Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 3021/2020Usnesení NS ze dne 24.11.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Osvobození od soudních poplatků
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3021.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 3021/2020-467

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Záveská a spol., v. o. s., insolvenční správkyně dlužníka, DEBRA PRAHA s.r.o., se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/8 (identifikační číslo osoby 264 68 514), proti žalovaným 1) E. K. a 2) S. K., bytem XY, zastoupeným JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Veverkova 1101/1, o zaplacení 12.980.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 183/2017, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, č. j. 91 Co 423/2019-448, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2020, č. j. 91 Co 423/2019-462, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2020, č. j. 91 Co 423/2019-448, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2020, č. j. 91 Co 423/2019-462, potvrdil usnesení ze dne 23. 9. 2019, č. j. 42 C 183/2017-436, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil (pro nezaplacení soudního poplatku) řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 12. 2017, č. j. 42 C 183/2017-137, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, na jehož přípustnost usuzují z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, když rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci“. Z obsahu dovolání se pak podává, že dovolatelé – s odkazem na rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, sp. zn. 29 ICdo 129/2017, sp. zn. 22 Cdo 603/2014 a sp. zn. 22 Cdo 5738/2015, v nichž se Nejvyšší soud vyjádřil k předpokladům pro osvobození účastníka řízení od soudních poplatků - nesouhlasí s tím, že jim v řízení nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, poukazují na své nepříznivé majetkové poměry a prosazují, že dostatečně prokázali svou objektivní neschopnost zaplatit soudní poplatky. Namítají, že nepřiznáním osvobození od soudních poplatků jim soudy „odňaly právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu Listiny základních práv a svobod“.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. vyplývá, že v konkrétním případě pro řešení téže právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl, nebo závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16).

Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a jež má být podrobena dovolacímu přezkumu; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Vždy musí jít o otázku, na níž byl výrok rozhodnutí z hlediska právního posouzení skutečně založen.

Zatímco dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že nastaly předpoklady pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalovaní k řádné výzvě soudu nezaplatili soudní poplatek z odvolání (nesplnili svou poplatkovou povinnost), dovolací námitky podpořené odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu míří výlučně k zpochybnění závěrů, které Městský soud v Praze přijal v usnesení ze dne 24. 7. 2019, č. j. 91 Co 240/2019-428, jímž potvrdil usnesení ze dne 4. 4. 2019, č. j. 42 C 183/2017-410, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 žalovaným nepřiznal osvobození od soudního poplatku z odvolání. V této souvislosti se sluší připomenout, že proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. přípustné, a přezkum závěru o nepřiznání osvobození od soudního poplatku nelze potažmo přenášet do řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Řešení otázky, na níž dovoláním napadené rozhodnutí závisí, tj. naplnění předpokladů pro postup soudu podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v dovolání zpochybněno není.

Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 11. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru