Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 4193/2013Usnesení NS ze dne 30.03.2015

HeslaNáklady řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4193.2013.1
Dotčené předpisy

§ 142 odst. 2 o. s. ř.

§ 142 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 4193/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Veletrhy Brno a.s. se sídlem v Brně, Výstaviště 405/1 (identifikační číslo osoby 25582518), proti žalované E. V., zastoupené JUDr. Filipem Princem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Vrstvách 827/11, o 176.775,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 601/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, č.j. 23 Co 128/2013-167, takto:

I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, č.j. 23 Co 128/2013-167, se v části, jíž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 12. 2012, č.j. 31 C 601/2009-139, tak, že se žaloba co do částky 176.775,82 Kč zamítá, odmítá.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, č.j. 23 Co 128/2013-167, se ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 45.109,- Kč a odvolacího řízení 44.885,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Filipa Prince, advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.261,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Filipa Prince, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobkyně napadla dovoláním shora označené rozhodnutí, jímž městský soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 12. 2012, č.j. 31 C 601/2009-139, tak, že zamítl žalobu, jíž se po žalované domáhala zaplacení částky 176.775,82 Kč, a uložil jí povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 109.394,80 Kč.

Dovolání proti výroku o věci samé trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které již nemohou být odstraněny (§ 241b odst. 3, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Argumentace žalobkyně vztahující se k této části napadaného rozhodnutí nevystihuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, 3 o.s.ř.). Vytýká-li odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, že dospěl ohledně výše dlužné částky k jinému skutkovému zjištění než soud prvního stupně, aniž k tomu provedl dokazování, a dále že nepřihlédl ke změně žaloby připuštěné soudem prvního stupně, namítá, že řízení je postiženo vadami; ty však nejsou samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud k nim přihlíží pouze za – zde nenaplněného – předpokladu, že dovolání je přípustné; o situaci, v níž jde o „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu procesních předpisů, se zjevně nejedná. Ke druhé z uvedených výhrad se nadto sluší připomenout, že důkaz listinou (a pouze takové důkazy byly v souzené věci soudem prvního stupně provedeny), o němž pojednává § 129 odst. 1 o.s.ř., může odvolací soud – aniž ji nebo její část přečetl, popř. sdělil její obsah – hodnotit jinak než soud prvního stupně a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 451/2000, ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008). Konečně k poslední výtce žalobkyně je třeba poznamenat, že odvolací soud sice v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „ke změně žalobních tvrzení nepřihlédl“, ovšem této formulaci je třeba rozumět tak, že neuvěřil skutkovým tvrzením uváděným žalobkyní v souvislosti s doplněním a změnou žaloby.

Za uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. nelze považovat kritiku právního posouzení věci založenou na předpokladu skutkového stavu jiného, než ze kterého vyšel odvolací soud; právě takovou argumentaci však tvoří zbývající výhrady dovolatelky vztahující se k výroku o věci samé. Oproti odvolacímu soudu, který právní hodnocení vystavěl na zjištění, že dluh činil ke dni úmrtí manžela žalované 390.025,33 Kč a že účastnice uzavřely dohodu o jeho plnění (tvrzením o omylu ohledně způsobu započítávání splátek neuvěřil), žalobkyně právní oponenturu založila na neexistenci dohody. Namítá-li nesprávnost úvahy odvolacího soudu, podle níž nebylo možné po žalované požadovat příslušenství sjednané smluvními stranami, pak nezbývá než konstatovat, že tato úvaha neměla pro rozhodnutí odvolacího soudu žádný význam.

Nejvyšší soud proto dovolání proti měnícímu výroku ve věci samé odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).

Nákladový výrok odvolací soud odůvodnil tak, že žalovaná byla v řízení před soudy obou stupňů úspěšná, a proto jí s odkazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů.

Dovolatelka ve vztahu k tomuto výroku prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacímu soudu vytkla, že nezohlednil míru procesního úspěchu účastnic; žalobě bylo zčásti vyhověno, takže žalovaná byla úspěšná pouze částečně. Této situaci odpovídá aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání – pokud směřuje do nákladového výroku – je přípustné i důvodné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené soudní praxe.

Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4425/2013, zabýval výkladem ustanovení § 142 o.s.ř. a dovodil, že „žalobce má plný úspěch ve věci v případě, že soud žalobě zcela vyhoví a žalovaný v případě, že soud žalobu zcela zamítne. Částečný úspěch ve věci znamená, že rozhodnutím soudu bylo žalobě vyhověno jenom částečně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 975-976). Jinými slovy, posouzení úspěšnosti účastníka v řízení před soudem prvního stupně závisí na tom, v jaké části předmětu řízení před soudem prvního stupně účastník v konečném důsledku, tedy podle konečného rozhodnutí, resp. konečných rozhodnutí ve věci, uspěl. V případě, kdy je v jedné věci řízení před soudem prvního stupně více, musí být úspěch účastníka počítán pro každé řízení zvlášť. Pokud se totiž posuzuje úspěch účastníka ve dvou různých řízeních, musí být přihlédnuto k výši předmětu řízení v každém z těchto řízení a úspěch účastníka je dán tím, v jaké části předmětu těchto řízení účastník v konečném důsledku uspěl. Soud totiž musí rozhodovat o nákladech řízení v souladu s výrokem, kterým rozhodl v meritu věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 455/01). Pokud soud meritorními výroky rozhodl o předmětu řízení v určité výši, nemůže se výrok o nákladech odvíjet od předmětu předchozího řízení ve stejné věci. Opačným postupem by docházelo k nesouladu mezi výrokem o náhradě nákladů řízení a meritorními výroky, kdy by meritorní výroky vyzněly plně ve prospěch jednoho účastníka, ale z důvodu posouzení úspěchu účastníka ve věci s ohledem na předmět předchozího řízení, by tento účastník nemohl získat plnou náhradu nákladů řízení. Protože i pro odvolací a dovolací řízení platí obdobně ustanovení o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, lze uvedené závěry vztáhnout i na tato řízení. Odvolatel, či dovolatel má ve věci plný úspěch v případě, že v konečném důsledku uspěje v celém předmětu odvolacího, či dovolacího řízení. V případě řízení, jehož předmětem je peněžitá částka tedy platí, že pro náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení je třeba úspěch účastníka řízení počítat podle poměru částky, v níž odvolatel či dovolatel v konečném důsledku uspěl, a částky, do níž odvolání nebo dovolání podal, a která tedy byla předmětem odvolacího, či dovolacího řízení. Jinými slovy, i posouzení úspěšnosti účastníka v odvolacím, či dovolacím řízení závisí na tom, v jaké části předmětu odvolacího, či dovolacího řízení účastník v konečném důsledku uspěl.“

Odvolací soud uvedená hlediska ponechal stranou a o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl bez ohledu na to, jaký byl předmět jednotlivých řízení a v jaké části předmětu jednotlivých řízení žalovaná v konečném důsledku uspěla. Žalovanou měl za zcela procesně úspěšnou v celém řízení, ačkoli její úspěch v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení a v následném řízení u soudu prvního stupně byl pouze částečný (žalobkyni bylo v konečném důsledku z jí požadované částky 197.338,- Kč přiznáno 20.562,18 Kč), v následném odvolacím řízení sice žalovaná zcela uspěla, přestože však předmětem tohoto řízení bylo pouze 176.775,82 Kč, odvolací soud vycházel z částky 197.338,- Kč.

Předmětem řízení před soudem prvního stupně (po změně žaloby), odvolacího řízení a následného řízení před soudem prvního stupně byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení 197.338,- Kč (podle závěrů odvolacího soudu šlo o úroky z prodlení), z nichž jí bylo v konečném důsledku přiznáno 20.562,18 Kč. Procesní úspěch žalobkyně tak činí (zaokrouhleno na jednotky) 10 % a úspěch žalované činí 90 %. Žalovaná jako procesně úspěšnější účastnice má v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., v případě odvolacího řízení ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu poměrné části nákladů potřebných k účelnému bránění práva, a to ve výši 80 % (od úspěchu žalované ve výši 90 % je odečten její neúspěch ve výši 10 %).

Předmětem následného odvolacího řízení byla částka 176.775,82 Kč, co do zbývajících 20.562,18 Kč zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen. V tomto odvolacím řízení měla žalovaná plný úspěch (odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v uvedeném rozsahu zamítl), a proto má v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 %.

Dovolací soud při stanovení výše náhrady při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni postupoval podle § 151 odst. 2, části věty první za středníkem, o.s.ř., tj. výši náhrady nákladů řízení určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby, dále jen „advokátní tarif“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013).

Náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne 23. 2. 2011, účast na jednáních dne 24. 2. 2011 a 3. 5. 2011), která z tarifní hodnoty 197.338,- Kč činí 9.020,- Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a/ a g/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z přiznané odměny za zastupování a náhrad ve výši 5.872,- Kč (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Žalované náleží 80 % náhrada těchto nákladů, tj. celkem 27.066,- Kč.

Náklady žalované v odvolacím řízení sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za dva úkony právní služby (odvolání ze dne 22. 6. 2011, účast na jednání dne 22. 2. 2012), která z tarifní hodnoty 197.338,- Kč činí 9.020,- Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu), z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z přiznané odměny za zastupování a náhrad ve výši 3.914,- Kč (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.) a za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 7.900,- Kč. Žalované náleží 80 % náhrada těchto nákladů, tj. celkem 24.363,- Kč.

Náklady žalované v následném řízení před soudem prvního stupně sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za dva úkony právní služby (účast na jednání dne 27. 11. 2012, písemný závěrečný návrh ze dne 4. 12. 2012), která z tarifní hodnoty 197.338,- Kč činí 9.020,- Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z přiznané odměny za zastupování a náhrad ve výši 3.914,- Kč (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Žalované náleží 80 % náhrada těchto nákladů, tj. celkem 18.043,- Kč.

Náklady žalované v následném odvolacím řízení sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za dva úkony právní služby (odvolání ze dne 24. 1. 2013 odůvodněné podáním ze dne 29. 1. 2013, účast na jednání dne 26. 6. 2013), která z tarifní hodnoty 176.775,- Kč činí 8.180,- Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z přiznané odměny za zastupování a náhrad ve výši 3.562,- Kč (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Žalované náleží plná náhrada těchto nákladů.

Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 89.994,- Kč, z toho náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 45.109,- Kč a odvolacího řízení ve výši 44.885,- Kč.

Lze uzavřít, že odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně. Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout, Nejvyšší soud nákladový výrok, který má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř.), změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 89.994,- Kč (§ 243d písm. b/, § 243f odst. 4, část věty za středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé bylo odmítnuto, žalobkyně je proto povinna nahradit žalované náklady vynaložené v dovolacím řízení, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 18. 11. 2013), která z tarifní hodnoty 176.775,- Kč činí 8.180,- Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z přiznané odměny za zastupování a náhrady ve výši 1.781,- Kč (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 30. března 2015

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru