Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2589/2020Rozsudek NS ze dne 24.02.2021

HeslaŘízení o dědictví
pohledávka
Řízení před soudem
Žaloba určovací
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2589.2020.1
Dotčené předpisy

§ 263 předpisu č. 292/2013 Sb.

§ 247 odst. 2,4 předpisu č. 292/2013 Sb.

§ 79 odst. 1,2 o. s. ř.

§ 120 odst. 1,2 o. s. ř.

§ 213 o. s. ř.

§ 132 o. s. ř.

§ 211...

více

přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2589/2020-97

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně VLAMA Trading s. r. o., se sídlem v Ostravě, Čujkovova 1748/49 (identifikační číslo 258 72 796), zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti žalované D. C., likvidační správkyni pozůstalosti V. M., zemřelého 28. 8. 2015, se sídlem XY, o určení pohledávky, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 330/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2019, č.j. 71 Co 211/2019-60, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2019, č.j. 71 Co 211/2019-60, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 3. 2019, č.j. 7 C 330/2018-28, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 11. 3. 2019, č.j. 7 C 330/2018-28, zamítl žalobu o určení, že žalobkyni náleží za zůstavitelem V. M. pohledávka ve výši 1.170.500 Kč z titulu smluvní pokuty za dobu od 29. 1. 2002 do 26. 6. 2008 (500 Kč denně za dobu 2.341 dní) ze smlouvy o půjčce z 2. 5. 2001 uzavřené mezi J. F. jako věřitelem a zůstavitelem jako dlužníkem, přihlášená do pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 15 D 1570/2015; současně žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 900 Kč.

Rozsudkem ze dne 19. 12. 2019, č.j. 71 Co 211/2019-60, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že v řízení o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, lze přihlédnout jen ke skutečnostem, jejichž „vylíčení bylo doprovázeno včas předloženými listinami“ v řízení o pozůstalosti (§ 247 odst. 4, věta druhá, zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „z. ř. s.“). Listiny, které žalobkyně předložila soudu v řízení o likvidaci pozůstalosti za účelem přezkoumání (notářský zápis z 29. 1. 2002, NZ 25/2002 /N 46/2002/, plná moc z 15. 11. 2001 a smlouva o postoupení pohledávky z 12. 2. 2004), přihlášenou pohledávku za zůstavitelem neprokazují (§ 255 odst. 1 z. ř. s.) a v (sporném) řízení o určení pohledávky nelze vycházet ze skutečnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce (§ 263 z. ř. s.).

V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně (kromě jiného) vytkla soudům obou stupňů nesprávné závěry vztahující se k výkladu ustanovení § 247 odst. 4 a § 263 z. ř. s. V řízení – argumentuje dovolatelka – měl odvolací soud po provedení důkazu smlouvou o půjčce určit, že jí náleží pohledávka z titulu smluvní pokuty. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – koncentrace řízení o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, nebo o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění (§ 263 z. ř. s.) – a kterou žalobkyně spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání identifikovala (§ 237, § 241a odst. 1, 2, 3 o.s.ř.), je dovolání přípustné.

Podle § 247 odst. 2 z. ř. s. věřitel, jehož podání se považuje za přihlášku (§ 245) a který soudu dosud nepředložil listiny uvedené v odstavci 1 nebo 2, je povinen tak učinit do 15 dnů ode dne, kdy usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti nabylo právní moci.

Podle § 247 odst. 4, věty druhé, z. ř. s. se v případě, že listiny ani poté nebudou soudu předloženy, nepřihlíží nadále k vylíčení těch skutečností, k jejichž prokázání měly předmětné listiny sloužit. Přezkoumává-li soud pohledávky při jednání, nepřihlíží ke skutečnostem, k jejichž prokázání věřitel přes výzvu soudu včas nepředložil listiny (srov. § 255 odst. 1, větu za středníkem, z. ř. s.).

Podle § 263 z. ř. s. může věřitel v žalobě uplatnit jen ty skutečnosti, které uvedl v řízení o pozůstalosti až do skončení jednání, v němž byla jeho pohledávka nebo jím uplatněné právo na uspokojení pohledávky ze zajištění přezkoumáno, popřípadě, došlo-li k přezkoumání bez nařízení jednání, až do doby, kdy soud uvedl v seznamu pohledávek, že pohledávku nebo právo na uspokojení pohledávky ze zajištění nelze pokládat za prokázané.

Soudy obou stupňů vyšly z toho, že Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 22. 9. 2015, č.j. 15 D 1570/2015-2, zahájil pozůstalostní řízení po V. M., zemřelém XY. Žalobkyně 17. 2. 2016, tj. před nařízením likvidace, oznámila svoji pohledávku za zůstavitelem ve výši 1.170.500 Kč – smluvní pokutu 500 Kč denně za dobu od 29. 1. 2002 do 26. 6. 2008 sjednanou ve smlouvě o půjčce z 2. 5. 2001 pro případ porušení povinnosti vrátit půjčku v dohodnuté době (§ 245 z. ř. s.). K podání připojila notářský zápis z 29. 1. 2002, NZ 25/2002 /N 46/2002/, plnou moc z 15. 11. 2001, jíž zůstavitel a O. M. zmocnili T. K. k zastupování při sepisu notářského zápisu, a smlouvu o postoupení pohledávky z 12. 2. 2004. Usnesením ze dne 27. 6. 2016, č.j. 15 D 1570/2015-136, nařídil soud likvidaci pozůstalosti a vyzval věřitele zůstavitele – i žalobkyni –, aby přihlásili své pohledávky (§ 196 odst. 1, 2 z. ř. s.). Dne 18. 7. 2018 soud uložil žalobkyni, aby předložila smlouvu o půjčce z 2. 5. 2001 (§ 247 odst. 3, 4, věta první, z. ř. s.); žalobkyně povinnost nesplnila. V přezkumném jednání 4. 10. 2018 soud pohledávku žalobkyně prohlásil za neprokázanou a usnesením ze dne 30. 10. 2018, č.j. 15 D 1570/2015-341, žalobkyni vyzval k podání žaloby proti likvidační správkyni pozůstalosti o určení, že jí pohledávka přihlášená do likvidace pozůstalosti náleží (§ 251, § 255 odst. 1, § 260 odst. 1 z. ř. s.).

Odvolací soud doplnil dokazování smlouvou o půjčce z 2. 5. 2001, z níž zjistil, že J. F. (právní předchůdce žalobkyně - postupitel pohledávky) půjčil 150.000 Kč zůstaviteli a O. M., kteří se zavázali vrátit půjčku do 1. 8. 2001. Součástí smlouvy byla dohoda, podle níž „v případě, že dlužníci dlužnou částku nevrátí do 1. srpna 2001, jsou povinni od 2. 8. 2001 platit smluvní pokutu ve výši 500,- Kč denně až do úplného vrácení půjčky.“

Rozhodné skutečnosti, na nichž se pohledávka věřitele zakládá, vyčíslení jistiny pohledávky a jejího příslušenství, jsou obsahem přihlášky pohledávky, za kterou se – obsahuje-li všechny náležitosti – považuje i podání, kterým věřitel oznámil svoji pohledávku soudu již v době od zahájení řízení o pozůstalosti do nařízení likvidace (§ 241 odst. 1, 2, § 242, § 245 z. ř. s.). Soud, který pohledávky přezkoumá při jednání nebo bez nařízení jednání (§ 251, § 253, § 255, § 259 z ř. s.), přihlédne jen ke skutečnostem, k jejichž prokázání věřitel včas předložil listiny, kterých se přihláška dovolává. K později předloženým listinám, resp. skutečnostem, které měly být těmito listinami prokázány, se nepřihlíží a jiné důkazy ke zjištění pravosti a výše pohledávky soud neprovádí.

Výše uvedeným zásadám řízení o likvidaci pozůstalosti odpovídá ustanovení § 263 z. ř. s., které řízení o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, nebo o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, co do skutečností omezuje (koncentruje) tak, že žalobce může v žalobě tvrdit jen ty skutečnosti, které přednesl v řízení o pozůstalosti do skončení jednání, v němž jeho pohledávka nebo jím uplatněné právo na uspokojení pohledávky ze zajištění byly přezkoumány, popřípadě, došlo-li k přezkoumání bez nařízení jednání, až do doby, kdy soud uvedl v seznamu pohledávek, že pohledávku nebo právo na uspokojení pohledávky ze zajištění nelze pokládat za prokázané. Pokud se věřitel (žalobce), jehož pohledávku nebo právo na uspokojení ze zajištění soud nepovažoval za prokázané nebo bylo popřeno některým z věřitelů na základě do té doby známých skutečností, domáhá určení své pohledávky (práva) na základě skutečností, které v řízení o přezkoumání pohledávek neuvedl, nemůže soud k těmto novým skutečnostem přihlédnout.

Řízení o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, nebo o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, probíhá podle občanského soudního řádu. Zahajuje se žalobou, v níž žalobce – mimo jiné – vylíčí rozhodné skutečnosti, jimiž mohou být jen ty, které již vnesl do řízení o pozůstalosti, označí důkazy, jichž se dovolává, a připojí písemné důkazy v listinné nebo elektronické podobě (§ 79 odst. 1, 2 o.s.ř.). Jaké z navržených důkazů provede, rozhodne soud, který může provést i jiné než účastníky navržené důkazy, je-li to potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu (srov. § 120 odst. 1, 2 o.s.ř.). V odvolacím řízení pak platí, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, a může dokazování opakovat nebo doplnit (srov. § 213 odst. 1, 2, 3 a 4 o.s.ř.). Ke skutkovému stavu, který následně podřadí právní normě, soud dospěje hodnocením provedených důkazů (§ 132, § 211 o.s.ř.).

V projednávaném případě žalobkyně již v podání, kterým oznamovala svoji pohledávku za zůstavitelem, uvedla její výši a tvrdila, že nárok představuje smluvní pokutu 500 Kč denně od 29. 1. 2002 do 26. 6. 2008, na níž se její právní předchůdce dohodl s dlužníky ve smlouvě o půjčce z 2. 5. 2001. Mezi přílohami přihlášky smlouva o půjčce nebyla. Pokud v žalobě z 21. 11. 2018, jíž se domáhala určení pohledávky, uplatnila jako právní důvod pohledávky tutéž skutečnost, nejde o novotu ve smyslu § 263 z. ř. s. Jinak řečeno, jestliže tvrdila skutečnost již v řízení o pozůstalosti, může tutéž skutečnost uplatnit v žalobě a navrhnout důkaz listinou, kterou nepředložila soudu v řízení o pozůstalosti (koncentrace podle § 263 z. ř. s. se týká skutečností /tvrzení/, nikoliv důkazních prostředků).

Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud v rozporu s tím, co je uvedeno shora (dokazování předloženou smlouvou o půjčce doplnil, ale listinný důkaz nehodnotil s odůvodněním, že „nelze vycházet ze skutečností, které z této smlouvy vyplývají“). Nejvyšší soud – aniž se pro předčasnost zabýval dalšími námitkami dovolatelky – napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 2. 2021

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru