Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3504/2016Usnesení NS ze dne 25.05.2017

HeslaProdej zboží v obchodě
Odstoupení od smlouvy
Přípustnost dovolání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3504.2016.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 597 odst. 2 obč. zák.

§ 599 odst. 1 obč. zák.

§ 620 odst. 1 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3504/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. S., zastoupeného Mgr. Petrem Noskem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Jana Masaryka 1669/2, proti žalované AQUEL BOHEMIA, s. r. o., se sídlem v Liberci VI - Rochlicích, Vesecká 97/12, identifikační číslo 254 13 589, zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci V - Kristiánově, 8. března 21/13, o zaplacení 31.752 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 23 C 152/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 1. března 2016, č. j. 29 Co 368/2015-330, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.243 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Noska, advokáta.

Odůvodnění:

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 19. června 2015, č. j. 23 C 152/2006-299, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 26.980 Kč a dále částku 4.772 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 a od 1. 7. 2006 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, oproti povinnosti žalobce vrátit žalované výrobek AQUEL 200 výrobní číslo 407314 zakoupený na základě kupní smlouvy č. 407314 ze dne 31. 5. 2004, a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co jeho předchozí rozsudky ze dne 14. prosince 2009, č. j. 23 C 152/2006-175, a ze dne 25. dubna 2014, č. j. 23 C 152/2006-274, byly zrušeny (v uvedeném pořadí) usneseními Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 29 Co 196/2010-208, a ze dne 19. září 2014, č. j. 29 Co 317/2014-285, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 1. března 2016, č. j. 29 Co 368/2015-330, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení (co do vyčíslení nákladů) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Argumentuje na podporu právního závěru odvolacího soudu, že mohl odstoupit od kupní smlouvy s odkazem na § 597 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), ačkoliv se jedná o právní vztah řídící se ustanoveními o prodeji zboží v obchodě § 612 a násl. obč. zák., a to ve lhůtě podle § 620 odst. 1 ve spojení s § 626 odst. 1 obč. zák. (a nikoliv ve lhůtě podle § 599 odst. 1 obč. zák., jak prosazuje žalovaná).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalovaná z toho, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, konkrétně otázky, zda lze od spotřební smlouvy (řídící se režimem ustanovení § 612 a násl. obč. zák.) odstoupit podle § 597 obč. zák., resp. zda je možné se u soudu domáhat práva z vad s odkazem na toto ustanovení, nebyla-li vada vytknuta v prekluzivní lhůtě šesti měsíců (§ 599 obč. zák.), nýbrž v záruční době podle § 620 odst. 1 obč. zák. Prosazuje, že odstoupil-li žalobce od smlouvy podle § 597 odst. 2 obč. zák., mohl tak učinit výhradně v šestiměsíční prekluzivní lhůtě (§ 599 obč. zák.), a že prodloužená záruční doba podle § 620 odst. 1 obč. zák. se vztahuje jen na práva z odpovědnosti za vady upravená v § 622 obč. zák.

Nejvyšší soud se k otázce, zda lze od kupní smlouvy řídící se režimem podle § 612 a násl. obč. zák. odstoupit podle § 597 odst. 2 obč. zák., ve své rozhodovací praxi již opakovaně vyjádřil; přijal a odůvodnil závěr, že právní úprava prodeje zboží v obchodě podle § 613 až 627 obč. zák. má oproti obecné úpravě kupní smlouvy v § 588 až § 600 obč. zák. povahu speciálního předpisu. Jestliže reguluje některé otázky oproti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má tato zvláštní úprava přednost. Současně platí zásada, podle níž není-li možné aplikovat na určitý případ zvláštní právní úpravu, pak je namístě aplikovat úpravu obecnou. Jelikož speciální úprava odpovědnosti za vady nepamatuje na případy, kdy prodávající ujistil kupujícího při prodeji v obchodě, že věc má určité vlastnosti a toto ujištění se ukáže nepravdivým, je nutné aplikovat (obecné) ustanovení § 597 odst. 2 obč. zák. o odpovědnosti za vady, které odpovědnost za vady spojenou s uvedenou skutkovou podstatou výslovně upravuje, a podle něhož, ujistil-li prodávající kupujícího, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, přičemž toto ujištění se ukáže nepravdivým, má kupující právo odstoupit od smlouvy (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 33 Odo 53/2001, ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 627/2002, ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 323/2004, a ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 33 Odo 770/2006). Ze shora uvedených zásad pak vyplývá rovněž odpověď na otázku, zda se při odstoupení od spotřební kupní smlouvy podle § 597 odst. 2 obč. zák. uplatní lhůta pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady věci podle § 599 odst. 1 nebo podle § 620 odst. 1 obč. zák. Je-li tato lhůta upravena ve speciální části občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě, pak má tato úprava přednost před obecnou úpravou § 599 odst. 1 obč. zák. Skutečnost, že k odstoupení došlo podle (obecného) ustanovení § 597 odst. 2, je důsledkem absence obdobné speciální úpravy, nikoliv důvodem pro aplikaci ostatních ustanovení obecné části. Z obecných ustanovení budou aplikována jenom ta, která nemají odpovídající ekvivalent v rámci speciální úpravy (viz rovněž Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1759). V opačném případě by speciální úprava odpovědnosti za vady ve spotřebitelských vztazích postrádala smysl, resp. přinejmenším vykazovala vážné nedostatky.

Odvolací soud uvedené úvahy beze zbytku respektoval a jeho závěr, že žalobce platně a důvodně odstoupil od kupní smlouvy č. 407314 ze dne 31. 5. 2004 podle § 597 odst. 2 obč. zák. ve lhůtě podle § 620 odst. 1 obč. zák., je správný.

Bezpředmětná je dovolací námitka, že odvolací soud nezkoumal, zda se v uvedeném případě jednalo o vadu odstranitelnou či neodstranitelnou. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalobce odstoupil od kupní smlouvy z důvodu, že předmět koupě neměl vlastnosti, o kterých ho žalovaná ujistila, že je má. Nadto v tomto směru žalovaná ani nevymezila řádným způsobem přípustnost dovolání (srovnej § 241a odst. 2 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. května 2017

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru