Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3136/2011Usnesení NS ze dne 30.04.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3136.2011.1
Dotčené předpisy

čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3136/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně České republiky-Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (adresa pro doručování: Územní pracoviště v Praze 1, náměstí Republiky 3), proti žalovaným 1) E. H. a 2) L. H., zastoupeným JUDr. Jiřím Sobotkou, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého 223/5, o 140.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 511/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2011, č. j. 28 Co 679/2010-94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.826,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Sobotky, advokáta.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl v zamítavém výroku potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. října 2010, č. j. 6 C 511/2009-65, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

K přezkumu předestřenou právní otázku, zda v případě žalovaných jsou za použití korektivu dobrých mravů podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), naplněny podmínky pro odepření práva žalobkyně na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 754/2007, ze dne 26. června 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 8/97 pod č. 62, ze dne 25. října 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 30. září 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2001 pod č. 5, ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/98 pod č. 16, a ze dne 17. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 263/2001). Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití § 3 odst. 1 obč. zák., je přitom třeba - vzhledem k charakteru tohoto ustanovení jako právní normy s relativně neurčitou hypotézou - učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tj. jak okolnosti, které uplatňuje ten, kdo se uvedeného ustanovení dožaduje, tak všechny okolnosti na straně toho, kdo se výkonu práva domáhá. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, že výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy (viz shora citovaný rozsudek 33 Cdo 754/2007)

Odvolací soud - spatřoval-li důvody pro odepření ochrany výkonu práva žalobkyně pro rozpor s dobrými mravy v tom, že stavbu bylo možno zahájit pro nepříznivé geologické podloží až po změně stavebního povolení ze dne 31. 7. 1990 (tj. až asi po jednom roce od vydání původního stavebního povolení), že dohodnutou dobu, ve které měli stavebníci docílit vydání kolaudačního rozhodnutí, překročili jen o čtyři měsíce, že v průběhu 10 let od uzavření smlouvy ztratili původní stavebníci zaměstnání, že zdravotní stav nedovoloval Z. H. (manželu žalované) pokračovat ve svépomocně prováděné stavbě, a že ze znění smlouvy ze dne 23. 8. 1990, označené jako „dodatek“ smlouvy ze dne 28. 11. 1989 mohli stavebníci nabýt dojmu, že rozhodným dnem pro počátek běhu 10leté lhůty je 23. 8. 1990 - rozhodl v intencích uvedeného výkladu.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srovnej čl. II. vyhlášky č. 496/2012 Sb.], stanovená podle § 3 odst. 1 bodu 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.), ve výši 10.000,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve shora citovaném znění) ve výši 600,- Kč a částka 2.226,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. dubna 2013

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru