Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3516/2019Usnesení NS ze dne 08.12.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3516.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3516/2019-244

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně HC STAV s. r. o., se sídlem Libišany 124, identifikační číslo osoby 28406516, zastoupené Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 148/11, proti žalované A. M., bytem XY, zastoupené JUDr. Martinem Týle, advokátem se sídlem Pardubice, Škroupova 561, o zaplacení 58 867 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 65/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2019, č. j. 47 Co 83/2019-216, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.549,60 Kč k rukám Mgr. Jiřího Šlence, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala zaplacení 62 367 Kč s příslušenstvím z titulu ceny díla.

Okresní soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 1. 2019, č. j. 12 C 65/2016-175, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 58.867 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 04. 2016 do zaplacení (výrok I), žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 3.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 4. 2016 do zaplacení, zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III) a státu (výrok IV).

Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 6. 2019, č. j. 47 Co 83/2019-216, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně jako zhotovitelka uzavřela se žalovanou jako objednatelkou ústní smlouvu o dílo na zhotovení oplocení jejího pozemku. Žalobkyně se zavázala zhotovit betonový plot z tvárnic ztraceného bednění a drátěný plot mezi pozemky V. a žalovanou, s tím, že cenu uhradí žalovaná a V. každý jednou polovinou. Cena dle cenové nabídky byla sjednána ve výši 79.541 Kč u betonové části plotu a 893,20 Kč za 1 m plotu drátěného. Žalobkyně k tomu zajistila dovoz zeminy a úpravu terénu pozemku žalované, postupovala při tom podle projektu V., podle něhož měl drátěný plot dosahovat výšky 160 cm. Žalovaná po zhotovení drátěného plotu žádala jeho navýšení o 20 cm. V průběhu provádění díla žalovaná žalobkyni vytkla „umazanou část plotu“ a „absenci výplně prohlubně tvárnic ztraceného bednění“; žalobkyně tyto vady odstranila. Po dokončení díla žalobkyně vystavila fakturu na částku 62.367 Kč (zahrnující 37.873 Kč za zděný plot bez povrchové úpravy, 12.951 Kč za drátěný plot, 1.350 Kč a 2.058 Kč za navážení zeminy 9 aut po 5 t, práce bagrem a naftu) se splatností 21. 4. 2016, kterou žalovaná neakceptovala z důvodu, že „práce je špatně odvedená“. V podání ze dne 13. 4. 2017 žalovaná vytkla vady spočívající v tom, že v místě úchytu drátěného plotu se nacházejí v jeho zděné části díry a betonový plot vykazuje praskliny a žádala slevu z ceny díla. Ze znaleckého posudku Ing. Vašaty soud zjistil, že betonový plot není znečištěn, vada spočívající v přesahující perlince a v absenci výplně prohlubní tvárnic ztraceného prohlubní je vadou vizuální, jejíž náprava vyžaduje náklad 2.500 Kč. Prasklina na plotě je zjistitelná pouze ze sousedního pozemku V. a hodnotu díla snižuje o přibližně 1.000 Kč, přičemž doporučil další sledování praskliny.

Zjištěný skutkový stav odvolací soud po právní stránce posoudil podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „o. z.), dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jímž bylo zhotovení oplocení - zčásti betonového a zčásti drátěného - za cenu dle předložené cenové nabídky. Vady, které žalovaná vytkla v průběhu provádění díla (potřísněný zděný plot a prolis), jež byly následně odstraněny, byly drobnými vadami, pro něž žalované nesvědčilo právo odmítnout převzít dílo ve smyslu § 2628 o. z. Dodatečné navýšení výšky drátěného plotu o 20 cm nelze hodnotit jako „opravu vady díla“, ale dodatečnou změnu díla. Vady uplatněné žalovanou v průběhu řízení (vizuální vady a prasklina v betonovém plotu) vyhodnotil s přihlédnutím k závěrům znalce jako vady nepodstatné, za něž žalované přísluší sleva z ceny díla 3.500 Kč. Ve zbylé části shledal odvolací soud požadavek na zaplacení ceny za dílo opodstatněným, neboť vyúčtovaná částka byla v souladu s cenovou nabídkou a odpovídala provedeným pracím.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu. Vyjádřila přesvědčení, že soud prvního stupně „důsledně“ zjišťoval skutkový stav, dílo bylo řádně dokončeno, předáno a zkolaudováno. Navrhla, aby dovolání žalované bylo odmítnuto.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaná na přípustnost dovolání usuzuje z přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Předkládá k posouzení otázku (i) zda došlo k dokončení a předání díla dle § 2604 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), v okamžiku, kdy zhotovitelka poslala za sebe nekvalifikovaného zástupce s daňovým dokladem a s předávacím protokolem, aniž by předvedla jeho způsobilost dle § 2605 odst. 1 o. z., a otázku (ii) zda došlo k převzetí stavby plotu ve smyslu § 2628 o. z., ačkoliv se na díle nacházely vady spočívající v prasklině betonového plotu, která podle znaleckého posudku je vadou vážnou, ohrožující životnost plotu.

Na řešení (první) otázky – zda došlo k dokončení a předání díla v okamžiku, kdy zhotovitelka poslala za sebe nekvalifikovaného zástupce s daňovým dokladem a s předávacím protokolem, aniž by předvedla jeho způsobilost dle § 2605 odst. 1 o. z. – není napadené rozhodnutí založeno. Tvrzení, že dokončení a předání díla bylo vázáno na předvedení jeho způsobilosti, žalovaná uplatnila v rozporu s § 241a odst. 6 o. s. ř.

Druhou otázku - zda došlo k převzetí stavby plotu ve smyslu § 2628 o. z., ačkoliv se na díle nacházely vady spočívající v prasklině betonového plotu, která podle znaleckého posudku je vadou vážnou, ohrožující životnost plotu – žalovaná zakládá na vlastní skutkové verzi, odlišné od toho, co zjistil odvolací soud, který vyšel ze zjištění, že žalovaná nejprve ještě v průběhu provádění díla uplatnila vady („umazanou část plotu“ a „absenci výplně prohlubně tvárnic ztraceného bednění“), jež převzetí díla nebránily, neboť šlo o vady drobné, které žalobkyně následně odstranila, a že vadu spočívající v prasklině betonového plotu žalovaná uplatnila až po dokončení díla (v průběhu řízení). Prosazuje-li tedy žalovaná oproti řečenému, že „se v době převzetí stavby plotu na díle nacházela vada, která převzetí stavby bránila“, pak se přezkumu právního závěru domáhá procesně neregulérním způsobem. Dovolací soud je skutkovými závěry odvolacího soudu vázán (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá ani námitka extrémního nesouladu v hodnocení důkazů odvolacím soudem. Z toho, že žalovaná v dovolání na základě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá odlišnou skutkovou verzi (že k předání díla nedošlo proto, že dílo vykazovalo vadu spočívající v prasklině betonového plotu, která je vadou ohrožující jeho životnost), nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými skutkovými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Zákon nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 ve spojení s § 211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídají žalovanou zpochybňované skutkové závěry odvolacího soudu, že jedinými prokázanými vadami vytčenými žalovanou v rámci předání díla byly vady spočívající v „umazané části plotu“ a v „absenci výplně prohlubně tvárnic ztraceného bednění“, které převzetí díla nebránily a že smlouva o dílo byla sjednána včetně ceny díla, která byla navýšena z původní částky 54.901 Kč na částku 58.448 Kč pro změnu předmětu díla spočívající v opatření zděné části plotu krycími stříškami. Protože odvolací soud přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, není zde dán extrémní rozpor mezi jeho skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli. Žalovaná svými námitkami pouze prosazuje vlastní (subjektivní) úsudek o závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti provedených důkazů. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, usnesení ÚS ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), se tak v\posuzovaném případě nejedná.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a z toho plynoucí porušení práva na spravedlivý proces, založená na přesvědčení žalované, že se odvolací soud nezabýval její námitkou vztahující se k pochybení soudu prvního stupně, který se nevypořádal s jejím důkazním návrhem na provedení revizního znaleckého posudku. Jejím prostřednictvím žalovaná neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž namítá existenci vady řízení. K vadám řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka v posuzovaném případě naplněna není, jsou uvedené výtky bezcenné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Odkazuje-li dovolatelka na rozhodnutí ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 854/09, v němž se Ústavní soud vyjadřoval k otázce tzv. opomenutých důkazů, jde o poukaz nepřiléhavý již proto, že odvolací soud v projednávané věci v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl důvod, proč nepovažuje provedení revizního znaleckého posudku potřebným.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 8. 12. 2020

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru