Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3613/2019Usnesení NS ze dne 28.11.2019

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3613.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 479/20


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3613/2019-403

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Advokátní kancelář Economy JUDr. Pecl a spol., v. o. s. se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, identifikační číslo 25306243, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, proti žalované E. B., bytem XY, zastoupené Mgr. Ilonou Šimlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, o zaplacení 204.678,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 EC 163/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č. j. 29 Co 472/2018-347, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 4. 2019, č. j. 29 Co 472/2018-352, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.442,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivana Pecla, advokáta.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2018, č. j. 8 EC 163/2012-274, zamítl žalobu o zaplacení částky 187.075,- Kč a částky 66.143,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 20.451,- Kč rovněž s úrokem z prodlení, rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, č. j. 29 Co 472/2018-347, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 204.678,- Kč s blíže určeným úrokem z prodlení; jinak rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu tohoto zamítavého výroku potvrdil. Zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovoláním, které není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).

Dovolatelka přípustnost svého dovolání zakládá na přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Porušení ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu dovolatelka spatřuje v tom, že: „rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť z odůvodnění rozsudku nevyplývá, o jaké provedené důkazy se (skutkové) závěry soudu opírají, (…) a odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí, tedy rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu předvídat.“

Uvedenými námitkami dovolatelka nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.

Výhradou, že dovolání je přípustné z důvodu, že „nebylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že porada s klientem trvala déle než jednu hodinu,“ a odvolací soud „bez jasného odůvodnění“ přesto dospěl k závěru, že schůzky trvaly déle než jednu hodinu, zpochybňuje skutkové zjištění, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolatelka přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalovaná domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu o právu na odměnu procesně neregulérním způsobem.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti či právní moci podle § 243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li dovolání bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 11. 2019

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru