Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 4244/2019Usnesení NS ze dne 28.04.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.4244.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 4244/2019-426

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně H. R., se sídlem XY, zastoupené Mgr. Kryštofem Krulišem, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská 1260/24, proti žalovanému L. K., bytem XY, zastoupenému JUDr. Rudolfem Blažkem, advokátem se sídlem v Roztokách, Legií 604, o zaplacení 300.416 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 EC 419/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 22 Co 122/2019-387, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.907 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Kryštofa Kruliše, advokáta.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 11. 2018, č. j. 4 EC 419/2011-336, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 101.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 13. 8. 2011 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 245.600 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 22 Co 122/2019-387, řízení o odvolání žalobkyně v rozsahu 44.880 Kč zastavil, ve výroku I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku II jej zčásti změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 199.216 Kč s 7,75 % úrokem z prodlení ročně od 13. 8. 2011 do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu 1.504 Kč jej potvrdil; současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný u žalobkyně objednal právní službu spočívající v revizi kupní smlouvy, jíž prodával nemovitosti v katastrálním území XY za kupní cenu 10.500.000 Kč, sepisu a posouzení smlouvy o advokátní úschově a smlouvy o jistotním běžném účtu. Žalobkyně na pokyn žalovaného provedla též revizi smlouvy o půjčce ve výši 1.650.000 Kč, za níž žádala odměnu 3.600 Kč (dále jen „případ c/“), posoudila text budoucí smlouvy kupní, jejímž předmětem byl převod pozemku v katastrálním území XY za kupní cenu 10.000.000 Kč (dále jen „případ a/“), za což požadovala odměnu za dva úkony právní služby, a vypracovala kupní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti v katastrálním území XY v ceně 4.500.000 Kč (dále jen „případ b/“), za což žádala odměnu za dva úkony právní služby. Účastníci si nedohodli výši odměny za poskytnuté právní služby. Zjištěný skutkový stav posoudil odvolací soud tak, že pro absenci smluvního ujednání o výši odměny žalobkyni náleží mimosmluvní odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v rozhodném znění (dále jen “advokátní tarif”). Za případ c/ jí náleží 2x 48.500 Kč a DPH ve výši 20.240 Kč a 3.800 Kč. Za právní služby poskytnuté v souvislosti s případem a/ žalobkyni náleží celkem 115.668 Kč (2x 48.300 Kč, 2x 300 Kč a DPH). U případu b/ má žalobkyně nárok na odměnu ve výši celkem 63.308 Kč (2x 26.300 Kč, 2x 300 a DPH).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání především namítá, že žalovaný v něm neuplatnil způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci; k jednotlivým dovolacím námitkám se podrobně vyjadřuje.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přes značnou rozsáhlost dovolací argumentace, žalovaný v dovolání neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Dovolací námitky, jimiž je vytýkána nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, z nich odvolací soud vycházel při právním posouzení věci, potažmo kritika výsledku hodnocení důkazů, postrádají v dovolacím řízení relevanci. Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; je pro dovolací soud závazný (dovolací soud je povinen z něj vycházet). To žalovaný zjevně pomíjí, jestliže oproti odvolacímu soudu prosazuje, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mu poskytla právní služby, resp. jestliže na podkladě vlastního hodnocení v řízení provedených důkazů dospívá k odlišnému skutkovému závěru, že žalobkyně mu žádné právní služby neposkytla, a že neosvědčila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty.

Irelevantní je polemika dovolatele týkající se hodnocení provedených důkazů z hlediska závažnosti a věrohodnosti, neboť způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnit. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008).

Přípustnost dovolání pak nemohou založit ani dovolací námitky, že odvolací soud pochybil, jestliže nezrušil rozsudek soudu prvního stupně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, nerozhodl-li o změně žalobního návrhu poté, co žalobkyně svou původní (podle názoru dovolatele nesrozumitelnou) žalobu „upřesnila“, resp. dotvořil-li žalobní návrh, ani výtky dovolatele, že odvolací soud zjevně opomněl provést důkazy osvědčující nepravdivost tvrzení žalobkyně, či výhrady ke kvalitě odůvodnění napadeného rozsudku (i ten je podle mínění dovolatele nepřezkoumatelný). Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014, ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5066/17, a ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4024/2018). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud (jsou-li skutečně dány) přihlédne jen za - zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Odkazy dovolatele na judikaturu, v nichž dovolací soud řešil vady řízení, od níž se měl odvolací soud podle jeho názoru odchýlit, jsou tudíž bezcenné.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 4. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru