Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3260/2012Rozsudek NS ze dne 27.02.2014

HeslaDoručování
Právní úkony
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3260.2012.1
Dotčené předpisy

čl. 45 odst. 1 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3260/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně O. B., zastoupené Mgr. Zbigniewem Czudkem, advokátem se sídlem v Třinci, náměstí Míru 551, proti žalovanému L. Ch., zastoupenému Mgr. Ivetou Magnuskovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 41 C 81/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. února 2012, č. j. 71 Co 356/2011-142, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. února 2012, č. j. 71 Co 356/2011-142, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. září 2011, č. j. 41 C 81/2010-112, zamítl žalobu o určení, že je žalobkyně podílovou spoluvlastnicí s výši podílu ½ na nemovitostech, a to budovy čp. 225 postavené na pozemku parc. č. st. 344, budovy bez čp. postavené na pozemku parc. č. st. 421, budovy bez čp. – garáže, nacházející se na pozemku parc. č. St. 420, pozemku parc. č. 1199/9, 1199/15, to vše v k. ú. G., obec T., zapsáno na LV č. 539 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Třinec (dále jen „sporné nemovitosti“ nebo „předmětné nemovitosti“), a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalobkyně darovala právnímu předchůdci žalovaného S. Ch. spoluvlastnický podíl na sporných nemovitostech darovací smlouvou ze dne 14. 5. 2009. Ten se vůči ní dopouští jednání, jímž soustavně porušuje dobré mravy, neboť ji nutí k vystěhování, vyhrožuje jí, kope jí do dveří, domáhá se vydání klíčů, nadává a uráží ji, přičemž dne 14. 10. 2009 dokonce požádal Městský úřad v Třinci o zrušení údaje o místě jejího trvalého bydliště v domě čp. 225 v G. Žalobkyně vyzvala obdarovaného dopisem ze dne 6. 11. 2009 k vrácení daru. Tato výzva je založena ve spise Městského úřadu v Třinci, který projednával návrh S. Ch. na zrušení údaje o místě trvalého pobytu. Podle protokolu ze dne 11. 11. 2009 sepsaného Městským úřadem v Třinci v rámci řízení o zrušení údaje o místě trvalého pobytu S. Ch. požádal o pořízení fotokopie výzvy k vrácení daru, kterou jménem žalobkyně učinila advokátka JUDr. Věra Zahradníková; S. Ch. kopii výzvy převzal. Darovací smlouvou uzavřenou 23. 11. 2009 převedl S. Ch. předmětné nemovitosti na žalovaného. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně neprokázala naplnění podmínek pro vrácení daru podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Splnila jen jednu z podmínek pro vrácení daru, tj. platně vyzvala právního předchůdce žalovaného k vrácení daru, neboť tento adresný právní úkon se dostal do sféry dispozice obdarovaného. Naopak se jí nepodařilo prokázat, že se obdarovaný vůči ní nebo členům její rodiny dopustil jednání, kterým hrubě porušil dobré mravy.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. února 2012, č. j. 71 Co 356/2011-142, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Neztotožnil se se závěrem, že S. Ch. byla doručena výzva žalobkyně k vrácení daru. Nemohlo se tak stát tím způsobem, že S. Ch. požádal v probíhajícím správním řízení - jehož účastnicí nebyla žalobkyně, nýbrž J. B. - o pořízení kopie výzvy sepsané JUDr. Věrou Zahradníkovou dne 6. 11. 2009, která byla založena do správního spisu. Odvolací soud vyloučil, že by okamžikem obdržení fotokopie výzvy „došel“ ve smyslu § 45 odst. 1 obč. zák. obdarovanému projev vůle dárkyně, neboť fotokopie neobsahovala vlastnoruční podpis jednající osoby, ale jen jeho grafickou napodobeninu. Pakliže žalobkyně jiný způsob doručení výzvy k vrácení daru netvrdila a neprokázala, nemohla výzva doručená prostřednictvím zmíněného správního orgánu vyvolat právní následky předpokládané § 630 obč. zák. Protože již z tohoto důvodu nemohla být žaloba úspěšná, nezabýval se odvolací soud tím, zda chování S. Ch. dosáhlo intenzity vyžadované § 630 obč. zák. ke vrácení daru.

V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje ze znění § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu je podle ní dán tím, že v něm řešenou právní otázku dovolací soud dosud neřešil a „má být posouzena jinak“. Prosazuje názor, že způsob, jakým se žalovaný seznámil s obsahem výzvy ke vrácení daru, došlo – s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 563/2004 - k zániku darovacího vztahu. Vzhledem k tomu, že S. Ch. převedl sporné nemovitosti darovací smlouvou ze dne 23. 11. 2009, tj. až poté, co mu byla doručena výzva k vrácení daru, šlo o neplatný převod (její spoluvlastnictví se obnovilo). Dovolatelka má zato, že doručení žádosti o vrácení daru v průběhu správního řízení bylo účinné. Zákon nehovoří nic o tom, jakým způsobem má dárce doručit výzvu obdarovanému. Není tudíž vyloučeno, aby se výzva dostala do sféry dispozice obdarovaného jejím založením do spisu správního orgánu v řízení, jehož účastníkem je obdarovaný. Podle dovolatelky nelze pominout závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, podle něhož nelze vyloučit, „aby úkon směřující k vrácení daru byl obsažen přímo v žalobě (...) V tom případě (samozřejmě za splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák.) nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, t. j. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, okamžikem doručení žaloby obdarovanému.“ S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení otázky účinnosti doručení výzvy k vrácení daru, jejíž posouzení bylo určující pro rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 3028 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen „obč. zák.“), projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 3. ledna 2006, sp. zn. 21 Cdo 563/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“) pod č. 65/2006, od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci, uzavřel, že písemný projev vůle (písemnost) je – obecně vzato – doručen druhému účastníku, jakmile se ocitne ve sféře jeho dispozice, ledaže zákon stanoví určitý způsob doručování. Písemnost se ocitne ve sféře dispozice druhého účastníka tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem projevu vůle seznámil; rozhodující je, aby měl – objektivně vzato – možnost obsah písemnosti poznat.

Není pochyb o tom, že výzva dárce ke vrácení daru je jednostranným adresovaným právním úkonem, jejímž doručením druhému účastníkovi smlouvy (obdarovanému) se tento úkon stává perfektním. V opačném případě by šlo sice o právní úkon platný, ale neúčinný. V rozsudku ze dne 8. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, publikovaném ve Sbírce pod č. 104/2008, Nejvyšší soud ke shora uvedeným východiskům dodal, že „obchodní ani občanský zákoník pro doručení úkonu směřujícího k započtení nepředepisují, aby byla zásilka obsahující tento úkon doručena do vlastních rukou. Platí tedy, že jej lze druhé straně doručit jakýmkoliv způsobem, kterým se dostane do sféry její dispozice, například prostřednictvím držitele poštovní licence, pomocí každé fyzické osoby, která bude ochotna doručení provést, nebo osobním předáním druhé straně apod.“ Není příčiny tyto závěry nevztáhnout i na doručování výzvy k vrácení daru.

V projednávané věci ze skutkových zjištění soudu prvního stupně v návaznosti na obsah spisu vyplývá, že žalobkyně darovala S. Ch. spoluvlastnický podíl na sporných nemovitostech darovací smlouvou ze dne 14. 5. 2009. Návrhem na zahájení správního řízení před Městským úřadem v Třinci ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 640039/2009/EO 127, požádal obdarovaný S. Ch. správní úřad o zahájení řízení podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve věci zrušení údaje o místě trvalého pobytu žalobkyně na adrese T. Dne 6. 11. 2009 žalobkyně založila do správního spisu listinu z téhož dne vyhotovenou JUDr. Věrou Zahradníkovou označenou jako „žádost o vrácení daru“. Podle úředního záznamu ze dne 29. 12. 2009 uvedeného dne se S. Ch. s uvedenou listinou seznámil a požádal správní orgán o její fotokopii, ta byla vyhotovena a S. Ch. ji převzal. Ve věci vedené u Městského úřadu v Třinci pod sp. zn. 64040/2009/EO 128, se návrhem ze dne 14. 10. 2009 domáhal S. Ch. zrušení údaje o místě trvalého pobytu J. B., bývalého manžela žalobkyně. Dne 6. 11. 2009 do spisu založila žalobkyně listinu z téhož dne vyhotovenou JUDr. Věrou Zahradníkovou označenou jako „žádost o vrácení daru“, u které je ve spise poznámka „fotokopie souhlasí s originálem“, opatřená razítkem „Městský úřad Třinec - ohlašovna“. Podle „pokračování protokolárního záznamu ze dne 11. 11. 2009“ požádal S. Ch. správní orgán o ofocení výzvy JUDr. Věry Zahradníkové k vrácení daru. Zároveň je v protokole poznamenáno, že S. Ch. byl seznámen „se všemi spisovými materiály“. Obsahem žádosti o vrácení daru ze dne 6. 11. 2009 je popis jednání, v nichž spatřuje žalobkyně naplnění předpokladů pro vrácení daru. Darovací smlouvou ze dne 23. 11. 2009 převedl S. Ch. sporné nemovitosti na žalovaného.

V obou správních řízeních, zahájených k žádosti obdarovaného S. Ch., se součástí správních spisů stala listina (pořízená z jejího originálu) jemu adresovaná, kterou žalobkyně (dárkyně) požadovala vrácení daru z blíže popsaných důvodů. Obdarovaný tak získal faktickou možnost, seznámit se s obsahem výzvy. Se zřetelem k závěrům jak rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 563/2005, tak i k rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 805/2006 platí, že není předpokladem účinného doručení písemnosti její fyzické předání adresátu, nýbrž okolnost, že adresát má objektivní možnost seznámit se s jejím obsahem. Není proto správný závěr odvolacího soudu, že k účinnému doručení výzvy nedošlo pořízením fotokopie se současným předáním obdarovanému (na jeho žádost), jelikož stačilo, aby se obdarovaný mohl seznámit s kopií listiny, která byla provedena z originálu, a stala se součástí spisu v řízení, v němž vystupoval jako žadatel. Projev vůle dárkyně (žalobkyně) se tak dostal do sféry dispozice obdarovaného.

Lze uzavřít, že žalobkyni se podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Dovolací soud jej proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2014

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru