Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2693/2019Usnesení NS ze dne 28.01.2020

HeslaSmlouva darovací
Vrácení daru
Neplatnost právního úkonu
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2693.2019.1
Dotčené předpisy

§ 630 obč. zák. ve znění do 31.12.2013

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 995/20


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2693/2019-202

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. B., bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Nahodilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, proti žalovaným 1) M. Č., bytem XY, a 2) H. Č., bytem XY, zastoupeným prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 28/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, č.j. 62 Co 336/2018-164, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.365 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc., advokáta.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 9. 4. 2018, č.j. 9 C 28/2016-133, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 6. 2019, č.j. 9 C 28/2016-187, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že „bytová jednotka č. XY nacházející se ve druhém patře domu č.p. XY v ulici XY v XY, katastrálním území XY, zapsaná na LV XY, je ke dni 10. 4. 2010 ve výlučném vlastnictví M. B.“, a žalovaným přiznal na náhradě nákladů řízení 38.187,60 Kč.

Rozsudkem ze dne 12. 12. 2018, č.j. 62 Co 336/2018-164, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.455 Kč. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že platnou darovací smlouvou z 21. 6. 2000 přenechala M. B. první žalované (vnučce) bytovou jednotku se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu (§ 628 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Důvody, pro které požádala obdarovanou o vrácení daru, nenaplňují hypotézu ustanovení § 630 obč. zák., jinými slovy, první žalovaná se k dárkyni nebo členům její rodiny nechovala způsobem hrubě porušujícím dobré mravy (§ 630 obč. zák.).

Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Smlouvou z 21. 6. 2000 darovala M. B. první žalované byt č. XY ve druhém patře domu č.p. XY v XY, se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy; účinky vkladu vlastnického práva nastaly 22. 6. 2000. Darování bytové jednotky nebylo ničím podmíněno. Dopisem z 10. 3. 2010, doručeným 10. 4. 2010, jímž vyzvala první žalovanou k vrácení daru, M. B. jako důvody uvedla, že obdarovaná nesplnila podmínky finančního vyrovnání s žalobcem a urovnání vztahů v rodině, že pokračuje „v nečestném způsobu jednání své matky“, která brání vrácení daru, že se ze strany žalovaných dočkala utrpení a psychického týrání a že obdarovaná spáchala trestný čin podvodu a neposkytuje jí pomoc ve stáří. Provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že i žalobce odmítá se sestrou (druhou žalovanou) a její rodinou obnovit vztahy alespoň na úrovni korektnosti, že první žalovaná dárkyni pomáhala (uklízela, nakupovala, připravovala jídlo), že – spolu s druhou žalovanou – o ni až do smrti (5. 10. 2012) pečovala, starala se o její domácnost a žádného podvodu, případně psychického týrání se nedopustila.

Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001) se podává, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc (okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému). Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného ve výzvě k vrácení daru je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování. Prosadit se proto nemůže dovolací námitka, že soudy nezjišťovaly a právně nehodnotily chování první žalované vůči žalobci jako členu rodiny dárkyně, jestliže důvodem žádosti o vrácení daru nebylo tvrzení o morální závadnosti takového chování.

Dovolatel se mýlí, obviňuje-li odvolací soud z toho, že opomenul posoudit skutečnosti zjištěné dokazováním v řízení před soudem prvního stupně z hlediska námitky neplatnosti darovací smlouvy. Platí, že k (absolutní) neplatnosti právního úkonu přihlíží soud z úřední povinnosti, ale jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod (absolutní) neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/2009, a ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3932/2010).

Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalované podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 1. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru