Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2849/2013Usnesení NS ze dne 29.10.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2849.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 27/14
soudce zpravodaj JUDr. Vlasta Formánková


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2849/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce D. C., zastoupeného JUDr. Štefánií Fajmonovou, advokátkou se sídlem Žďár nad Sázavou, V Lískách 1065/31, proti žalovanému M. Š., zastoupenému JUDr. Magdou Janovcovou, advokátkou se sídlem Brno, Točná 3, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 72/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. dubna 2013, č. j. 22 Co 1157/2012-184, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. dubna 2012, č. j. 22 Co 1157/2012-184, potvrdil rozsudek ze dne 20. července 2012, č. j. 5 C 72/2011-148, jímž Okresní soud ve Svitavách uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech účastníků řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaný včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolání konkrétně neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné. Z dovolání nelze vysledovat, zda v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nad rámec uvedeného se sluší ještě uvést, že žalovaný podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnil ani způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). V dovolání uplatněné námitky totiž směřují proti správnosti skutkového zjištění, na němž soudy právní posouzení věci založily.

Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. října 2013

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru