Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2439/2019Usnesení NS ze dne 18.06.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2439.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 2479/20


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2439/2019-613

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce D. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem Praha, Jičínská 2348/10, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, o zaplacení 318 719 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 82/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 55 Co 371/2018-588, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 378 719 Kč s příslušenstvím představující úplatu za poskytnuté právní služby vyčíslenou podle advokátního tarifu.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 1. 2016, č. j. 10 C 82/2014-393, žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb a žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně toho, jak dospěl k výpočtu požadované částky. Usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. 55 Co 194/2016-412, Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zavázal soud prvního stupně názorem, že smlouva mezi účastníky řízení uzavřena byla (částečně ústní formou a částečně prostřednictvím elektronické komunikace) a uložil mu, aby se zaměřil na otázku, jaká odměna žalobci za jím poskytnuté právní služby náleží.

Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2018, č. j. 55 Co 371/2018-588, potvrdil rozsudek ze dne 12. 6. 2018, č. j. 10 C 82/2014-567, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 60 000 Kč se 7,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 29. 6. 2013 do zaplacení, zamítl žalobu v části požadavku žalobce na zaplacení 318 719 Kč se 7,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 378 719 Kč od 29. 6. 2012 do 30. 9. 2012, se 7,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 378 719 Kč od 1. 10. 2012 do 1. 11. 2012, se 7,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 378 719 Kč od 2. 11. 2012 do 28. 6. 2013 a se 7,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 318 719 Kč od 30. 6. 2013 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, aniž vymezil, v jakém rozsahu je napadá; podle jeho obsahu směřuje do části potvrzující zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k částce 318 719 Kč s příslušenstvím.

Žalovaná v písemném vyjádření k dovolání souhlasila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud (i) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo (ii) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo (iii) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, (iv) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.

Žalobce odůvodňuje přípustnost dovolání přesvědčením, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž „mimosmluvní odměna, jejíž výše je určena právním předpisem (advokátním tarifem), přichází v úvahu tam, kde absentuje smluvní ujednání o odměně“. Odvolacímu soudu vytýká, že v projednávané věci při absenci ujednání o odměně neaplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Svou argumentací však dovolatel primárně napadá skutkový závěr, z nějž odvolací soud při svém právním posouzení věci vyšel.

Odvolací soud rozhodl na podkladě skutkového zjištění, že žalobce a Š, která byla u žalované (v rozhodném období) zaměstnána na pozici vedoucí oddělení řízení individuálních projektů vzdělávání, odboru vzdělávání a vědy, ústně sjednali odměnu za poskytnuté právní služby (šlo o posouzení projektu s názvem Výběr dodavatele implementace vzdělávacích programů „vzdělávací program ekonomika zdravotnictví, ekonomika zdravotnických zařízení a management zdravotnických zařízení“) v maximální výši 60.000 Kč. Žalobce naproti tomu prosazuje, že z provedeného dokazování vyplývá, že dohodu o smluvní odměně s žalovanou neuzavřel a teprve svou vlastní skutkovou verzi, že „si nesjednali - ústně ani písemně - konkrétní odměnu“, podrobuje právním úvahám o nutnosti aplikace advokátního tarifu, které doplňuje odkazy na judikaturu dovolacího soudu. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit.

Námitkou, že rozsudek odvolacího soudu je vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný, neboť odvolací soud ve svém předchozím zrušujícím usnesení zavázal soud prvního stupně k tomu, aby „zjistil rozsah poskytnutých služeb, kvalitu textů žalobce a jejich hodnotu a posoudil ji i z hlediska časové náročnosti“, avšak ve svém navazujícím rozhodnutí uvedená hlediska nezohledňoval, dovolatel nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 18. 6. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru