Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3178/2019Usnesení NS ze dne 23.10.2019

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3178.2019.1
Dotčené předpisy

§ 241a o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3178/2019-187

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně E.R.O.C. s.r.o., se sídlem v Praze 5, Petřínská 489/5 (identifikační číslo osoby 636 72 332), zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, proti žalovaným 1) V. B., bytem XY, a 2) A. B., bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 1/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. 69 Co 28/2019-166, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala Říhy, advokáta.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. 8. 2018, č. j. 65 C 1/2016-130, zrušil rozhodčí nález vydaný dne 17. 9. 2015 Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pod sp. zn. Rsp 1600/14, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 4. 2019, č. j. 69 Co 28/2019-166, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu vydaného dne 17. 9. 2015 Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pod sp. zn. Rsp 1600/14 zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalobkyně z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí „na vyřešení právních otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu.“ S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3365/2011, prosazuje, že rozhodčí soud je povinen poučit účastníky podle § 118a o. s. ř., jestliže nemá za dostatečně zjištěné skutkové okolnosti a prokázanou skutkovou stránku věci, případně hodnotí-li právní stránku věci jinak než účastník. Odvolacímu soudu vytýká, že se v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě nevypořádal se všemi relevantními námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení, zejména s její námitkou, že nebyla rozhodčím soudem upozorněna, že tvrzení i důkazní návrhy k otázce předání projektové dokumentace žalovaným jsou nedostatečné. Tuto svou námitku podpořila odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1484/2018. Je přesvědčena, že odvolací soud se odchýlil rovněž od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 921/2017, jestliže oproti soudu prvního stupně uzavřel, že účastníci řízení byli rozhodčím soudem poučeni, aniž zopakoval v tomto směru dokazování.

Zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu, že rozhodčí soud poučil účastníky řízení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř., tedy namítá, že ignoroval, že řízení před rozhodčím soudem trpělo vadou řízení, činí tak nepřípustně námitkami skutkovými. Odvolací soud při hodnocení dodržení procesního postupu rozhodčího soudu vyšel ze zjištění, že rozhodčí soud provedl všechny důkazy, které mu strany sporu předložily, vyslechl všechny navržené svědky a jejich výpovědi podrobně zhodnotil ve vzájemné souvislosti se všemi ostatními důkazy. Žalobkyni opakovaně vyzýval k doplnění dokazování a obou stran sporu se opakovaně dotazoval, zda mají další důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně při jednání rozhodčího soudu dne 11. 6. 2015 výslovně prohlásila, že žádné další návrhy na doplnění dokazování nemá. V souladu se závěry dovozenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4520/2016 odvolací soud uzavřel, že pouze tím, že rozhodčí senát necitoval v protokolu o jednání ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., nezbavil účastníka možnosti skutkově i právně argumentovat. Žalobkyně přehlíží, že správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění totiž nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný. Stejně tak způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 1 o. s. ř.

K vadám ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, jsou bezcenné výtky doprovázené odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 943/2005, sp. zn. 20 Cdo 1484/2018, sp. zn. 22 Cdo 921/2017, a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 363/06 a sp. zn. II. ÚS 1180/14, že odvolací soud nedostatečně, resp. nepřesvědčivě odůvodnil své rozhodnutí (nevypořádal se se všemi námitkami žalobkyně) a že porušil zásadu přímosti (dospěl k jiným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně, aniž zopakoval dokazování). Nadto je vhodné poznamenat, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí s námitkami, které žalobkyně v průběhu řízení vznesla, náležitě vypořádal a z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že provedl dokazování listinami (zápisy z ústních jednání, jež se konaly ve dnech 2. 4. 2015, 12. 5. 2015 a 11. 6. 2015 a rozhodčím spisem).

Žalobkyně v dovolání výslovně uvedla, že jím brojí proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy také proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí, ve vztahu k nim však není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 23. 10. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru