Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2533/2012Rozsudek NS ze dne 28.03.2013

HeslaOdstoupení od smlouvy
Smlouva kupní
Smlouva o dílo
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2533.2012.1
Dotčené předpisy

§ 48 odst. 1 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2533/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Novamed s. r. o. se sídlem v Praze 8 - Libni, Na Truhlářce 2000/33, identifikační číslo 282 28 022, zastoupené Mgr. Ing. Josefem Šikulou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, proti žalované MAXX KUCHYNĚ s.r.o. se sídlem v Čestlicích, U Makra 123, identifikační číslo 274 28 745, zastoupené Mgr. Zdeňkem Milíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karmelitská 14/382, o zaplacení 279.293,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 11 C 88/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. února 2012, č. j. 32 Co 449/2011-227, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.410,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Zdeňka Milíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Karmelitská 14/382.

Odůvodnění:

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 279.293,- Kč oproti vydání kuchyňské linky, jejíž koupi a montáž si s žalovanou sjednala v kupní smlouvě ze dne 24. 7. 2008. Protože žalovaná neprovedla montáž kuchyňské linky řádně a včas, odstoupila od kupní smlouvy a požaduje, aby si strany vrátily vše, co podle smlouvy přijaly.

Okresní soud Praha - východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. května 2011, č. j. 11 C 88/2009-167, ve znění opravného usnesení ze dne 28. března 2012, č. j. 11 C 88/2009-241, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 279.293,- Kč oproti vydání kuchyňské linky, kterou žalovaná žalobkyni dodala dne 21. 11. 2008 podle kupní smlouvy uzavřené dne 24. 7. 2008, a která sestává z ledničky ELUX typu ERN23501, mrazáku ARISTON typu BF141I, myčky nádobí ZANUSSI typu ZDIS101X, nerezové pečící trouby Miele typu H5040B, sklokeramické elektrické varné desky ZANUSSI typu ZKT6634X, nerezového odsavače par ZANUSSI typu ZHC94X s motorem, pracovní desky struktury dřeva imitace venge, lamely barvy č. R5687TR, parapetu barvy č. R5687TR, nerezového dřezu, pochromované pákové vodní baterie, jednotného odpadkového koše, dvou kusů zářivek, dvou vestavěných skříněk GH 62,11 šířky 60 cm, výšky 164,8 cm, vestavěné skříňky VK 32,13 šířky 30 cm, výšky 164,8 cm, vestavěné skříňky AD 580 KLM, šířky 155 cm, výšky 164,8 cm, rohové spodní skříňky UE 115,15 se dvěma otočnými policemi, spodní skříňky U 50,24 se dvěma kontejnery a jednou zásuvkou, spodní skříňky D 45,58 pro integrovanou myčku, dřezové spodní skříňky US 45,03, rohové spodní skříňky US 45,03, rohové spodní skříňky UE 115,13 s jednou policí, spodní skříňky UK 90,55 pro varnou desku, dvou kusů nástěnných skříněk šířky 60 cm, výšky 58 cm, dvou kusů nástěnných skříněk šířky 50 cm, výšky 58 cm, plastového rozdělníku příborů, vykrytí a soklové lišty výšky 15 cm (dále jen „kuchyňská linka“). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Rozhodl tak poté, co Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. prosince 2010, č. j. 32 Co 433/2010-137, jeho předchozí rozsudek ze dne 9. června 2010, č. j. 11 C 88/2009-92, zrušil pro vadu řízení spočívající v nedostatečném vymezení žalobního petitu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 24. 7. 2008 kupní smlouvu, v níž se žalovaná zavázala dodat a namontovat žalobkyni kuchyňskou linku za sjednanou cenu 279.293,- Kč. Komponenty kuchyňské linky žalovaná žalobkyni dodala dne 21. 11. 2008 a s jejich montáží započala dne 24. 11. 2008. Montáž nedokončila. Dopisem z 27. 11. 2008 žalobkyně žalovanou vyzvala k neprodlenému dokončení montáže a k výměně jedné chybně dodané skříňky. Na to jí žalovaná dne 4. 12. 2008 odpověděla, že montáž nebyla dokončena proto, že žalobkyně nezajistila stavební připravenost místa montáže podle předložených nákresů a neumožnila jejím pracovníkům nepřetržitý přístup k elektrickému proudu, ačkoliv se k tomu zavázala. Dopisem ze dne 18. 12. 2008 žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy. Dne 13. 1. 2009 žalovaná písemně uznala, že v nákresech chybně zakreslila zásuvku pro digestoř a že žalobkyni dodala nástěnnou skříňku nesprávných rozměrů. Soud prvního stupně neuvěřil obrannému tvrzení žalované, že se neocitla v prodlení s dodáním a montáží kuchyňské linky, neboť žalobkyně zavinila, že montáž kuchyňské linky nedokončila. Ze znaleckého posudku, který soudní znalec Ing. J. P. podal při jednání, vzal za prokázané, že z nákresů žalované označených jako „Schéma inženýrských sítí“ nevyplývá, že žalobkyně měla v kuchyni odstranit podokenní parapet (tj. osekat ho na výšku 87,1 cm). Dospěl k závěru, že žalobkyně nemohla být v prodlení s provedením stavební připravenosti pro montáž kuchyňské linky, neboť postupovala v souladu s chybným zadáním žalované. Výpovědi svědků V. a W., kteří kuchyňskou linku montovali, nepovažoval pro rozpornost jimi uváděných údajů a s přihlédnutím k jejich zaměstnaneckému vztahu k žalované za věrohodné. Nepřisvědčil proto námitce žalované, že žalobkyně nezajistila stavební připravenost místa a že jejím pracovníkům zamezila přístup k elektrickému proudu. Uzavřel, že byly naplněny podmínky pro odstoupení od smlouvy podle § 517 odst. 1 a § 642 odst. 2 ve spojení s § 48 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně, která nebyla v prodlení s přípravou stavebního místa, žalované poskytla veškerou součinnost a vyzvala ji k neprodlenému dokončení montáže (poskytla jí dodatečnou přiměřenou lhůtu k dokončení díla), avšak žalovaná montáž ani v dodatečné lhůtě nedokončila, přičemž dala najevo, že nemá vůli dílo bez další součinnosti žalobkyně nad rámec podmínek kupní smlouvy dokončit; ocitla se tak v prodlení s jeho dodáním.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. února 2012, č. j. 32 Co 449/2011-227, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy. Možnost žalobkyně odstoupit od smlouvy poměřoval ustanovením § 48 odst. 1 obč. zák. ve spojení s článkem 12. 5. 1 Všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí kupní smlouvy; podle něho je „odběratel (žalobkyně) oprávněn odstoupit od smlouvy v případě, že se dodavatel (žalovaná) ocitne v prodlení s dodáním po dobu delší než měsíc“. Odvolací soud zopakoval výslechy svědků V. a W. Na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal tyto důkazy nevěrohodnými a vzal z nich za prokázané, že žalobkyně neumožnila zaměstnancům žalované při montáži kuchyňské linky odběr elektrického proudu, ačkoliv ji k tomu zavazovaly Všeobecné obchodní podmínky. To, že parapet v kuchyni bylo třeba snížit (a to na výšku 87,1 cm), bylo snadno zjistitelné a dovoditelné z listin, které měly obě smluvní strany k dispizici, konkrétně z kupní smlouvy a „Schémat inženýrských sítí“ vypracovaných žalovanou; k takovému zjištění tudíž nebylo třeba odborných znalostí (znaleckého posudku Ing. J. P.). Nutnost snížit okenní parapet o 3,2 cm nadto nezapříčinila, že nedošlo k dokončení montáže; jednalo se totiž o nedostatek, který strany mohly ve vzájemné součinnosti aktuálně lehce odstranit. Odvolací soud uzavřel, že montáž nebyla žalovanou dokončena z důvodů na straně žalobkyně, která v rozporu s článkem 3. 3. 7 Všeobecných obchodních podmínek nezajistila žalované přístup k elektrickému proudu. Žalovaná se tudíž nemohla dostat do prodlení s dodáním a montáží kuchyňské linky ve smyslu článku 12. 5. 1 Všeobecných obchodních podmínek. Za jediné prokázané porušení smluvní povinnosti ze strany žalované odvolací soud označil dodání jedné nástěnné skříňky chybného rozměru (šířky); s ohledem na rozsáhlost celé dodávky však takto nevýznamný a snadno napravitelný omyl nebyl schopen prodlení žalované založit. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně dopisem ze dne 18. 12. 2008 neodstoupila platně od kupní smlouvy a účastnice jsou jí proto i nadále vázány.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že odvolací soud dospěl ke skutkovým zjištěním, která nemají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud pochybil, jestliže ve výpovědích svědků V. a W. neshledal žádné zásadní rozpory. Žalobkyně má za to, že údaje obsažené ve svědeckých výpovědích nekorespondují s obsahem dopisu žalované ze dne 4. 12. 2008, z něhož vyplývá, že její zaměstnanci měli přístup k elektrickému proudu sice pouze od 12:30 do 13:00, avšak stihli namontovat celou kuchyňskou linku kromě pracovní desky, digestoře a soklu. Konfrontace svědeckých výpovědí s montážní zprávou ze dne 24. 11. 2009 pak rovněž nepodporuje závěr, že jde o důkazy věrohodné, neboť zpráva byla vyplněna pouze žalovanou; žalobkyně její obsah neodsouhlasila. Odvolací soud pominul, že žalovaná popírala dodání nástěnné skříňky chybného rozměru (svoji chybu uznala teprve poté, kdy žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy). Správná není ani úvaha odvolacího soudu, že již ze „Schémat inženýrských sítí“ a z kupní smlouvy jednoznačně vyplývala nutnost snížit výšku parapetu o 3,2 cm na 87,1 cm. Pro takové zjištění bylo třeba odborných znalostí. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Skutkové závěry odvolacího soudu považuje za správné a logicky bezchybné. Ve výpovědích svědků V. a W. nespatřuje žádné rozpory a je přesvědčena, že odvolací soud nepochybil, posoudil-li tyto důkazy jako věrohodné. Rovněž se ztotožňuje s jeho závěrem, že z nákresu s nápisem „PARAPET VIZ NÁKRES“ byla výška okenního parapetu jednoznačně zjistitelná prostým výpočtem rozdílu výšky 90,3 cm a síly pracovní desky 3,2 cm. Ke zjištění, že dodala jednu nástěnnou skříňku nesprávných rozměrů, připomněla, že své pochybení uznala a byla připravena skříňku vyměnit. Žalobkyně jí však neposkytla potřebnou součinnost.

Podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným (vyhlášeným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 6. 2. 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) při splnění podmínky uvedené v § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 odst. 1. písm. a/ o. s. ř.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci vad řízení žalobkyně v dovolání nenamítá a z obsahu spisu se nepodávají.

Ačkoliv žalobkyně v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, její dovolací námitky směřují pouze proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při rozhodování vycházel (dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.), resp. proti hodnocení provedených důkazů.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, žalobkyně zpochybnila skutkové zjištění odvolacího soudu, že žalované v průběhu montáže kuchyňské linky neumožnila, resp. znemožnila přístup k elektrickému proudu (že prodlení nastalo z důvodů na straně žalobkyně); prosazuje názor, že v hodnocení výpovědí svědků V. a W. a dopisu žalované ze dne 4. 12. 2008 je logický rozpor.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor.

Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze tudíž napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008 a ze dne ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008).

Lze přisvědčit žalobkyni, že úsudek odvolacího soudu, že údaje vyplývající z výpovědí svědků V. a W. korespondují s obsahem dopisu žalované ze dne 4. 12. 2008, je nelogický. Pro logické rozpory neobstojí ani hodnocení výpovědí uvedených svědků z hlediska jejich věrohodnosti. V dopise žalované ze 4. 12. 2008 se mimo jiné uvádí, že její montéři (V. a W.) museli s montáží kuchyňské linky dne 24. 11. 2008 čekat od 8:00 do 12:30 hodin, nežli pracovníci, které zajistila žalobkyně, dokončili v místě montáže přípravu inženýrských sítí, přičemž zástupce žalobkyně jim pak přístup k elektrickému proudu v 13:00 hodin zamezil. Svědek V. mimo jiné vypověděl, že na místě montáže čekali, než dělníci žalobkyně dodělají přípravu inženýrských sítí; jak dlouho museli čekat, si nepamatoval. Elektřinu potřebovali po třech až čtyřech hodinách práce, kdy začali vrtat. Poté, co udělali část práce, přišel majitel a vzal jim kabel, který používali k připojení elektřiny. Svědek W. mimo jiné uvedl, že na místo montáže dorazili kolem osmé hodiny ranní a odjeli večer za tmy. V době, kdy začali montovat kuchyňskou linku, byli na místě přítomni i jiní pracovníci, kteří dělali něco jiného. Sice si navzájem překáželi a museli čekat, než bude hotový „odtah digestoře“, avšak vzájemně se domluvili, aby si v práci nepřekáželi. Dále vypověděl, že majitel přijel „snad až odpoledne“ a vzal jim prodlužovací kabel od elektřiny; co bylo možné, udělali ještě s akušroubovákem. Z tvrzení účastníků přitom vzaly soudy shodně za prokázané, že žalovaná nedokončila montáž pracovní desky a digestoře, zbytek kuchyňské linky však byl dne 24. 11. 2008 namontován. Z uvedeného je zřejmé, že úsudek odvolacího soudu, že výpovědi svědků V. a W. neobsahují žádné zásadní rozpory a že zcela korespondují s dopisem žalované ze dne 4. 12. 2008 (i se zápisem z montáže ze dne 24. 11. 2008), nemůže logicky obstát. Odvolací soud pominul protichůdnost údajů, které se z těchto důkazů podávají, resp. hodnotil je jako podporující se a vzájemně korespondující. Svědci se však podstatně lišili, co se týče údajů, kdy začali kuchyňskou linku montovat i v jaké fázi prací jim zástupce žalobkyně zamezil přístup k elektrickému proudu. Výpověď svědka W. pak nekoresponduje s údaji uváděnými v dopise žalované ze dne 4. 12. 2008. I kdyby odvolací soud své zjištění, že pracovníci žalované měli při montáži kuchyňské linky přístup k elektrickému proudu pouze po dobu třiceti minut (tedy, že jim žalobkyně v podstatě odepřela přístup k elektrickému proudu), náležitě odůvodnil, tj. rozvedl, na základě jakých důkazů a jakým způsobem k němu dospěl (což se nestalo), byl by tento závěr v rozporu se zjištěním, že pracovníci žalované dne 24. 11. 2008 namontovali - vyjma pracovní desky a digestoře - celou kuchyňskou linku včetně spotřebičů.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 8).

Jakkoliv byl vadný závěr odvolacího soudu dovozující, že žalobkyně žalované v rozporu s ustanovením Všeobecných obchodních podmínek neumožnila odběr elektrického proudu (zavinila prodlení), opačný skutkový závěr by na výsledku řízení nic nezměnil. Závěr, zda se žalovaná ocitla v prodlení s dodáním a montáží kuchyňské linky či nikoliv, nebyl totiž pro posouzení, zda byly naplněny podmínky pro odstoupení žalobkyně od smlouvy, významné (toto zjištění nebylo pro posouzení věci z hlediska hmotného práva rozhodující). Odvolací soud kupní smlouvu, uzavřenou účastníky dne 24. 7. 2008, posoudil jako spotřebitelskou smlouvu (§ 52 a násl. obč. zák.), která v sobě zahrnuje kupní smlouvu upravenou § 588 a násl. obč. zák. a smlouvu o dílo podle § 631 a násl. obč. zák.; žalobkyně v ní vystupovala jako dodavatel zboží (kuchyňské linky) i díla (montáže kuchyňské linky). Z ustanovení článku 1. 5 Všeobecných obchodních podmínek zjistil, že si smluvní strany dohodly, že se „dodáním rozumí faktické uskutečnění dodávky smluvního výrobku do místa dodání“; z článku 12. 5. 1 Všeobecných obchodních podmínek vzal za prokázané, že si upravily možnost odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 obč. zák. tak, že je „odběratel oprávněn odstoupit od smlouvy v případě, že se dodavatel ocitne v prodlení s dodáním po dobu delší než 1 měsíc“. V řízení bylo nesporné, že žalovaná kuchyňskou linku žalobkyni dodala 21. 11. 2008, že ji její pracovníci z velké části namontovali dne 24. 11. 2008 a že žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 18. 12. 2008. Je tedy zcela zřejmé, že žalobkyně odstoupila od smlouvy před uplynutím sjednané lhůty (tedy dříve, než tak mohla podle smluvního ujednání učinit), a závěr, zda prodlení s dodáním kuchyňské linky vzniklo z důvodů na straně žalobkyně (jak dovodil odvolací soud) nebo z důvodů na straně žalované (jak uzavřel soud prvního stupně), je proto nevýznamný. I kdyby odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, který v dovolání prosazuje žalobkyně, totiž že žalovaná byla v prodlení s dodáním a montáží kuchyňské linky, musel by nutně dovodit, že nebyly naplněny podmínky pro odstoupení od smlouvy, žalobkyně od smlouvy odstoupila předčasně a tudíž neplatně. Jinak řečeno, závěr odvolacího soudu o neplatnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy (byť k němu dospěl na základě úvahy, že žalovaná v prodlení s dodáním a montáží kuchyňské linky nebyla), je správný (nebyly-li naplněny podmínky, které si strany pro odstoupení žalobkyně od smlouvy v článku 12. 5. 1 Všeobecných obchodních podmínek sjednaly, prodlení žalované nenastalo).

Ve světle shora uvedeného považuje dovolací soud za nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími námitkami, jimiž žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že neměl konfrontovat svědecké výpovědi V. a W. s montážní zprávou ze dne 24. 11. 2008, že nepřihlédl k okolnostem, za nichž žalovaná uznala dodání nástěnné skříňky chybného rozměru, a že dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že jí žalovaná sdělila nutnost snížit výšku okenního parapetu na 87,1 cm dostatečně jasným a srozumitelným způsobem; i jimi žalobkyně brojí proti závěru odvolacího soudu, že se žalovaná nedostala do prodlení s dodáním a montáží kuchyňské linky.

Lze uzavřít, že se žalobkyni správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

Přestože žalobkyně v dovolání výslovně uvádí, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, žádné konkrétní výhrady proti nákladovému výroku v dovolání neuplatnila; i kdyby nesouhlas s tímto výrokem řádně odůvodnila, nebylo by proti němu dovolání přípustné (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo zamítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 20.700,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 8., § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012), s připočtením částky 4.410,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. března 2013

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru