Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2898/2014Usnesení NS ze dne 15.01.2015

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2898.2014.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2898/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. P., zastoupeného Mgr. Jakubem Antošem, advokátem se sídlem Praha 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalovanému M. M., zastoupenému Mgr. Ondřejem Dlouhým, advokátem se sídlem Praha 2, Nad Petruskou 63/1, o zaplacení 141.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 25/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 64 Co 459/2013-53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.518,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ondřeje Dlouhého, advokáta se sídlem Praha 2, Nad Petruskou 63/1.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2014, č. j. 64 Co 459/2013-53, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 10. 2013, č. j. 27 C 25/2013-25, tak, že žalobu o zaplacení 141.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud se při řešení otázky hmotného práva (konkrétně otázky výkladu jednatelství bez příkazu podle § 742 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen „obč. zák.“), na níž závisí napadené rozhodnutí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1248/2009, a ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3480/2011; přičemž není důvod, aby bylo rozhodováno jinak.

Odvolací soud rozhodl na podkladě zjištění, že žalovaný se v dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností spojených s bydlením pro dobu po rozvodu uzavřené dne 20. 5. 2008 s manželkou M. M. zavázal splnit veškeré závazky vyplývající ze smlouvy o pronájmu s následnou koupí vozidla Mercedes Benz a poté, co je nabyde od leasingové společnosti do vlastnictví, se zavázal vozidlo bezúplatně převést do vlastnictví M. M. Smlouvou ze dne 1. 9. 2008 žalovaný postoupil veškeré své práva a závazky z leasingové smlouvy na společnost HillPro s. r. o., jejímž byl jediným jednatelem a společníkem. Uvedená společnost v souvislosti se svou platební neschopností postoupila smlouvou ze dne 22. 4. 2010 své práva a povinnosti z leasingové smlouvy žalobci, který se po úhradě 141.000,- Kč leasingové společnosti stal vlastníkem vozidla. Po roce užívání vozidlo prodal za 700.000,- Kč a tuto částku předal M. M. S názorem odvolacího soudu, že předmětem smluvního ujednání žalovaného a jeho bývalé manželky obsaženého v čl. V. bodu 1 dohody o majetkovém vypořádání nebyly majetkové hodnoty, se sice nelze ztotožnit (z důvodů uváděných žalobcem v dovolání), právní závěr, že jednání žalobce nesplňuje znaky jednatelství bez příkazu ve smyslu § 742 obč. zák., popříp. § 743 obč. zák. je však i tak věcně správný. Odvolací soud totiž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1248/2009, usnesení ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3480/2011, a ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1574/2013, jež obstála i v ústavní rovině - ústavní stížnosti proti nim podané Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1388/13, a ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 4005/13) a odbornou komentářovou literaturou (srov. Občanský zákoník II, Komentář, 2. vydání 2009, C.H.Beck, str. 2237 a násl.) uzavřel, že za situace, kdy žalobce, který se stal na základě smlouvy o postoupení práv a závazků z leasingové smlouvy novým leasingovým nájemcem na místo společnosti HillPro s. r. o., plnil své povinnosti vyplývající z leasingové smlouvy; nebyly tak splněny zákonné znaky jednatelství bez příkazu, a sice obstarání cizí záležitosti a absence právního důvodu k obstarání cizí záležitosti. Lze shrnout, že žalobce nejednal v záležitosti žalovaného, neboť poskytl plnění, ke kterému byl sám povinen z titulu leasingové smlouvy, tudíž jednal ve vlastní záležitosti. Okolnost, že jednání žalobce mohlo přinést užitek i žalovanému, jakož i důvody, které žalobce vedly k tomu, aby vstoupil do pozice leasingového nájemce, jsou přitom bez významu.

Neprosadí se ani námitka, že odvolací soud měl důvodnost uplatněného nároku posoudit z hlediska všech v úvahu přicházejících norem, zejména podle § 419 obč. zák. Za stavu, kdy v řízení vyšlo najevo, že žalobce plnil na základě právního důvodu, kterým byla leasingová smlouva, nebylo možné podřadit uplatněný nárok pod jinou hmotněprávní normu.

Výtky, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a překvapivé a že odvolací soud nesplnil poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř., nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud by se namítanými vadami mohl zabývat jen v případě, že by dovolání bylo přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 15. ledna 2015

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru