Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2293/2020Rozsudek NS ze dne 29.10.2020

HeslaSmlouva o půjčce
Úroky
Právní úkony
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2293.2020.3
Dotčené předpisy

§ 35 odst. 2 obč. zák.

§ 657 obč. zák.

§ 517 odst. 1 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2293/2020-170

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. H., bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejsou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, proti žalované Šumavský dvůr II s.r.o., se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 179/56 (identifikační číslo 248 06 102), o 1.616.110,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 120/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č.j. 20 Co 350/2019-145, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č.j. 20 Co 350/2019-145, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobou z 18. 6. 2018 se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení za dobu od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2016 ve výši 1.453.704,71 Kč a smluvní pokuty za totéž období ve výši 162.405,45 Kč s 8% úroky z prodlení od 21. 3. 2017 do zaplacení s tím, že žalovaná nevrátila půjčené peněžní prostředky do 30. 6. 2015.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 9. 5. 2019, č.j. 15 C 120/2018-119, uložil žalované zaplatit žalobci 1.453.704,71 Kč a 162.405,45 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 21. 3. 2017 do zaplacení; žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení 208.448,90 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouvou o peněžité půjčce (§ 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále též jen „obč. zák.“) účastníci sjednali úroky z půjčky až do faktického vrácení jednotlivých částek jistiny dluhu.

Rozsudkem ze dne 12. 12. 2019, č.j. 20 Co 350/2019-145, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 226.780 Kč. Smlouvou o peněžité půjčce – argumentuje odvolací soud – strany dohodly úroky běžící jen do smlouvou a jejími dodatky sjednaného termínu splatnosti jistiny (30. 6. 2015) bez ohledu na to, zda žalovaná dluh splní řádně a včas.

V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce prosazuje, že při absenci zvláštního ujednání termínu splatnosti úroků, resp. doby, po kterou právo na zaplacení úroků vzniká, má právo na úroky z peněžní půjčky až do dne faktického zaplacení celé jistiny, nikoliv jen do sjednaného data splatnosti jistiny. Obecné pravidlo dispozitivní normy § 658 odst. 1 obč. zák. nevylučuje nárok na úroky až do okamžiku skutečného vrácení jistiny, pokud ujednání stran takový nárok výslovně nevyloučí nebo nestanoví jinou smluvní modifikaci obecného pravidla. V daném případě účastníci explicitně nevyloučily běh úroků i po termínu splatnosti půjčky pro případ prodlení žalované s vrácením dluhu. Navrhl, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žalobě vyhoví.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce a jejích dodatků posoudil v rozporu s tím, co je – s odkazy na citovaná rozhodnutí – uvedeno níže.

Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.

Podle § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 517 odst. 1, věta první, obč. zák.).

Podle § 657 obč. zák. přenechává věřitel dlužníkovi smlouvou o půjčce věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky (§ 658 odst. 1 obč. zák.).

Odvolací soud vyšel z toho, že na základě smlouvy z 14. 6. 2012 a jejích dodatků z 9. 12. 2014 a 6. 1. 2015 půjčil žalobce 22.000.000 Kč žalované, která se zavázala peněžní prostředky vrátit do 30. 6. 2015. V článku 3.2 účastníci sjednali úroky ve výši 10% ročně s tím, že „úrok je splatný průběžně, nejpozději ve stejné době a stejným způsobem jako půjčka …“ (článek 3.3). Podle článku 4.1 smlouvy ve znění obou dodatků byla žalovaná povinna „splatit půjčku včetně úroků … nejpozději do 30. 6. 2015.“ V případě prodlení se splacením půjčky byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 1% z nesplacené částky dluhu za každý i započatý měsíc po splatnosti (článek 4.3). Jistinu půjčky žalovaná zaplatila po sjednaném termínu splatnosti v pěti částkách [24. 2. 2016 (5.200.000 Kč), 1. 3. 2016 (5.800.000 Kč), 15. 6. 2016 (5.500.000 Kč), 27. 6. 2016 (3.000.000 Kč) a 30. 6. 2016 (2.500.000 Kč)]. Úroky z půjčky do sjednaného termínu splatnosti jistiny dluhu a kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2016 (1.453.704,71 Kč) žalovaná zaplatila a přeplatkem ve výši 449.122 Kč uhradila žalobci smluvní pokutu 162.405,45 Kč.

Soudní praxe je zajedno v tom, že smluvené úroky (dále jen „úroky“) představují odměnu (úplatu) za užívání půjčené jistiny, kdežto úroky z prodlení jsou sankcí za porušení povinnosti – nedodržení dohodnuté doby splatnosti. Zatímco povinnost dlužníka zaplatit věřiteli úroky vzniká ze závazku ve smlouvě, povinnost platit úroky z prodlení vyplývá ze zákona jako důsledek prodlení se splněním dluhu. I když dlužník není v prodlení s plněním dluhu, může věřitel požadovat úroky a úroky z prodlení při prodlení dlužníka i u bezúplatné půjčky. Obojí úroky mohou být věřitelem požadovány vedle sebe bez ohledu na skutečnost, zda se jedná nebo nejedná o občanskoprávní vztah. Od splatnosti pohledávky nenahrazují úroky z prodlení úroky, které si strany sjednaly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014).

V rozsudku ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005, Nejvyšší soud označil za nesprávný názor, podle něhož lze „zásadně“ úroky podle § 658 odst. 1 obč. zák. dohodnout jen na dobu do sjednaného dne splatnosti jistiny a že od tohoto okamžiku již úroky nenabíhají a nastupují úroky z prodlení. „Z hlediska posouzení doby, za kterou byly při peněžité půjčce dohodnuty úroky, bude proto vždy určující obsah smlouvy, jak si jej smluvní strany upravily.“

V rozsudku ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 33 Odo 1631/2005, posuzovaly soudy případ, kdy si účastníci sjednali úroky 6% ročně, aniž uvedli jejich splatnost, a dlužník ze smlouvy o půjčce se zavázal vrátit věřiteli peněžní prostředky ve splátkách, které řádně a včas plnil. Závěr odvolacího soudu o předčasnosti žaloby o úhradu úroků shledal Nejvyšší soud správným, neboť při absenci ujednání o splatnosti úroků nastává jejich splatnost v okamžiku splatnosti celé pohledávky, tedy v okamžiku, kdy se stala splatnou poslední splátka.

Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (srov. též rozsudek ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2978/2010). Jsou-li pojmy použité k jazykovému vyjádření obsahu písemné smlouvy natolik jednoznačné, že z nich nelze ani s přihlédnutím k tvrzené vůli účastníka smlouvy usuzovat na jiný obsah tohoto právního úkonu, nelze obsah smluvního ujednání vyložit v rozporu s jazykovým projevem (rozsudek ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1569/99).

V projednávaném případě nelze smlouvu o půjčce s dodatky vyložit jinak, než že dohoda stran o tom, že povinnost platit úroky trvá jen do doby sjednané splatnosti jistiny (30. 6. 2015) bez ohledu na to, zda žalovaná uhradí žalobci pohledávku řádně a včas, z ní nevyplývá. Formulace, podle níž je dlužník povinen zaplatit úroky nejpozději do 30. 6. 2015 (články 3.3, 4.1 smlouvy), se váže k situaci řádného a včasného splnění jistiny pohledávky. Právo na úroky i po dobu prodlení dlužníka (§ 517 odst. 1, 2 obč. zák.) nevylučuje ani ujednání, podle něhož jsou úroky splatné průběžně a stejným způsobem jako jistina (článek 3.3). Účastníci tedy sjednali pouze splatnost půjčky, nikoli dobu placení úroků, které sledují osud jistiny; existuje-li nesplacený zůstatek jistiny, má žalobce právo i na úroky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 33 Odo 518/2003).

Protože postup, který při výkladu právních úkonů zvolil odvolací soud, zákonným výkladovým pravidlům a ustáleným judikatorním závěrům neodpovídá, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta první, o.s.ř.).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru