Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2334/2015Usnesení NS ze dne 09.06.2015

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2334.2015.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 243c odst. 1 bod 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2334/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně AKASTAV s. r. o. se sídlem Ostrava - Slezská Ostrava, Hladnovská 1247/11, identifikační číslo: 268 62 921, zastoupené Mgr. Kateřinou Buďveselovou MBA, advokátkou se sídlem Praha 3, Koněvova 2660/141, proti žalovaným 1) Mgr. P. R. a 2) Ing. M. U., zastoupeným JUDr. Oldřichem Krpcem, advokátem se sídlem Ostrava - Stará Bělá, Chrobákova 543/6, o 283.095,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudku ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 140 C 89/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2015, č. j. 8 Co 876/2014-555, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 17. 4. 2014, č. j. 140 C 89/2009-477, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 283.095,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu o zaplacení 451.234,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III., IV. a V.).

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 1. 2015, č. j. 8 Co 876/2014-555, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body I., III., IV. a V. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, ve kterém vymezují situace, kdy má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam (jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci - tj. přináší novou judikaturu s dopadem na rozhodování soudů v obdobném případě, řeší-li se taková právní otázka, která se odchyluje od ustálené judikatury, a jedná-li se o právní otázku, která je dovolacím soudem řešena rozdílně). Po podrobném popisu geneze případu namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně požaduje zaplacení částky 408.310,- Kč z titulu nedoplatku ceny díla, a nikoli z titulu zálohy na cenu díla. Z blíže rozvedených důvodů nesouhlasí se závěry obsaženými ve znaleckém posudku č. 4673-254/12 vypracovaném znaleckým ústavem Stavexis s. r. o. a zpochybňují výši konečného nedoplatku ceny díla argumentací, že soud nemá potřebnou kvalifikaci v oboru účetnictví a kalkulace cen ve stavebnictví, v důsledku čehož je nepřípustné, aby sám posuzoval správnost položkové kalkulace. Závěry soudu, učiněné bez potřebné odbornosti, pokládají za porušení práva na spravedlivý proces. Dovolacímu soudu navrhují, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) a v čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Tyto údaje se však z obsahu dovolání nepodávají. Žalovaní přehlížejí, že přípustnost dovolání v režimu o. s. ř. ve znění účinném od 31. 12. 2013, není založena na kritériu zásadního právního významu.

Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaní včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

Nad rámec uvedeného je nutno dodat, že žalovaní podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnili jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Výtkou, že odvolací soud nepostupoval při hodnocení znaleckého posudku v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně jeho rozhodnutím ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Cdon 24/94, žalovaní odvolacímu soudu nevytýkají nesprávné právní posouzení věci, nýbrž se snaží prosadit vlastní způsob hodnocení v řízení provedeného důkazu znaleckým posudkem, resp. tvrdí, že z tohoto důkazu nebylo možné učinit úplná skutková zjištění nezbytná pro správné právní posouzení věci. Způsob nebo výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze v současnosti zpochybnit žádným dovolacím důvodem (§ 241a odst. 2 o. s. ř. a contrario). Ze stejného důvodu je bezcenná námitka zpochybňující výši nedoplatku ceny díla, neboť nezpochybňuje žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž brojí proti skutkovým zjištěním, na nichž je založeno právní posouzení věci. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění však rovněž nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. června 2015

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru