Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3518/2019Usnesení NS ze dne 17.12.2019

HeslaPřípustnost dovolání
Žaloba pro zmatečnost
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3518.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

§ 229 o. s. ř.

§ 232 odst. 2 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 860/20


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3518/2019-1515

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce P. R., bytem XY, zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 356, proti žalované M. R., bytem XY, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 228/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. září 2018, č. j. 27 Co 128/2018-1373, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 3. 2014, č. j. 22 Co 604/2013-1031, potvrdil rozsudek ze dne 26. 1. 2012 č. j. 10 C 228/2000-901, kterým Okresní soud v Pardubicích vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví manželů (účastníků řízení) tak, že specifikovanou část majetku z bezpodílového spoluvlastnictví v hodnotě 765.264,80 Kč přikázal žalobci a část v hodnotě 153.074,69 Kč žalované s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání hodnot podílů 306.095 Kč; uzavřel přitom, že byl vypořádán celý majetek zjištěný ke dni zániku manželství, a konstatoval, že žalobce neprokázal, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů zaniklo k jinému datu než k zániku manželství.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 5. 6. 2014 žalobu pro zmatečnost, v níž namítal, že teprve při vyhlášení rozsudku se dozvěděl, že věc rozhodovali podjatí či vyloučení soudci. Na podjatost soudců usuzoval z toho, že v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví odmítli provést jím navržené důkazy, a že při rozhodování porušili Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Ústavu České republiky a Listinu základních práv a svobod, i slib soudce, neboť se neřídili právním řádem České republiky, tento vědomě a úmyslně nesprávně vyložili, rozhodovali závisle, podjatě a nespravedlivě a tím vyjádřili svůj nepřátelský poměr k jeho osobě. Při jednání dne 24. 11. 2017 žalobce doplnil, že senát složený ze soudců JUDr. Bořivoje Hájka, JUDr. Martiny Vršanské a Mgr. Radka Kopsy rozhodoval věc účastníků od roku 2003 vícekrát a nesprávně potvrdil v pořadí třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, které ho poškozuje. Nepřátelský poměr soudců odvolacího soudu žalobce spatřuje v jejich postupu i v rozhodování.

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 24. 11. 2017 č. j. 10 C 228/2000-1316, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neprováděl žalobcem navržené důkazy, které považoval za nadbytečné. Dospěl k závěru, že není dán zmatečnostní důvod podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť důvodem pro vyloučení soudce z důvodu jeho podjatosti zásadně nejsou okolnosti, které spočívají v postupu řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech. Tvrzený důvod podjatosti (tj. nepřátelský poměr soudců vůči žalobci) se týká pouze právního názoru soudců v dané věci, nikoli jejich poměru k projednávané věci či k účastníkům řízení. Není proto důvodem pro řízení o žalobě pro zmatečnost.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 10. 9. 2018, č. j. 27 Co 128/2018-1373, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobce nepřípustně usuzuje na podjatost soudců dotčeného senátu odvolacího soudu pouze na podkladě jejich právního názoru v dané věci, nikoli poměru k projednávané věci či k účastníkům řízení. Zároveň konstatoval, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro postup podle § 15b odst. 1 a 2 o. s. ř. Důvodnou neshledal námitku, že v dané věci rozhodovali nezákonní soudci, neboť složení senátu odvolacího soudu odpovídalo rozvrhu práce; předseda Krajského soudu v Hradci Králové svým opatřením ze dne 9. 6. 2017 určil na místo vyloučených soudců jiné soudce na základě závazných pravidel stanovených platným rozvrhem práce. Odvolací soud shledal, že soudkyně soudu prvního stupně, která rozhodla o žalobě pro zmatečnost, nebyla vyloučena ve smyslu § 14 a násl. o. s. ř., když o obsahově shodných důvodech její podjatosti již bylo pravomocně rozhodnuto dne 11. 8. 2018 (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 Nc 3737/2017-1266). Soud prvního stupně nepochybil, jestliže neprovedl žalobcem navržené důkazy, které vyhodnotil jako nadbytečné (nemohly jimi být prokázány skutečnosti rozhodné pro řízení o zmatečnosti) a jeho závěry nejsou v rozporu s žalobcem označenou judikaturou Ústavního soudu ohledně subjektivního a objektivního testu nestrannosti soudu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř., neboť je přesvědčen, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu i Ústavního soudu. Námitky dovolatele lze shrnout do třech stěžejních částí. V první řadě soudům obou stupňů vytýká, že porušily jeho ústavně zakotvené právo na spravedlivý proces a na nestranného soudce, jestliže dovodily, že ve věci rozhodovali soudci určení podle platného rozvrhu práce. Nadále nesouhlasí rovněž s tím, že jím uváděné důvody pro vyloučení soudců se týkají pouze jejich právního názoru a prosazuje, že rozhodující soudci k němu mají nepřátelský poměr. Druhou námitkou žalobce soudům vytýká, že nestrannost soudců neposoudily ex lege ze všech možných hledisek, ale pouze z jím namítaného důvodu (že k němu mají nepřátelský poměr, neboť rozhodují v jeho neprospěch). V poslední řadě žalobce namítá, že soudy rozhodovaly v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jestliže v řízení o žalobě pro zmatečnost neprovedly pro údajnou nadbytečnost jím navržené důkazy. Navržené důkazy totiž byly pro posouzení věci významné. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.

Žaloba pro zmatečnost je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem (trpí zmatečností), popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, je-li nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k závažným procesně právním nedostatkům. Žalobu pro zmatečnost lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v § 229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených; výčet důvodů zmatečnosti je taxativní.

V dovoláním napadeném usnesení dospěl odvolací soud mimo jiné k závěru, že způsob rozhodnutí soudu nezakládá sám o sobě důvod pro vyloučení soudce, a tím ani důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Takový závěr koresponduje s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. 2 Cdon 828/96, který byl uveřejněn pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tyto okolnosti (samy o sobě) nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví, ledaže by byl prokázán takový soudcův vztah k věci (právní zájem na jejím výsledku či získání skutkového poznatku jiným způsobem, než - v rámci vedeného řízení - dokazováním) či vztah k účastníkům nebo k jejich zástupcům (příbuzenský, přátelský či nepřátelský, vztah sociální závislosti a podobně), který by zakládal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Dovolatel však žádné okolnosti, které by takovému vztahu nasvědčovaly, jako důvod zmatečnosti ani neuplatňoval; jinými slovy řečeno, není-li uvedených okolností, není postup soudce v řízení a způsob jeho rozhodování v jiných věcech, i kdyby ho účastník hodnotil ("jen") jako projev svévole, důvodem pro jeho vyloučení. Proti postupu soudce v řízení a věcné správnosti rozhodnutí lze účinně brojit v rámci opravných prostředků proti takovému rozhodnutí, nikoli prostřednictvím institutu podjatosti soudce.

Přisvědčit nelze ani námitce nesprávně obsazeného soudu (senátu č. 18 Co) podle rozvrhu práce Krajského soudu v Hradci Králové pro rok 2017, sp. zn. Spr 4528/2016 a tím porušení práva žalobce na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Závěr odvolacího soudu, že složení senátu v rozhodnutí ze dne 11. 8. 2017, č. j. 1 Nc 3737/2017-1266 a č. j. 18 Co 139/2017-1272 je určeno v souladu s rozvrhem práce ke dni 1. 6. 2017, je správný. Podle § 14 odst. 3 o. s. ř., jsou ze zákona vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ti soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali, když současně podle § 14 odst. 2 o. s. ř. jsou vyloučeni také ti soudci dotčeného krajského soudu, kteří věc projednávali nebo rozhodovali u okresního soudu. Z rozvrhu práce Krajského soudu v Hradci Králové pro rozhodné období vyplývá, že od 1. 1. 2017 došlo k ukončení dočasného přidělení JUDr. Pavly Kučerové Ph.D., další v pořadí je tedy JUDr. Šárka Hůrková Ph.D. Námitku podjatosti JUDr. Hůrkové žalobce nevznesl v tomto řízení, ale uplatnil ji ve vztahu k odvolacímu řízení předcházejícímu, nadto opožděně. Předseda Krajského soudu v Hradci Králové tedy na základě závazných pravidel stanovených platným rozvrhem práce správně určil, že danou věc rozhodne senát č. 18 Co ve složení: JUDr. Alena Bačinová (předsedkyně senátu), dále JUDr. Šárka Hůrková Ph.D. a JUDr. Jiří Hanuš.

S žalobcem lze souhlasit potud, že soud je povinen provést subjektivní i objektivní test nestrannosti soudce. Nelze ovšem již souhlasit s jeho názorem, že soud je povinen provést ex lege test nestrannosti soudce ze všech v úvahu připadajících důvodů, tedy i z těch, které účastník ani nenamítl. Při úvaze, jak má být důvod zmatečnosti v žalobě pro zmatečnost uveden, je třeba v první řadě zohlednit, že ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. vymezuje jen skutkové podstaty, kterými může (a smí) být zdůvodněna žaloba pro zmatečnost. Pro závěr, zda napadené rozhodnutí opravdu trpí zmatečností, je však třeba zjistit, zda skutečně došlo k porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, které ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. představují zmatečnosti, popřípadě zda je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Důvod zmatečnosti je proto třeba v žalobě pro zmatečnost uvést nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován; jen taková konkretizace důvodu zmatečnosti umožní soudu rozhodujícímu o žalobě pro zmatečnost posoudit, zda napadené rozhodnutí vskutku trpí vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), a zda je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby takové pravomocné rozhodnutí bylo odklizeno.

Důvod zmatečnosti může být měněn - jak vyplývá z ustanovení § 232 odst. 2 o. s. ř. - jen po dobu trvání lhůty k žalobě pro zmatečnost. Znamená to (mimo jiné), že při rozhodování o žalobě pro zmatečnost soud posuzuje napadené rozhodnutí jen z pohledu důvodu zmatečnosti, který byl uveden v žalobě pro zmatečnost nebo který byl označen dodatečně (vedle již uvedeného důvodu zmatečnosti nebo místo něho) v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě pro zmatečnost, a že se nezabývá těmi důvody zmatečnosti, které byly uplatněny později, jakož i to, že (řádně) uplatněnými důvody zmatečnosti je soud vázán a že tedy nemůže posuzovat zmatečnost napadeného rozhodnutí z jiného důvodu, než který byl (řádně a včas) uplatněn tím, kdo žalobu podal.

V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 19. 6. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1304/2000, či ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 22/2012) je pak závěr odvolacího soudu, že pouhým odmítnutím návrhu účastníka řízení (zde dovolatele) na provedení jím navržených důkazů nedochází k odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. Podle § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. totiž soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy; rozhoduje, které z nich provede a které nikoli (řečeno jinak, provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení - srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2000 sp. zn. 26 Cdo 1304/2000).

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 12. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru