Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3920/2019Usnesení NS ze dne 27.05.2020

HeslaDovolací důvody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3920.2019.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3920/2019-958

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek v domě č.p. XY, ulice XY, se sídlem XY (identifikační číslo XY), zastoupeného JUDr. Alicí Zachariášovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krymská 1056/5, proti žalované E. P., bytem XY, o 147.343 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 219/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. 6 Cmo 366/2018-919, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil rozsudek ze dne 27. 9. 2018, č. j. 46 Cm 219/2012-890, kterým Krajský soud v Plzni zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 147.343 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že žalobce v listině z 23. 6. 2003 uznal dluh ve výši 429.082 Kč představující fakturované platby za stavební úpravy domu, které dodavatelům uhradila ze svého žalovaná, a zavázal se s žalovanou v budoucnu vyrovnat formou zápočtu (§ 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Žalovaná – dlužnice žalobce co do 147.343 Kč – započetla v průběhu řízení svoji (nepromlčenou viz § 110 odst. 1 obč. zák.) pohledávku za žalobcem (429.082 Kč) na svůj dluh, čímž v rozsahu vzájemného krytí obě pohledávky okamžikem setkání zanikly (§ 580 obč. zák.).

V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při výkladu listiny z 23. 6. 2003. Prosazuje, že listina není zápisem z jednání výboru společenství, není jasné, při jaké příležitosti byla vyhotovena a jak se na ní ocitly podpisy členů výboru, v listině není specifikován důvod vzniku závazku a ani – expressis verbis – uznávací prohlášení. Odvolacímu soudu dále vytýká nesprávné hodnocení v řízení provedených důkazů, zejména, že vycházel z dokumentu předloženého ve fotokopii, a že nepřihlédl k tomu, že pohledávka, kterou žalovaná započítala proti žalobnímu nároku, zanikla již před 9. 5. 2007. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil, popř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Odvolací soud převzal skutková zjištění z řízení před soudem prvního stupně a vyšel – zejména – z toho, že žalovaná (vlastnice bytové jednotky se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku 33,07%) dlužila žalobci za roky 2004 až 2007 příspěvky na správu a provoz domu ve výši 51.362 Kč a za opravu havarijního stavu střechy 95.981 Kč. Z textu zápisu ze zasedání výboru společenství vlastníků jednotek z 23. 6. 2003 (předloženého ve fotokopii), který podepsali žalovaná jako předsedkyně výboru a další dva členové výboru, soudy obou stupňů dovodily, že společenství vlastníků jednotek „souhlasí s tím, že žalovaná ze svého uhradila závazky, k jejichž placení by bylo povinno SVJ,“ „dalo souhlas žalované s plněním na závazky SVJ“ a projevilo „úmysl … reprezentovaný statutárním orgánem - výborem SVJ, v budoucnu vypořádat tyto nesporné a uznané závazky.“ Žalovaná částkou 429.082 Kč uhradila ze svých prostředků faktury stavebních úprav vystavené žalobci (objednateli), který se zavázal její nároky vyrovnat započtením proti pohledávkám společenství vůči žalované. Podáními z 16. 8. 2007 a z 28. 2. 2008 žalovaná jednostranně na žalovanou pohledávku započetla část své pohledávky, kterou žalobce 23. 6. 2003 uznal (§ 98 o.s.ř.).

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že zjišťuje-li soud z obsahu právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., co bylo jejími účastníky ujednáno, tj. jakou vůli podle jazykového vyjádření projevili, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudky ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2008, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 1155/2005, ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008, ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1868/2015, a usnesení ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3050/2008, a ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5364/2014). Oproti odvolacímu soudu, který – ve spojení i s dalšími důkazy (strojový přepis zasedání výboru, výpověď svědka V. R.) – vyložil obsah listiny tak, že žalobce vyjádřil souhlas s tím, aby žalovaná ze svého proplatila dodavatelům vyfakturované částky za opravu havarijního stavu střechy domu ve výši 429.082 Kč, a současně projevil vůli v budoucnu tyto nesporné a uznané závazky vypořádat, žalobce vlastní interpretací dovozuje, že z listiny bezvýhradné uznání dluhu nevyplývá a že absentuje identifikace dluhu co do důvodu. Taková námitka je typickým případem neregulérního uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1, věty první, o.s.ř. Stejné platí o tvrzení žalobce, že pohledávka, kterou žalovaná započetla proti uplatněnému nároku, zanikla před zahájením řízení. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (skutkový stav věci je v dovolacím řízení nezpochybnitelný) a ani hodnocení důkazů opírající se o zásadu zakotvenou v § 132 (§ 211) o.s.ř. nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru