Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3391/2011Usnesení NS ze dne 30.05.2013

HeslaPředkupní právo
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3391.2011.1
Dotčené předpisy

§ 28 obč. zák.

§ 140 obč. zák.

§ 602 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3391/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně H. S., zastoupené JUDr. Josefem Novákem, advokátem se sídlem Praha 3, Přemyslovská 11, proti žalované V. Š., zastoupené JUDr. Miroslavem Šipovičem, advokátem se sídlem Praha, Ke Znaku 770, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 135/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2011, č. j. 13 Co 2/2011-85, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 9. března 2011, č. j. 13 Co 2/2011-85, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. září 2010, č. j. 18 C 135/2010-52, zamítající žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní zde specifikovanou kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu nemovitostí, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobkyně zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že nabídka k odkupu spoluvlastnického podílu na specifikovaných nemovitostech, kterou učinil za nezletilého podílového spoluvlastníka jeho zákonný zástupce, je běžnou záležitostí a že k tomuto právnímu úkonu není třeba schválení soudu ve smyslu § 28 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).

Otázku, zda nabídka k odkupu spoluvlastnického podílu nezletilého na nemovité věci v rámci realizace předkupního práva (§ 140 a § 602 a násl. obč. zák.) je či není běžnou záležitostí při správě majetku nezletilého, vyřešil odvolací soud v souladu s tím, jak je tato otázka pojímána v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a v odborné komentářové literatuře. Za nikoli běžné majetkové záležitosti, které k platnosti právního úkonu vyžadují schválení soudu, jsou pokládány např. nabytí či převod motorového vozidla (nikoliv však jednostopého), nabytí či převod nemovité věci, resp. podílu k ní, pro zastoupeného či zastoupeným, odmítnutí dědictví, uzavření dědické dohody, nakládání se stavebním spořením, prodej akcií atp. Přitom ustanovení § 28 obč. zák. má na mysli právní úkony, které byly zákonným zástupcem již učiněny (srovnej např. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/1966, 67/1970, 46/1977, 31/1990 a 9/1993; Stanovisko Cpj 228/1981 k řízení ve věcech práva rodinného před soudy prvního stupně, Sborník IV. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1986, str. 371, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008, a ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4740/2010; dále Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 296 a násl.). Jelikož nabídka ke koupi spoluvlastnického podílu na nemovitosti není sama o sobě nakládání s majetkem (tím spíše, byla-li spoluvlastníkem oprávněným z předkupního práva - žalobkyní - odmítnuta), je správný závěr odvolacího soudu, že pouhá nabídka ke koupi podílu na nemovitosti se nevymyká z rámce běžných záležitostí při nakládání s majetkem nezletilého a nevyžaduje schválení soudu ve smyslu § 28 obč. zák. Teprve v případě, že by žalobkyně učiněnou nabídku akceptovala a smlouva o koupi podílu nezletilého na nemovitosti by byla uzavřena, vyžadoval by takový právní úkon schválení soudu, neboť se týká nakládání s majetkem v záležitosti nikoli běžné.

Ani zpochybnění právního závěru odvolacího soudu, že kupní smlouva o převodu spoluvlastnického podílu je platným právním úkonem, námitkou, že předkupní právo žalobkyně bylo porušeno tím, že nabídka k odkoupení podílu neobsahovala žádné konkrétní ujednání o splatnosti kupní ceny, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší soud se touto otázkou zabýval v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1926/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 128/2011, jímž usměrnil rozhodovací praxi soudů; v něm dospěl k právnímu názoru, podle něhož předkupní právo spoluvlastníka není „bez dalšího“ porušeno, jestliže nabídka doručená podílovému spoluvlastníku neobsahovala údaj o splatnosti kupních cen a poté prodávající uzavřel kupní smlouvy, jež obsahovaly individuální splatnost kupních cen. Byla-li splatnost ve smlouvě o převodu podílu, uzavřené později s třetí osobou, stanovena jinak než v § 605 obč. zák., příp. v nabídce na odkoupení podílu učiněné oprávněnému spoluvlastníku (za předpokladu, že nabídka obsahovala lhůtu splatnosti delší než dvouměsíční podle § 605 obč. zák.), lze učinit závěr o tom, že bylo porušeno předkupní právo spoluvlastníka, jen za předpokladu, že podmínky splatnosti se podstatně lišily, a to natolik, že rozdíl mezi nimi mohl objektivně ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky na realizaci předkupního práva. Dále uzavřel, že i pokud se jednotlivé smluvní podmínky (cena, splatnost aj.) v nabídce učiněné spoluvlastníkovi a podmínky, za kterých je podíl následně prodán třetí osobě, podstatně liší, nelze z toho bez dalšího dovozovat porušení předkupního práva. Jednotlivé smluvní podmínky totiž nemohou být srovnávány izolovaně, ale naopak je nutné je hodnotit v kontextu všech ostatních smluvních podmínek (delší doba splatnosti může být vykompenzována např. poskytnutým zajištěním nebo vyšší cenou apod.). Jedině v případě, že takto komplexně hodnocené smluvní podmínky, za kterých byl spoluvlastnický podíl nabídnut spoluvlastníku, jsou méně výhodné (natolik, aby to objektivně mohlo ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky) než podmínky, za kterých byl podíl následně prodán třetí osobě, dojde k zásahu do předkupního práva oprávněného spoluvlastníka. Naopak, pokud je spoluvlastnický podíl prodán třetí osobě za srovnatelných či méně výhodných podmínek, k žádnému poškození práv spoluvlastníka nedochází a jeho předkupní právo není porušeno.

Se zřetelem k těmto závěrům (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3387/2010) je zřejmé, že námitka nesprávného právního posouzení věci není opodstatněná, jelikož odvolací soud porovnal obsah nabídky učiněné žalobkyni s obsahem kupní smlouvy uzavřené se žalovanou a Josefem Krejčím. Komplexním poměřením podmínek uvedených v nabídce s podmínkami sjednanými v kupní smlouvě nelze dospět k závěru, že předkupní právo žalobkyně bylo porušeno tím, že učiněnou nabídkou byla oproti uzavřené kupní smlouvě znevýhodněna. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že kupní smlouvou byl realizován převod spoluvlastnického podílu ve stejném rozsahu a za totožnou cenu jako byl nabídnut žalobkyni. Závěr odvolacího soudu, že předkupní právo žalobkyně nebylo porušeno, vycházející z úvahy, že podmínky prodeje oběma kupujícím se od podmínek ohlášených žalobkyni v nabídce podstatně neodlišovaly (a nepodstatné rozdíly mezi nimi nemohly- objektivně vzato - ovlivnit úvahu žalobkyně o přijetí nabídky na realizaci předkupního práva), je tudíž správný.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání pro nepřípustnost odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243d odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. května 2013

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru