Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2738/2015Usnesení NS ze dne 03.07.2015

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2738.2015.1
Dotčené předpisy

čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2738/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami I., Zahradnická 140, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Ing. M. U., zastoupeného Mgr. Erikou Vejmelkovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Revoluční 54, proti žalovanému Ing. K. J., zastoupenému Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze 7, o 2.057.979,30 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 37/2012, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2015, č. j. 55 Co 117/2015-460, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Vedlejší účastník je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.270,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Kyseláka, advokáta.

III. Ve vztahu mezi žalovaným a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. února 2015, č. j. 42 C 37/2012-449, nepřipustil vstup Ing. M. U. do řízení vedeného pod sp. zn. 42 C 37/2012 jako vedlejšího účastníka na straně žalobce. Důvody, pro které jeho vstup do řízení nepřipustil, spatřoval mimo jiné v tom, že žalobce i žalovaný s jeho vstupem do řízení nesouhlasí.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. dubna 2015, č. j. 55 Co 117/2015-460, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Souhlasil se soudem prvního stupně, že rozhodující pro další účast vedlejšího účastníka v zahájeném řízení je nesouhlas žalobce, tj. procesní strany, kterou by měl v řízení podporovat.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání vedlejší účastník (dále též „dovolatel“), které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť otázka, „zda může být za právní zájem na výsledku řízení, odůvodňující vedlejší účastenství na straně žalobce dle § 93 odst. 1 o. s. ř., považován negativní následek, který by nastal zprostředkovaně v právní sféře vedlejšího účastníka, kdyby žalobce prohrál, a tím byl ohrožen výkon pohledávky vedlejšího účastníka vůči žalobci“ a otázka, „zda nesouhlas účastníka řízení, na jehož straně měl vedlejší účastník vystupovat, je povinným předpokladem vedlejšího účastenství“, nebyly dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešeny.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázka nesouhlasu účastníka řízení, na jehož straně má vedlejší účastník vystupovat, jako důvodu pro nepřipuštění vedlejšího účastenství, není otázkou v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešenou. Již v usnesení ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 ICdo 9/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 89/2013, totiž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož „vedlejší účastenství nelze ani ve sporu vyvolaném insolvenčním řízením založit a udržet proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován“. Citovaným rozhodnutím dovolací soud navázal na závěry svého usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 806/2002, které je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, podle něhož „žalovaná, která nesouhlasila s tím, aby úpadce vystupoval jako vedlejší účastník řízení na její straně, pak tím, že tento nesouhlas v řízení uplatnila, vedlejší účastenství úpadce ukončila [postup podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je namístě, jde-li o návrh (nesouhlas) někoho jiného než toho účastníka, kterého má vedlejší účastník v řízení podporovat]“. Z pohledu těchto judikatorních závěrů pak postrádá smysl vyřešení otázky existence právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku sporu, neboť na jejím řešení není dovoláním napadené rozhodnutí založeno (tato otázka nebyla pro rozhodnutí určující).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 3. července 2015

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru