Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3673/2019Usnesení NS ze dne 27.01.2021

HeslaPoučovací povinnost soudu
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3673.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 157 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3673/2019-350

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Městská část Praha 1, se sídlem Praha 1, Vodičkova 681/18, identifikační číslo osoby 00063410, proti žalovanému R. G., bytem XY, zastoupenému JUDr. Vítem Berkou, advokátem se sídlem Praha, Jánský vršek 323/13, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 59/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2018, č. j. 4 Co 57/2017-297, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. 12. 2010, č. j. 22 C 292/2006-104, zastavil řízení co do úroků z prodlení z částky 26 933 Kč (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 035 052,30 Kč s příslušenstvím (výrok II.), žalobu co do částky 29 497,20 Kč a co do úroků z prodlení z částky 642 259 Kč od 15. 7. 2002 do 3. 4. 2003 zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.)

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2014, č. j. 55 Co 455/2013-175, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. co do částky 365 860,30 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV. o nákladech řízení, zrušil, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a výrok II. potvrdil.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, které Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 9. 6. 2014, č. j. 22 C 292/2006-185, odmítl, neboť napadený rozsudek byl žalobci doručen dne 25. 3. 2014, lhůta k podání dovolání marně uplynula dne 26. 5. 2014, zatímco dovolání bylo předáno k poštovní přepravě až dne 31. 5. 2014, tedy opožděně. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 3. 2015, č. j. 55 Co 59/2015-200, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

Dovolání, které žalovaný podal proti usnesení městského soudu, dovolací soud usnesením ze dne 26. 1. 2016, č. j. 26 Cdo 5194/2015-229, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.), neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015, č. j. 55 Co 59/2015-200, žalovaný podal žalobu pro zmatečnost dle § 229 odst. 4 o. s. ř. V ní namítá, že v daném případě je chybný závěr odvolacího soudu, že nastaly podmínky pro odmítnutí podaného dovolání pro opožděnost. Žalovaný v daném případě považuje poučení soudu prvního stupně o možnosti podání dovolání za nedostatečné. V situaci, kdy není jednoznačně v poučení vymezen počátek a konec lhůty, považuje za legitimní a možnou interpretaci, že „dvouměsíční lhůta je lhůtou dvou kalendářních měsíců, které začnou běžet prvním dnem prvního z nich“.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2018, č. j. 4 Co 57/2017-297, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2016, č. j. 55 Co 59/2015-281, kterým zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015, č. j. 55 Co 59/2015-200 a rozhodl o nákladech řízení.

Proti usnesení vrchního soudu podal žalovaný dovolání. Opětovně namítá, že nesprávné, resp. nedostatečné poučení o lhůtě k podání dovolání představuje porušení ustanovení § 5 o. s. ř., podle něhož soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Žalovaný má tak za to, že jsou splněny podmínky podle ustanovení § 240 odst. 3 o. s. ř. Předkládá dovolacímu soudu k posouzení dosud neřešenou otázku, „zda v poučení o lhůtě k dovolání má být výslovně uveden způsob počítání lhůt, tedy kterého dne lhůta určená dle měsíců začíná běžet a kterého dne končí“.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Dovolateli nelze přisvědčit v názoru, že otázka procesního práva, za jakých podmínek lze podané dovolání shledat opožděným v případě, že se účastník řídil nesprávným poučením soudu, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř.).

Lhůta k dovolání je zachována tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (srov. § 240 odst. 3 o. s. ř.).

Ustanovení § 240 odst. 1 a 3 o. s. ř. je třeba vykládat v kontextu s ustanovením § 157 odst. 1 o. s. ř., podle něhož písemné vyhotovení rozsudku obsahuje (mimo jiné) označení soudu, který rozhodnutí vydal, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění rozhodnutí a poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 614/2016).

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 289/2005 (publikováno v časopisu Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod č. 89/2005), dovodil, že zákonná konstrukce způsobu poučení o odvolání je založena na logickém předpokladu, že účastník řízení (zvláště pak ten, jemuž byla písemnost doručena do vlastních rukou) zná okamžik doručení písemnosti, jejímž je adresátem. Tento okamžik naopak v době, kdy je povinen zformulovat poučení o odvolání (při vyhotovování písemné podoby rozhodnutí), není znám soudu. Je proto věcí účastníka řízení, jemuž se dostalo poučení, že odvolání lze podat do patnácti dnů od doručení rozhodnutí, aby si sám (podle toho, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno) spočítal, kdy mu (ve shodě se zásadami stanovenými pro běh procesních lhůt v ustanovení § 57 o. s. ř.) uplyne lhůta k podání odvolání. Není přitom důvod, aby se uvedený závěr neuplatnil i v případě lhůty k dovolání.

V projednávané věci dotyčný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2014, č. j. 55 Co 455/2013-175, obsahoval poučení tohoto znění: „Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné. Lze je podat do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.“.

Uvedená formulace žádnou pochybnost ve vztahu k absenci údaje o lhůtě k podání dovolání nezakládá, neboť z ní bez pochybností vyplývá, že dovolání lze (je třeba) podat „do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku“.

Z argumentace dovolatele vyplývá, že tvrzená procesní újma vzniklá tím, že jeho dovolání bylo odmítnuto jako opožděné, jde především k tíži žalovaného, který si lhůtu k podání dovolání odvodil v rozporu s poučením, jehož se mu dostalo, od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy mu byl dotyčný rozsudek doručen.

Jinak řečeno - k opožděnému podání dovolání došlo nikoliv v důsledku nesprávného či chybějícího poučení ze strany soudu, ale vinou samotného žalovaného, který se poučením důsledně neřídil.

Odvolací soud se při řešení dovolatelem předestřené procesní otázky neodchýlil od závěrů prezentovaných výše, tudíž není naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 1. 2021

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru