Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 389/2019Rozsudek NS ze dne 21.05.2020

HeslaSmlouva o smlouvě budoucí
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.389.2019.1
Dotčené předpisy

§ 50a obč. zák.

§ 489 obč. zák.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 2079/20


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 389/2019-381

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce A. M., bytem XY, zastoupeného JUDr. Davidem Pytelou, advokátem se sídlem Olomouc, Litovelská 1349/2B, proti žalovanému městu Hodonín, se sídlem Hodonín, Masarykovo nám. 53/1, identifikační číslo osoby 00284891, o stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu a uhradit škodu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 158/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2018, č.j. 17 Co 199/2017-343, takto:

Dovolání proti výroku I. rozsudku ze dne 31. 8. 2018, č.j. 17 Co 199/2017-343, jímž Krajský soud v Brně co do částky 816 653,47 Kč potvrdil zamítavý výrok II. rozsudku ze dne 31. 5. 2017, č.j. 5 C 158/2012-275, kterým Okresní soud v Hodoníně zamítl v rozsahu 1 160 217 Kč žalobu, se odmítá.

Rozsudek ze dne 31. 8. 2018, č.j. 17 Co 199/2017-343, jímž Krajský soud v Brně potvrdil výrok I. rozsudku ze dne 31. 5. 2017, č.j. 5 C 158/2012-275, kterým Okresní soud v Hodoníně zamítl žalobu o uložení povinnosti uzavřít specifikované kupní smlouvy, se ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 C 158/2012-275, zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen uzavřít s žalobcem kupní smlouvu v navrženém znění (výrok I.) a zaplatit mu 1 160 217 Kč (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Soud prvního stupně ve vztahu k požadavku na nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. XY v budově čp. XY se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy čp. XY a pozemku parc. č. XY (dále jen jako „předmětná bytová jednotka“), vyšel ze zjištění, že žalobce je nájemcem předmětné bytové jednotky, žalovaný jejím vlastníkem. Dne 1. 9. 2004 spolu uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní, v níž se žalovaný jako budoucí prodávající zavázal na žalobce coby budoucího kupujícího převést vlastnictví k předmětné bytové jednotce „v souladu se Zásadami městského zastupitelstva Hodonín“ za kupní cenu 147 908 Kč. Strany ve smlouvě sjednaly, že kupní cena bude budoucím kupujícím uhrazena v plné výši před podpisem kupní smlouvy, nejpozději však ve lhůtě 6 měsíců ode dne obdržení nabídky ke koupi bytové jednotky. Podle „zásad prodeje městských bytů“ kupní cena za bytovou jednotku musí být uhrazena v plné výši nejpozději před podáním návrhu na vklad kupní smlouvy; kupní cena obsažená v nabídce platí pro zájemce po dobu 6 měsíců od doručení nabídky. Usnesením zastupitelstva žalovaného ze dne 28.6.2005 bylo rozhodnuto zveřejnit záměr prodeje a uzavřít po uhrazení kupní ceny se stávajícím nájemcem předmětné bytové jednotky (se žalobcem) kupní smlouvu. O tom byl žalobce informován dopisem ze dne 30.6.2005; zároveň byl vyzván, aby si domluvil další postup. Dne 5.9.2006 účastníci uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní týkající se pozemků (resp. podílu k nim) vzniklých z původního pozemku p.č.st XY; kupní cena měla činit 4 293 Kč. Žalobce v období od 5.1.2005 do 6.9.2007 uhradil na zálohách na kupní cenu celkem 168 964 Kč. Dne 22.8.2007 žalovaný žalobci sdělil, že kupní cena musí být uhrazena nejpozději do 10.9.2007, ve stejném termínu musí být uhrazen i zůstatek fondu oprav a žalobce musí umožnit provedení měření hluku s tím, že doklady o úhradách musí být k dispozici nejpozději do jednání rady města v říjnu 2007. Dopisem ze dne 24.8.2007 sdělila Městská bytová správa, spol. s r.o. Hodonín, žalobci, že doplatek kupní ceny činí 20 556 Kč a správní poplatek 500 Kč. V říjnu zastupitelstvo žalovaného revokovalo usnesení o prodeji předmětné bytové jednotky a částku uhrazenou žalobcem složilo do soudní úschovy, neboť žalobce neumožnil, aby byla vrácena na jeho účet. Dne 21.9.2009 žalovaný uzavřel kupní smlouvu k předmětné bytové jednotce s P. A.. Žalobce dopisy ze dne 13.4.2011 a ze dne 30.1.2011 vyzval žalovaného k uzavření kupní smlouvy k předmětné bytové jednotce a dne 29.6.2012 podal žalobu, kterou se domáhá, aby byl soudním rozhodnutím nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu, jak se k tomu zavázal ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní; dále se domáhá náhrady škody vzniklé v důsledku porušení podmínek vyplývajících z § 22 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“).

Soud prvního stupně uplatněné nároky právně poměřoval právní úpravou platnou a účinnou do 31.12.2013; uzavřel, že závazek žalovaného (vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní) uzavřít se žalobcem kupní smlouvu zanikl, neboť žalovaný dne 21.9.2009 převedl vlastnické právo k předmětné bytové jednotce na třetí osobu. Navíc, i pokud by kupní smlouva s třetí osobou řádně uzavřena nebyla, k datu podání žaloby uplynula roční lhůta k uplatnění tohoto nároku podle § 50a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.), protože z ujednání smlouvy o smlouvě budoucí kupní vyplývá závazek uzavřít kupní smlouvu nejpozději do 1.6.2005, takže roční lhůta uplynula dne 1.6.2006, přičemž žalovaný se promlčení dovolal a soud prvního stupně uplatnění námitky promlčení neshledal v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný řádně splnil povinnost nabídnout převod bytu přednostně nájemci (§ 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů), ten však nesplnil podmínky pro uzavření kupní smlouvy, neboť neuhradil celou kupní cenu. Soud prvního stupně na straně žalovaného neshledal žádné porušení právní povinnosti, jež by zakládalo jeho odpovědnost za škodu, a nedovodil ani, že by se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 8. 2018, č. j. 17 Co 199/2017-343, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku II. v části, jíž byla žaloba ohledně částky 816 653,47 Kč zamítnuta, potvrdil (výrok I.), v části výroku II., jíž byla žaloba zamítnuta ohledně částky 343 563,53 Kč, jakož i ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně doplněná zjištěním, že vlastnictví předmětné bytové jednotky v důsledku odstoupení od kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a třetí osobou přešlo zpět na žalovaného. S právním posouzením soudu prvního stupně se však neztotožnil. Dovodil, že z ustanovení § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů nevyplývá nárok dosavadního nájemce bytu „na uložení povinnosti dosavadnímu vlastníkovi bytové jednotky uzavřít s ním kupní smlouvu o jejím prodeji“, takže požadavek žalobce postrádá oporu v hmotném právu. Nadbytečným odvolací soud shledal „zkoumání platnosti učiněné nabídky, smlouvy o smlouvě budoucí kupní a dalších navazujících případných právních úkonů, neboť i kdyby všechny tyto právní úkony byly neplatné, nic by to nezměnilo na závěru, že žalobce nemá žalovatelný nárok na uložení povinnosti dosavadnímu vlastníkovi uzavřít s ním kupní smlouvu k předmětné bytové jednotce“. (…) Otázkou platnosti učiněných právních úkonů se však odvolací soud zabýval se zřetelem k uplatněnému nároku na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, přičemž oproti soudu prvního stupně, který shledal postup žalovaného správným, dovodil, že písemná nabídka převodu bytu ze dne 31.5.2004 postrádá náležitosti, jež předpokládá § 22 ve spojení s § 6 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, a proto je absolutně neplatná. Uzavřel, že „neučinil-li žalovaný žalobci jako dosavadnímu nájemci platnou nabídku k převodu bytu, nemohou být platné ani následující učiněné právní úkony, k nimž v procesu privatizace předmětné bytové jednotky došlo, takže není správný závěr soudu prvního stupně, že žalovanému nic nebránilo převést vlastnictví k této bytové jednotce na třetí osobu a že je tento převod platným právním úkonem“. Ohledně částky 816 653,47 Kč potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, v části ohledně částky 343 563,53 Kč a ve výrocích o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.

Dovolatel přípustnost svého dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, „zda za stavu neplatně učiněné nabídky k převodu bytu podle § 22 zákona o vlastnictví bytů, mohou být platné následující právní úkony, např. smlouva o smlouvě budoucí kupní, jakožto i samotná kupní smlouva, jsou-li uzavřeny s nájemcem, tj. s osobou oprávněnou dle daného ustanovení zákona o vlastnictví bytů“. Zpochybnil závěr odvolacího soudu, že neplatnost nabídky převodu bytu zakládá neplatnost následně uzavřené smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Namítá, že žalovaný se k uzavření smlouvy kupní zavázal ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní, odvolací soud se však při právním posouzení věci omezil toliko na zákonné nároky žalobce coby nájemce vyplývající z § 22 zákona o vlastnictví bytů.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva v daném kontextu neřešené (§ 237 o. s. ř.). Za takovou je třeba považovat otázku, zda neplatnost nabídky převodu bytu dosavadnímu nájemci má vliv na platnost smlouvy o smlouvě budoucí kupní sjednané mezi pronajímatelem a nájemcem.

Dovolání je důvodné.

Podle § 489 obč. zák. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

Podle § 50a obč. zák. účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech (odstavec 1). Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno. (odstavec 2). Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva byla uzavřena (odstavec 3).

Odvolací soud správně vyšel z toho, že porušení povinnosti nabídnout převod vlastnictví bytu nájemci podle § 22 zákona o vlastnictví bytů nárok na převod bytu do vlastnictví nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008), při svém právním posouzení však opomněl vzít v úvahu, že žalobce požadavek na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním kupní smlouvu založil na tvrzení, že se k tomu žalovaný zavázal ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní. Smlouva o smlouvě budoucí kupní je samostatným zavazovacím důvodem (důvodem vzniku závazku), jehož platnost není zákonem vázána nabídkou k převodu bytu podle § 22 zákona o vlastnictví bytů. Žádný takový závěr nevyplývá ani z ustálené judikatury. Právní závěr odvolacího soudu, že v důsledku neplatnosti učiněné nabídky (z důvodu, že neobsahovala všechny náležitosti podle úpravy zákona o vlastnictví bytů) jsou bez dalšího neplatné i veškeré další navazující právní úkony, tudíž nemůže obstát. Nezabýval-li se odvolací soud existencí závazku uzavřít kupní smlouvu podle účastníky uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí kupní, není jeho právní posouzení věci úplné a tudíž správné. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl v této části uplatněn opodstatněně.

Byť dovolatel napadá výslovně rozsudek odvolacího soudu v rozsahu celého jeho výroku I, tedy i v té jeho části, jíž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 816 653,47 Kč, žádný způsobilý dovolací důvod neuplatnil a ani nevymezil přípustnost dovolání, což představuje vadu, pro kterou nelze v dovolacím řízení (v této části) pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání v části výroku odvolacího soudu, jímž byl co do částky 816 653,47 Kč potvrzen zamítavý výrok rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2017, č.j. 5 C 158/2012-275, odmítl; ve zbylé části výroku I. odvolacího soudu, jíž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2017, č.j. 5 C 158/2012-275, ohledně uložení povinnosti žalovaného uzavřít se žalobcem kupní smlouvu v navrženém znění, rozsudek odvolacího soudu zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 o. s. ř.).

Se zřetelem ke způsobu vyřízení dovolání považuje dovolací soud nadbytečným samostatně rozhodovat o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru