Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2748/2011Rozsudek NS ze dne 29.01.2013

HeslaRozsudek pro uznání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2748.2011.1
Dotčené předpisy

§ 41 odst. 2 o. s. ř.

§ 114b odst. 5 o. s. ř.

§ 153a odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2748/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Jestřábem, advokátem se sídlem Brno, Hlinky 142a, proti žalované D. U., zastoupené JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova 52, o zaplacení částky 1,285.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 10 C 258/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 13. dubna 2010, č. j. 54 Co 12/2010-157, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 13. dubna 2010, č. j. 54 Co 12/2010-157, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Třebíči platebním rozkazem ze dne 24. ledna 2008, č. j. 10 C 258/2007-20, doručeným žalované dne 21. 2. 2008, uložil žalované povinnost, aby do 15ti dnů od doručení platebního rozkazu zaplatila žalobci 1,285.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a náklady řízení; současně ji poučil o možnosti podat odpor do 15 dnů od doručení platebního rozkazu a pro případ, že odpor podá, vyzval ji, aby se do 30 dnů ode dne podání odporu písemně vyjádřila k podané žalobě, a aby uvedla, zda uplatněný nárok v žalobě uznává, případně aby vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu proti žalobě. Zároveň ji poučil o tom, že nevyjádří-li se včas písemně k podané žalobě a ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že uplatňovaný nárok uznává, a rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 114b odst. 1, 2 a 5, § 153a odst. 3 o. s. ř.).

Žalovaná na platební rozkaz a v něm obsaženou výzvu reagovala podáním ze dne 28. 2. 2008 označeným jako „Žádost o bezplatné zastupování“, v němž požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů JUDr. Rostislava Kováře, který ji před zahájením řízení poskytl konzultaci a je proto s případem obeznámen. Svou žádost odůvodnila neuspokojivou finanční situací, v níž se nachází. Dále uvedla, že nárok žalobce neuznává, jeho jednáním se cítí poškozena a je rozhodnuta se bránit. Dne 5. 3. 2008 žalovaná doručila osobně soudu prvního stupně listinu označenou jako „odpor proti platebnímu rozkazu“, v níž sdělila, že jej odůvodní do 30 dnů ode dne jeho podání. Dne 7. 4. 2008 žalovaná podala u soudu prvního stupně podání označené jako „odůvodnění odporu“. Soud prvního stupně poté věc projednal a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, které byly podkladem pro jeho závěr o opodstatněnosti žaloby; proto rozsudkem ze dne 29. května 2009, č. j. 10 C 258/2007-123, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 1,285.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 13. dubna 2010, č. j. 54 Co 12/2010-157, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Oproti soudu prvního stupně podání žalované (došlé soudu dne 29. 2. 2008), označené sice jako žádost o bezplatné zastupování, posoudil podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2. o. s. ř.) jako odpor proti platebnímu rozkazu, neboť z jeho obsahu je zřejmé, že žalovaná požadavku žalobce nehodlá vyhovět. Podala-li žalovaná dne 29. 2. 2008 odpor proti platebnímu rozkazu, začala jí od 1. 3. 2008 běžet třicetidenní lhůta k podání vyjádření k žalobě ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř., jejíž konec připadl na 31. 3. 2008 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Na běh této lhůty již nemohlo mít žádný vliv další podání žalované označené jako odpor, které bylo doručeno soudu 5. 3. 2008. Protože vyjádření žalované k žalobě došlo soudu až dne 7. 4. 2008, stalo se tak poté, co již nastala zákonná fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Jestliže soud prvního stupně nerozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., zatížil tím řízení vadou, která však vzhledem k výsledku řízení neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu, že v řízení nastala zákonná fikce uznání nároku. Podáním, které doručila soudu dne 29. 2. 2008, pouze požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů vzhledem ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům. V souladu s tím své podání také označila jako žádost o bezplatné zastupování. Pokud v něm uvedla, že „nárok žalobce M. K. neuznávám, jeho chováním se cítím poškozena a jsem rozhodnuta se bránit“, bylo to jen proto, aby soudu zdůvodnila, proč o ustanovení zástupce požádala. Měla proto za to, ostatně stejně jako soud prvního stupně i žalobce, že lhůta k podání vyjádření jí začala běžet až ve spojitosti s podáním odporu, tedy dnem 5. 3. 2008. Protože podání ze dne 29. 2. 2008 nelze podle obsahu posoudit jako odpor proti platebnímu rozkazu, podala kvalifikované vyjádření k žalobě ve stanovené lhůtě a fikce uznání nároku nenastala. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil.

Žalobce se s právním posouzením věci odvolacím soudem ztotožnil.

Nejvyšší soud postupoval v řízení o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012, dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2013 Sb.).

Dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.); Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.) se proto zabýval otázkou jeho přípustností.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl ve věci samé potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, se řídí podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

V rámci dovolacího důvodu podle § 241 a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnila žalovaná správnost právního závěru odvolacího soudu, že v daném případě nastala zákonná fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., podle níž je soud povinen rozhodnout rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.).

Jelikož odvolací soud tuto otázku posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, je dovolání žalované přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Správnost právního závěru odvolacího soudu o nastalé fikci uznání nároku je podmíněna tím, že podání žalované, doručené soudu dne 29. 2. 2008, bude posouzeno jako odpor proti vydanému platebnímu rozkazu.

Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Ze zásady bezformálnosti procesních úkonů vyplývá, že je soud posuzuje podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Posouzení procesního úkonu podle obsahu soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl a aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, 261 s., dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003, a ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2704/2006, uveřejněné pod č. C 2862 a C 5207 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck).

V posuzovaném případě žalovaná podání doručené soudu dne 29. 2. 2008 označila jako žádost o bezplatné zastupování, podrobně v něm vyložila důvody, proč by mělo být její žádosti vyhověno, a doložila je připojenými listinami. V rámci vysvětlení, za jakým účelem požaduje ustanovit zástupce, současně uvedla, že nárok žalobce neuznává a je rozhodnuta se bránit. Z kontextu celého podání je zřejmé, že smyslem procesního úkonu, který žalovaná sledovala, nebylo podání odporu proti platebnímu rozkazu, nýbrž dosažení ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů, aby nebyla znevýhodněna oproti žalobci, který zastoupen již byl. Tomu také odpovídá to, že teprve následným procesním úkonem, příslušně označeným, podala odpor proti platebnímu rozkazu. Jestliže odvolací soud její podání ze dne 29. 2. 2008 posoudil jako odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, přisoudil tomuto procesnímu úkonu jiný než žalovanou sledovaný účel.

S ohledem na výše uvedené nemůže obstát právní závěr odvolacího soudu, že v řízení nastala zákonná fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Jelikož žalovaná podala odpor u soudu až 5. 3. 2008 a její vyjádření k žalobě s důvody, proč nárok žalobce neuznává, došlo soudu dne 7. 4. 2008, zákonná fikce uznání nároku nenastala a bylo na soudu, aby žalobu věcně projednal.

Lze uzavřít, že se žalované podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Dovolací soud jej proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. ledna 2013

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru