Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3053/2019Usnesení NS ze dne 27.01.2021

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3053.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3053/2019-239

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy v právní věci žalobce A. Š., bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem Plzeň, V Malé Doubravce 1242/27, proti žalované Vodovody a kanalizace Beroun, a.s., se sídlem Beroun - Závodí, Mostníkovská 255/3, identifikační číslo osoby 46356975, zastoupené JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 11/6, o zaplacení 329 582,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 113 C 47/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 27 Co 37/2019-215, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 003,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ing. Jana Vycha, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání bezdůvodného obohacení žalované ve výši 329 582,50 Kč s příslušenstvím.

Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 8. 2018, č. j. 113 C 47/2017-60, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 329 582,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 25. 4. 2017 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 27 Co 35 /2019-215, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej co do výše náhrady nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud po doplnění skutkových zjištění soudu prvního stupně vyšel z toho, že žalobce je vlastníkem několika nemovitostí (budov) v areálu bývalých kasáren v Berouně. Smlouvou ze dne 12. 11. 2002 uzavřenou mezi městem Beroun a žalovanou, se žalovaná zavázala spravovat a provozovat mimo jiné vodohospodářský majetek i kanalizaci v objektu „Stará kasárna Beroun“. Na základě smlouvy o odvádění odpadních – srážkových vod ze dne 18. 11. 2009 se žalovaná zavázala poskytovat žalobci službu, a to odvádění odpadních vod z nemovitostí (budov) žalobce označených jako č. 2, 3 a 6 v areálu bývalých kasáren v Berouně. Ve smlouvě uzavřené na dobu neurčitou se žalobce jako odběratel zavázal k vypouštění odpadní vody splňující limity stanovené smlouvou z daného odběrného místa s tím, že právo na stočné vzniká „okamžikem vtoku“ odpadních vod do kanalizace, přičemž není-li množství vypouštěných odpadních vod měřeno, předpokládá se, že odběratel, který odebírá vodu z vodovodu, vypouští do kanalizace takové množství vody, které podle zjištění vodoměru nebo podle směrných čísel spotřeby vody z vodovodu odebral s připočtením množství vody získané z jiných zdrojů. Pro výpočet „neměřených srážkových vod odváděných do jednotné kanalizace“ bylo ujednáno, že „musí být uveden ve smlouvě o odvádění odpadních vod, přičemž odvedené srážkové vody jsou vypočítávány“ za každou nemovitost, ze které jsou tyto vody odvedeny přímo přípojkou nebo přes volný výtok do uliční vpusti, která ústí do kanalizace. Roční množství odváděných srážkových vod se vypočte jako součet redukovaných ploch (plocha krát odtokový součinitel) v metrech čtverečních krát dlouhodobý srážkový úhrn. Z toho odvolací soud dovodil, že účastníci sjednali paušální platbu za měřené budovy, aniž by mělo docházet k jakémukoli dalšímu měření reálných objemů vody (srážek). V řízení bylo rovněž zjištěno, že žalovaná v žalobcem vymezeném období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2016 vyúčtovala žalobci postupně celkem částku 329 582,50 Kč, kterou žalobce postupně v uvedeném období zaplatil. Žalobce nikdy u žalované nereklamoval odtok srážkových vod areálovou kanalizací, nevytkl nefunkčnost konkrétních vpustí nebo jiných vstupů (odtoků) do areálové kanalizace v dotyčném objektu. Dopisem ze dne 7. 3. 2017 žalobce vyzval žalovanou k předložení nabývacího titulu ke kanalizaci, k předložení smlouvy o provozování vodohospodářského majetku v areálu bývalých kasáren v Berouně, situačního plánu přípojek z jednotlivých svodů, protokolu o poslední revizi funkčnosti jednotlivých přípojek a dalších nezbytných podkladů. V návaznosti na reakci žalované, která uvedla, že jednotlivé platby jsou kalkulovány s ohledem na plochu střech, z nichž jsou vody odváděny a že provozuje kanalizaci v areálu bývalých kasáren v Berouně na základě smlouvy uzavřené s městem Beroun, žalobce žalovanou vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, jelikož měl za to, že s ohledem na nefunkčnost kanalizace mu žalovaná neposkytovala služby, k jejichž poskytování se zavázala a za které v období od 1. 10. 2007 do 31. 12. 2016 obdržela od žalobce 329 582,50 Kč. Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Žáčka ze dne 21. 11. 2017 bylo zjištěno, že srážková voda je ze staveb ve vlastnictví žalobce likvidována „vsakem do země, svedením do kanalizace nebo nezjištěným způsobem“, u předmětných budov je ovšem důvodem absence vtoku srážkové vody do kanalizace (namísto částečného vsaku do země) celkově neuspokojivý stavebně technický stav budov ve vlastnictví žalobce, nikoli stav kanalizace provozované žalovanou, kteroužto znalec nezkoumal.

Odvolací soud zjištěný skutkový stav vzhledem k datu uzavření smlouvy poměřoval úpravou zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „obč. zák.“). Žalobcův požadavek na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.) neshledal důvodným. Účastníci uzavřeli soukromoprávní smlouvu o odvádění odpadních vod, resp. srážkových vod, jejíž specifika upravoval zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“). Smlouvou si odběratel (žalobce) „kupuje“ příslušnou kapacitu odvodu odpadní (srážkové) vody stokovou sítí, tedy možnost průběžného zbavení se věci s negativní cenou (odpadu) v určitém druhu a objemu. V případě srážkových vod, jejichž množství není měřeno, se vychází z obsahu smlouvy a z výpočtu předpokládaných srážek na dohodnutou nenasákavou plochu v roce; úplata (stočné) je paušální. Není rozhodné, zda se vtok realizuje uliční či jinou vpustí zachytávající povrchově tekoucí vodu vypuštěnou z budov, nebo lapačem střešních nečistot napojeným na svod vody ze střechy a následně na zatrubněnou část přípojky zaústěné do kanalizace. Za tyto části je odpovědný odběratel (žalobce), žalovaná odpovídá toliko za funkční kanalizaci. Na platební povinnost nemá vliv, jestliže odběratel svou povinnost ke zřízení a údržbě kanalizační přípojky či jiného přívodu do kanalizace neplní a možnost připojení ke kanalizaci navzdory uzavřené smlouvě částečně nebo zcela nevyužívá. Na straně žalované by mohlo jít o vadné plnění za situace, kdy z důvodů na její straně odpadní (srážková) voda do kanalizace neodtéká a kanalizace svou funkci neplní. Nic takového v řízení prokázáno nebylo a žalobce žádnou vadu odvádění srážkových vod u žalované za celou dobu trvání smlouvy neuplatnil a žádný nárok z vadného plnění nevznesl. Pokud tedy žalobce splnil svou platební povinnost podle smlouvy o odvádění odpadních – srážkových vod ze dne 18. 11. 2009 uzavřené s žalovanou (uhradil stočné), zanikl podle § 559 obč. zák. jeho vlastní dluh vůči žalované, přičemž žádný nárok z bezdůvodného obohacení na její straně nevznikl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).

Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné, jelikož neobsahuje řádné vymezení přípustnosti. Rozhodnutí odvolacího soudu pokládá za věcně správné.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dle jeho názoru v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje „otázku určení, kdy, a zda vůbec, vzniká právo provozovatele kanalizace na úplatu za odvádění vody touto kanalizací, jedná-li se konkrétně o srážkovou vodu stékající v místě, v němž se tato kanalizace nalézá, z nemovitostí odběratele, avšak nevtékající pro neexistenci či nefunkčnost přípojek této kanalizace, uložených v pozemích tvořících veřejné prostranství, do které by jinak tato voda vtékat měla a mohla“. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, nesouhlasí s jeho závěrem, že není rozhodné, zda se vtok realizuje uliční či jinou vpustí zachytávající povrchově tekoucí vodu vypuštěnou z budov, nebo se realizuje lapačem střešních nečistot (tzv. gajgrem) napojeným na svod vody ze střechy a následně na zatrubněnou část přípojky zaústěné do kanalizace, kdy za tyto části je odpovědný odběratel (žalobce), žalovaná odpovídá pouze za funkční kanalizaci a za to je oprávněná k přijetí úplaty (stočného). Nesouhlasí rovněž se závěrem, že pokud svou povinnost ke zřízení a údržbě kanalizační přípojky či jiného přívodu do kanalizace odběratel neplní a možnost připojení ke kanalizaci navzdory uzavřené smlouvě částečně nebo zcela nevyužívá, nemá to na platební povinnost podle smlouvy žádný vliv, neboť to byl žalobce, kdo mohl svody a návazné přípojky či jiné přívody v souladu se zákonem a se smlouvou vytvořit, popřípadě opravit až k místu, kde začíná kanalizace provozovaná žalovanou. Prosazuje, že právo žalované na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace, nikoli pouhou existencí možnosti, aby vody mohly do kanalizace vtékat. Nedochází-li k vtoku do kanalizace provozované žalovanou, nemá žalovaná na stočné nárok.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný.

Žalobce v dovolání uplatněné námitky buduje na vlastní skutkové verzi (že k odvodu odpadních vod do kanalizace žalované nedocházelo a že žalovaná smluvně ujednané plnění neposkytla) odlišné od té, k níž dospěl odvolací soud. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr o tom, že žalovaná je provozovatelem kanalizace, žalobce je odběratelem z titulu vlastnictví nemovitostí v areálu bývalých kasáren Beroun, z nichž jsou odváděny srážkové vody do kanalizace žalované, přičemž účastníci dne 18. 11. 2009 uzavřeli smlouvu o odvádění srážkových vod, která upravovala způsob výpočtu výše stočného. Nebylo prokázáno, že v období, za něž se žalobce domáhá vrácení uhrazeného stočného, byla žalovanou provozovaná kanalizace nefunkční nebo že k vtoku vod z nemovitostí žalobce do kanalizace provozované žalovanou nedocházelo z důvodů na straně provozovatelky. Lze proto uzavřít, že předloženou argumentací se žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 27. 1. 2021

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru