Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 4215/2014Usnesení NS ze dne 18.03.2015

HeslaVady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4215.2014.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1636/15
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Sládeček


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 4215/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce M. P., zastoupeného Mgr. Milanem Špičkou, advokátem se sídlem v Děčíně IV, Thomayerova 25/3, proti žalovanému J. R., se sídlem v Českých Budějovicích, Na Zlaté stoce 1596/10a (identifikační číslo osoby 41935349), zastoupenému Mgr. Petrem Wölflem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích 1, Široká 15/8, o 63.722,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 50/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2014, č.j. 19 Co 834/2014-267, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí v části, jíž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2014, č.j. 23 C 50/2011-220, a výslovně i v části, jíž krajský soud rozhodl o nákladech řízení.

Dovolání vykazuje vady, neboť neobsahuje obligatorní náležitost, a sice způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a ve vztahu k nákladovým výrokům neobsahuje žádnou argumentaci, a tedy ani vymezení důvodu dovolání (srov. § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). O tyto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a pro tyto vady v dovolacím řízení nelze pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku dovolatel – který k přípustnosti dovolání uvedl toliko, že ji opírá o § 237 o.s.ř. – nedostál, otázkou naplnění kritérií uvedených v citovaném ustanovení se vůbec nezabýval a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.

Sluší se poznamenat, že závěr o způsobilém vymezení přípustnosti dovolání, respektive o přípustnosti dovolání nelze dovodit z tvrzení dovolatele, podle něhož „o důkazní povinnosti a o důkazním břemenu je soud povinen účastníky poučit (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 762/2001)“, které uvedl v souvislosti s výtkou, že soud prvního stupně účastníkům poskytl nesprávné poučení podle § 118a o.s.ř. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se totiž podává, že odvolací soud shledal námitky žalobce v tomto směru nedůvodnými s ohledem na to, že se k poslednímu jednání před soudem prvního stupně bez omluvy nedostavil, přičemž tento závěr je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). O dostatečné vymezení přípustnosti dovolání se nejedná a přípustnost dovolání nezakládá ani argument, že se odvolací soud nezabýval a nevypořádal se všemi námitkami žalobce spojený s odkazem „viz rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2687/2007“. Nejvyšší soud sice v rozsudku ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2687/2007, shledal porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, což vyhodnotil jako vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012) a která založila přípustnost i důvodnost dovolání; podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 však vady řízení samostatným dovolacím důvodem již nejsou a dovolací soud k nim přihlédne pouze – za zde nenaplněného předpokladu – že dovolání je přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. března 2015

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru