Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 259/2017Usnesení NS ze dne 31.05.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.259.2017.1
Dotčené předpisy

čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 259/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně CP Inkaso s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti žalovanému J. P., zastoupenému Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, o zaplacení částky 32.621,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 82/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, č. j. 30 Co 367/2015-209, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.291,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vladimíra Štekla, advokáta.

Odůvodnění:

Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, č. j. 30 Co 367/2015-209; zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Ačkoli Obvodní soud pro Prahu 2 procesní postavení účastníků řízení určil tak, že respektoval okolnost, že po zrušení rozhodčího nálezu JUDr. Zdeňka Vincence ze dne 10. 10. 2011, sp. zn. K 2011/01687, se návrhem pokračuje v řízení zahájeném rozhodčí žalobou žalobkyně, odvolací soud změnil nesprávně označení procesních stran; nepokračuje se totiž v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, nýbrž v řízení zahájeném před rozhodci.

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 2. 6. 2016, č. j. 25 C 82/2011-248, přiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu pro dovolací řízení zástupkyni Mgr. Martu Janouškovou, advokátku se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, která dne 27. 9. 2016 doručila soudu kvalifikované dovolání.

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí ovšem postrádá obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaný (dále též „dovolatel“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Argument dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která by měla být „dovolacím soudem posouzena jinak“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Z dovolání není zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.

Dovolatel tak požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. nedostál. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 31. května 2017

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru