Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3512/2019Usnesení NS ze dne 31.03.2020

HeslaPoučovací povinnost soudu
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3512.2019.1
Dotčené předpisy

§ 101 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 118a o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3512/2019-191

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně DEBT COLLECTORS s.r.o., se sídlem v Děčíně VI, Na Stráni 545/40 (identifikační číslo 254 46 061), zastoupené JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem se sídlem v Děčíně, Řetězová 195/2, proti žalované H. T., bytem XY, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci II, U Soudu 363/10, o 687.670 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 53 C 202/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. 5. 2019, č. j. 30 Co 4/2019-167, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.746 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Alexandra Šoljaka, advokáta.

Odůvodnění:

Předmět žaloby vymezila žalobkyně jako část plnění, které zhotovitelka vyúčtovala žalované fakturou č. 2011257 (636.281 Kč cena díla, 51.389 Kč smluvní pokuta).

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 18. 7. 2018, č. j. 53 C 202/2014-145, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 687.670 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 86.674 Kč.

Rozsudkem ze dne 6. 5. 2019, č. j. 30 Co 4/2019-167, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.746 Kč. Odvolací soud uzavřel, že skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou podřaditelná hypotéze hmotněprávní normy, která by zakládala právo žalobkyně na požadované plnění. Nárok uplatněný v žalobě nemá oporu ve smluvních ujednáních zhotovitelky a objednatelky, nelze jej opřít o ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“) a nelze ho přiznat ani podle § 641 odst. 1 obč. zák., tedy jako vypořádání stran smlouvy o dílo, které nebylo dokončeno pro překážku na straně objednatelky.

Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Z obsahu spisu se podává, že zhotovitelka (Děčínský stavební podnik s.r.o., identifikační číslo 477 81 483) se zavázala za cenu podle nabídkového rozpočtu (1.803.617 Kč včetně daně z přidané hodnoty) provést pro žalovanou (objednatelku) „novostavbu RD UNO 2 na p. č. XY, XY - hrubou stavbu“. Strany se dohodly, že žalovaná zaplatí cenu postupně na základě daňových dokladů (faktur) tak, že po oboustranném odsouhlasení soupisů skutečně provedených prací a dodávek vystaví zhotovitelka měsíční faktury se splatností do čtrnácti dnů od jejich doručení objednatelce. Fakturu z 8. 12. 2011 č. 2011257 na částku 1.208.677 Kč se splatností do 22. 12. 2011, která zahrnovala i práce k datu vystavení neprovedené, žalovaná uhradila jen zčásti. Přestože zhotovitelka hrubou stavbu nedokončila, právní vztah ze smlouvy žádná ze smluvních stran neukončila. Děčínský stavební podnik s.r.o. smlouvou z 5. 6. 2013 postoupil žalobkyni pohledávku ze smlouvy o dílo za objednatelkou ve výši 747.670 Kč a žalovanou o postupu písemně vyrozuměl. Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 10. 2017, č. j. 53 C 202/2014-114, s odkazem na ustanovení § 101 odst.1 písm. a/, b/, § 118a odst. 1, 3 a § 120 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni vyzval aby doplnila skutková tvrzení: 1) na základě jakých skutečností požaduje zaplacení žalované částky (např. platba po dokončení a předání díla, plnění po odstoupení od smlouvy o dílo některou ze smluvních stran, případně z titulu sjednaných záloh na cenu díla), 2) jak dospěla k výši požadovaného peněžního plnění, tj. jaké části díla (práce) zhotovitelka provedla a jaké konkrétní částky za ně požaduje, 3) aby u jednotlivých částí díla (prací) uvedla, o které položky podle nabídkového rozpočtu, který byl přílohou smlouvy o dílo, se jedná, 4) aby tvrdila skutečnosti rozhodné z hlediska splatnosti požadované částky, a aby označila důkazní prostředky k prokázání uvedených skutečností. Součástí výzvy bylo poučení, že nedoplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů může mít za následek neúspěch ve sporu.

Námitka dovolatelky, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky procesního práva (plnění poučovací povinnosti podle § 101 odst. 1 a § 118a o. s. ř.), není důvodná. Soud prvního stupně řádně vyzval žalobkyni, která se stala věřitelkou pohledávky zhotovitelky ze smlouvy o dílo, aby dotvrdila skutečnosti významné pro rozhodnutí o jejím nároku, ve výzvě konkrétně ozřejmil, které skutečnosti považuje za rozhodné z hlediska možné aplikace právní normy, rovněž ji vyzval k označení důkazních prostředků a poučil ji o následcích nedostatečného dotvrzení či nenavržení důkazů. Odvolací soud se přitom ztotožnil s postupem soudu prvního stupně a ve věci nezaujal jiný právní názor (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2604/2009, ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3452/2010, ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 31/2009).

K výtce, že odvolací soud zatížil řízení vadou, nezohlednil-li to, že soud prvního stupně neprovedl důkazy navržené žalobkyní, aniž svůj postup zdůvodnil, by dovolací soud mohl přihlédnout jen, pokud by dovolání bylo přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. (tj. o otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázku případné existence či neexistence tvrzené vady řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).

Nepřednesla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru