti potvrzujícímu výroku o věci samé (včetně výroku o změně délky lhůty k plnění) nejsou ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustná. Vytýkají-li soudům obou stupňů neprovedení důkazu, který navrhli (znalecký posudek týkající se rozboru listiny /potvrzení o převzetí hotovosti/, jímž měla být prokázána „manipulace s touto listinou“), opomíjejí, že o provedení navržených důkazů rozhoduje soud (§ 120 odst. 1, věta druhá, § 211 o.s.ř.). To znamená, že není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy, ale je oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006). Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – nepovažoval potvrzení o převzetí hotovosti z 30. 11. 2004 za jednoznačný důkaz prokazující, že Ing. L. D. převzal od žalobce 1.000.000,- Kč, neboť listinu žalobce předložil v kopii. Předání peněz však měl za prokázáno výpovědí svědkyně PharmDr. K. K. ve spojení s dalšími důkazy, které hodnotil v intencích ustanovení § 132 o.s.ř.; z toho důvodu navržený důkaz znaleckým zkoumáním kopie listiny neprovedl. Námitky žalovaných, že svědkyně není věrohodná a nevypovídala pravdu a že ani z ostatních důkazů, které odvolací soud opakoval, předání peněz nevyplývá, se týkají samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, které nelze úspěšně dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. napadnout. Namítají-li žalovaní nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, nenapadají žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Dovolání žalovaných proti akcesorickým nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí nejsou objektivně přípustná (§ 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.). Jestliže odvolací soud náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů poměrně rozdělil podle úspěchu stran (§ 142 odst. 2 ve spojení s § 211 o.s.ř.), je pro posouzení, zda dovoláními napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto žalovaným soud odepřel (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014). Odvolací soud pro určení výše nákladů řízení žalovaných, jejichž míru úspěšnosti vyjádřil v procentech (žalovaný 1/ 8,6%, žalovaná 2/ 9,2%, žalovaná 3/ 8,8%), vycházel z toho, jako by všichni žalovaní byli zastoupeni jedním advokátem a přiznal jim za úkon právní služby (mimosmluvní) odměnu za každou takto zastupovanou osobu sníženou o 20% (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, v rozhodném znění, dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“), tj. 7.728,- Kč; žalované 3/ – kromě toho – přiznal za tři úkony právní služby v řízení před soudem prvního stupně odměnu za zastupování v plné výši, tj. 3 x 9.660,- Kč. Žalovaní 1/ a 2/ mají za to, že jim odvolací soud měl přiznat náhradu odměny za zastupování advokáty v řízení před soudem prvního stupně za celkem 14 úkonů právní služby po 9.660,- Kč spolu s 14 paušálními náhradami hotových výdajů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.); žalovaná 3/ pak – vyjma náhrady odměny za 3 úkony právní služby v plné výši – požaduje přiznání náhrady odměny za zastupování advokátem v řízení před soudem prvního stupně za dalších 13 úkonů právní služby po 9.660,- Kč spolu s 13 paušálními náhradami hotových výdajů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). V odvolacím řízení žalovaní nárokují náhradu odměny za zastupování advokáty za celkem 5 úkonů právní služby po 9.660,- Kč spolu s 5 paušálními náhradami hotových výdajů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Rozdíly mezi výší náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů a výší náhrad, které žalovaní požadují navíc, činí 3.461,30 Kč (v případě žalovaného 1/), 3.703,20 Kč (v případě žalované 2/) a 3.336,30 Kč (v případě žalované 3/). Objektivní nepřípustnost dovolání směřujícího proti výroku, jímž odvolací soud žalované zavázal k náhradě nákladů vynaložených v řízení státem, je zcela evidentní.

Nejvyšší soud dovolání žalobce a dovolání žalovaných odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. dubna 2015

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru