Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 228/2017Usnesení NS ze dne 29.11.2017

HeslaDovolací důvody
Vady řízení
Dokazování
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.228.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 242 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 228/2017-977

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované STAVOSAN spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Doudlevce, Předenická 80/1 (identifikační číslo 45354201), zastoupené JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o 95.371,50 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu (974,70 Kč), vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 16 C 157/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2016, č.j. 15 Co 67/2016-920, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 5. 2016, č.j. 15 Co 67/2016-941,takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.340 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Kláry Kořínkové Ph.D., advokátky.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 23. 11. 2015, č.j. 16 C 157/2008-857, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 30. 12. 2015, č.j. 16 C 157/2008-887, Okresní soud Plzeň - město uložil žalované zaplatit žalobci 95.371,50 Kč [„s úrokem z prodlení od 7. 12. 2007 do zaplacení. Od 7. 12. 2007 do 31. 12. 2007 je úrok z prodlení 9,75% p.a. a dále od 1. 1. 2008 je úrok z prodlení v každém kalendářním pololetí ve výši repo sazby stanovené ČNB, platné vždy k 1. dni kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů“] a 15.164 Kč; akcesorickými výroky rozhodl o nákladech řízení účastníků, státu a o soudním poplatku.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 3. 2016, č.j. 15 Co 67/2016-920, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 5. 2016, č.j. 15 Co 67/2016-941, rozhodnutí soudu prvního stupně co do povinnosti žalované zaplatit žalobci 95.371,50 Kč, 974,70 Kč a na nákladech řízení státu 10.196,77 Kč (spolu se zůstatkem zálohy složené žalovanou ve výši 44.067,23 Kč) potvrdil, změnil je tak, že zamítl žalobu, již se žalobce domáhal po žalované zaplacení 14.189,30 Kč, v rozsahu příslušenství (úroků z prodlení) z jistiny 95.371,50 Kč rozhodnutí zrušil a řízení zastavil a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 157.301 Kč, resp. 15.936 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v právních závěrech, podle nichž žalobce má právo na přiměřené snížení ceny, neboť sanace vlhkého zdiva rodinného domu užitou metodou vykazovala vady, za které odpovídá žalovaná - zhotovitelka (§ 653 odst. 1, § 655 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), a právo na smluvní pokutu, neboť žalovaná byla s dokončením (předáním) díla v prodlení od 13. 6. 2007 do 23. 6. 2007 (§ 544 a násl. obč. zák.).

Rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujících výrocích o věci samé a v akcesorických výrocích o nákladech řízení napadla žalovaná dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Smlouvou z 15. 5. 2007 se žalovaná zavázala provést sanaci vlhkého zdiva domu žalobce, a to podřezáním lanovou pilou a vložením izolace při podřezávání zdiva s řádným klínováním a plnou cementovou injektáží vzniklé spáry podle technologických postupů, které byly přílohou smlouvy. Bylo sjednáno, že objednatel za dílo zaplatí částku odpovídající skutečnému rozsahu provedených prací s použitím příslušných jednotkových cen uvedených v příloze smlouvy, přičemž celková cena (včetně daně z přidané hodnoty) neměla přesáhnout částku 205.099 Kč. Dílo mělo být provedeno v období od 22. 5. 2007 do 12. 6. 2007; protokol o předání a převzetí byl podepsán 23. 6. 2007. Dne 26. 6. 2007 zaplatil žalobce žalované (prostřednictvím advokátní úschovy) 177.388 Kč (na základě faktury č. 2700048 vystavené žalovanou dne 23. 6. 2007). Soud vzal dále za prokázané, že dílo trpělo vadami, které žalobce – s odkazem na vyjádření znalce v oboru stavebnictví – vytknul dopisem z 6. 12. 2007, ve kterém požadoval vady odstranit, a to nejpozději do třiceti dnů. Pro případ neodstranění vad žalobce požadoval slevu z ceny díla. Žalovaná existenci vad neuznala, reklamaci označila za neopodstatněnou a požadovanou slevu z ceny díla za snahu o získání neoprávněného prospěchu.

Výtka žalované, podle níž měly soudy zjistit, zda reklamované vady jsou odstranitelné nebo neodstranitelné, protože pouze v případě neodstranitelnosti by měl žalobce právo na slevu z ceny, je konfúzní; odvolací soud totiž vytčené závady opravy domu posoudil jako vady v právním smyslu, které zhotovitelka neodstranila, v důsledku čehož vznikla objednateli práva uvedená v § 655 odst. 1, větě třetí, obč. zák., tedy i právo na slevu z ceny.

Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. nelze napadnout nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění námitkami proti hodnocení důkazů odvolacím soudem opírajícímu se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o.s.ř. To je v dané věci významné zejména se zřetelem na posuzování skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, jinak řečeno, na hodnocení důkazu odborným vyjádřením či znaleckým posudkem (§ 127, § 127a o.s.ř.). Tvrzením o nepoužitelnosti a neprůkaznosti závěrů znaleckého posudku ČVUT v Praze, fakulty stavební (Institutu soudního znalectví), č. 221-13, z 30. 7. 2013, se proto dovolací soud nezabýval (k hodnocení důkazu znaleckým posudkem a k přezkumu odborných závěrů znalce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1557/2015), stejně jako námitkou, podle níž soudy chybně vyhodnotily vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu týkající se desek LARIVER, které se vkládají do řezné spáry, a obsah předávacího protokolu z 23. 6. 2007.

Namítá-li žalovaná nedostatek odůvodnění, nepřezkoumatelnost či překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu a pochybení spočívající v neprovedení navrženého důkazu měřením vlhkosti, „které by jednoznačně potvrdilo či vyvrátilo to, zda je účel díla plněn a tedy zda došlo k zabránění vzlínání vlhkosti do zdiva,“ nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Je třeba připomenout, že podle § 120 odst. 1, věty druhé, o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Ze zásad řádného procesu automaticky nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl. Musí však nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 87/1999). Soud prvního stupně povinnosti řádně zdůvodnit, proč nevyhověl návrhu žalované na provedení důkazu navrženého k měření aktuální vlhkosti objektu, dostál.

Přiznal-li odvolací soud žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), postupoval v souladu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013 („po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů“).

Neuvedla-li dovolatelka žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1, 2 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 29. listopadu 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru