Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 4105/2011Rozsudek NS ze dne 26.09.2013

HeslaDovolací důvody
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.4105.2011.1
Dotčené předpisy

čl. 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 4105/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce JUDr. J. B., advokáta se sídlem v Praze 2, Mikovcova 7, zastoupeného JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 19, proti žalovanému Ing. M. M., zastoupenému JUDr. Ondřejem Skalkou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, o 74.040,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 576/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 14. března 2011, č. j. 69 Co 377/2010-115, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. června 2010, č. j. 7 C 576/2009-71, ve spojení s usnesením ze dne 23. srpna 2010, č. j. 7 C 576/2009-78, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 72.688,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, úrok z prodlení z částky 78.570,- Kč za dobu od 27. 2 2009 do 2. 2. 2010, zastavil řízení o zaplacení 78.570,- Kč, zamítl žalobu o zaplacení 165.114,- Kč se „zákonným úrokem z prodlení“ od 27. 2. 2009 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu, podle které se žalobce zavázal pro žalovaného sepsat smlouvu o prodeji spoluvlastnického podílu a s tím související smlouvu o depozitu. V této věci žalobce zastupoval žalovaného a J. S. Jelikož účastníky nebyla dohodnuta výše odměny, náleží žalobci za zastupování mimosmluvní odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Při samostatném zastupování žalovaného by výše odměny z tarifní hodnoty 9,400.000,- Kč (hodnota spoluvlastnického podílu žalovaného) představovala částku 45.900,- Kč. Proto za úkon přípravy a převzetí zastoupení náleží žalobci tato částka. V případě úkonů, při kterých byli již prodávající zastupováni společně, žalobci náleží odměna snížená o 20 %, tj. částka 36.720,- Kč. Za důvodný shledal soud prvního stupně dále požadavek žalobce reprezentovaný odměnou za sepis kupní smlouvy se společností Prague Property Project IV, s. r. o., za sepis smlouvy se společností Conseq investiční společnost, a. s., za sepis depozitní smlouvy (po 36.720,- Kč), za ověření podpisů 240,- Kč, a 1.200,- Kč za 4 režijní paušály po 300,- Kč. Ve vztahu k požadavku na odměnu za jednání s protistranou přesahující dvě hodiny dne 10. 4. 2008 dospěl k závěru, že odměna žalobci za tento úkon nenáleží. Na základě výpovědi svědkyň JUDr. B. a K. V. dovodil, že žalobce neprokázal, že uvedeného dne probíhalo jednání s protistranou v rozsahu dvou a půl hodiny směřující k upřesnění podmínek smlouvy. Obě svědkyně pouze potvrdily, že se smlouva psala, kopírovala a podepisovala se spousta dokumentů. Šlo mimo jiné také o dohodu o narovnání, výzvu k využití zákonného předkupního práva společností Prague Property IV, s. r. o., které ovšem připravil její právní zástupce Mgr. J. B. Z toho, že k výzvě k využití předkupního práva je připojen text kupní smlouvy, který je shodný se smlouvou, jež byla následně uzavřena, soud prvního stupně dovodil, že 10. 4. 2008 k žádným úpravám smlouvy nedošlo, a tedy neprobíhalo ani žádné jednání o její změně. Aby šlo o honorovaný úkon právní služby, muselo by jít o takové jednání s protistranou, u něhož by došlo k věcnému projednání případu, směřujícímu ke smluvenému výsledku. Při jednání dne 10. 4. 2008 šlo o pouhou technickou realizaci sepsaných úkonů, a tak nelze žalobci přiznat odměnu podle § 11 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za proces vyhotovování, kopírování a podepisování smlouvy. Ke skutečnostem a důkazům uváděným žalobcem po skončení prvního jednání soud prvního stupně nepřihlédl, neboť se nejednalo o takové skutečnosti a důkazy, které nemohl uvést bez vlastní viny před jeho skončením. U prvního jednání se žalobci dostalo poučení podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), které bylo navíc součástí předvolání k jednání.

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. března 2011, č. j. 69 Co 377/2010-115, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé, jakož i v zamítavém výroku v rozsahu částky 37.020,- Kč „se zákonným úrokem z prodlení od 27. 2. 2009 do zaplacení“. Změnil jej v zamítavém výroku o částce 111.060,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně z časových údajů zachycených na listinách, které se v kanceláři žalobce vyhotovovaly a podepisovaly, dovodil, že dne 10. 4. 2008 v rozmezí od 13.00 do 15.30 hod. proběhlo jednání s protistranou. Neztotožnil se se závěrem, že obsahem jednání byly jen technické a administrativní úkony, ale naopak má zato, že probíhala jednání směřující k uzavření kupní smlouvy žalovaným a J. S., jak to vyplývá z uzavřené dohody o narovnání a z listiny označené jako nabídka k využití zákonného předkupního práva.

Dovoláním, jehož přípustnost žalovaný (dále též „dovolatel“) spojuje s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., brojí proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo žalobě vyhověno v rozsahu částky 74.040,- Kč s úrokem z prodlení a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že na rozdíl od soudu prvního stupně přiznal žalobci odměnu za tři úkony právní služby, ačkoli mu za dva z nich odměna nenáleží; dne 10. 4. 2008 v sídle žalobce totiž nedošlo k jednání s protistranou, které by bylo možno považovat za úkony právní služby. Uvedeného dne byla kancelář žalobce využita pouze k administrativnímu a technickému servisu a nikoli k aktivnímu jednání s protistranou, tzn. že nedošlo k jakémukoli věcnému projednání případu. Účelem schůzky dne 10. 4. 2008 byl jen podpis již mnoho měsíců konzultované kupní smlouvy, navazující technické činnosti související s podpisem smlouvy (kopírování listin, jejich vyhotovování, ověřování podpisů atd.), podpis dohody o narovnání včetně doprovodných dokumentů připravených právním zástupcem protistrany. Z výslechu svědkyň JUDr. E. B. a K. V. ani z listin nevyplývá skutkový závěr, k němuž dospěl odvolací soud, a jeho rozsudek tak vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel akcentuje, že na dotčené schůzce v době od 13.00 hod. do 15.30 hod. byla kancelář žalobce využívána také třetími osobami, bez přímé vazby na žalovaného. Došlo zde totiž k vyhotovení listin, jež sloužily k tomu, aby se společnost Conseq investiční společnosti, a. s. stala nejprve podílovým spoluvlastníkem (tzn. nejprve převod spoluvlastnického podílu ze společnosti Prague Property Project IV, s. r. o. na Conseq investiční společnost, a. s.), což bylo předpokladem pro prodej spoluvlastnických podílů žalovaného a J. S. právě této společnosti v rámci využití předkupního práva spoluvlastníka. Není důvod, aby za tuto činnost (úkony ve prospěch třetích osob) platil dovolatel žalobci, neboť se jej tyto úkony netýkaly. V řízení nebylo najisto postaveno, jakou dobu dne 10. 4. 2008 trvalo „jednání s protistranou“ (a co bylo jeho obsahem) a jakou část uvedeného dne prováděla advokátní kancelář žalobce jen administrativní a technické činnosti při jednání s druhou stranou. Žalobce však v tomto směru nic neprokázal. S tímto odůvodněním dovolatel navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu v dovolání napadeném rozsahu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), není důvodné.

Žalovaný nenamítá, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalovaný obsahově vymezil.

Přestože dovolatel avizuje uplatnění všech dovolacích důvodů (tj. podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) a podle § 241a odst. 3 o. s. ř.), obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) odvolacímu soudu ve skutečnosti pouze vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy uplatňuje jen dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.; argumentuje-li nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle něj správného) skutkového závěru, že dne 10. 4. 2008 v době od 13.00 hod. do 15.30 hod. neproběhlo jednání s protistranou, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, tj. že žaloba není důvodná.

Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, Svazku 1, pod č. C 8).

Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).

Pro vyřešení otázky oprávněnosti nároku žalobce bylo stěžejní zjištění, zda dne 10. 4. 2008 v době od 13.00 hod. do 15.30 hod. probíhalo za jeho účasti jednání s protistranou (kupujícím).

Skutkový závěr, že uvedeného dne v kanceláři žalobce probíhalo jednání směřující k tomu, aby žalovaný mohl uzavřít kupní smlouvu se společností Conseq investiční společnost, a. s., učinil odvolací soud – jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku – ze zaznamenaných časových údajů okamžiku podpisu: dohody o narovnání uzavřené mezi žalovaným a J. S. a společností Prague Property Project IV (13.50 hod), z výzvy k využití zákonného předkupního práva adresované žalovanému společností Prague Property Project IV, na níž je zaznamenáno vzdání se tohoto práva žalovaným (14.00 hod.), z výzvy k využití zákonného předkupního práva adresované žalovaným a J. S. společnosti Conseq investiční společnost, a. s. (15.15 hod.), a kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a J. S. (prodávajícími) a společností Conseq investiční společnost, a. s. (15.30 hod).

Lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, a které byly současně významné pro věc, nepominul; v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor. Z těchto důvodů nemůže dovolací soud do takového hodnocení důkazů zasáhnout a vyvozovat z něj důsledek svědčící o nesprávnosti napadeného rozsudku.

Skutkový stav, který byl podkladem pro napadené rozhodnutí, tak má podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem odpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn opodstatněně. Jeho prostřednictvím se žalovanému nepodařilo zpochybnit správnost dovoláním napadeného měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu; dovolací soud proto jeho dovolání v tomto rozsahu podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Teprve v dovolacím řízení přišel žalovaný s (novým) tvrzením, že v době od 13.00 hod. do 15.30 hod. byla kancelář žalobce využívána také třetími osobami, bez přímé vazby na žalovaného, a že v tomto čase poskytoval žalobce právní pomoc třetí osobě a nikoli žalovanému. K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout. Navíc se zřetelem k tomu, že řízení bylo ze zákona koncentrováno podle § 118b odst. 1 o. s. ř. nemohl žalovaný toto tvrzení uplatnit ani v průběhu odvolacího řízení.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. září 2013

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru