Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2242/2020Usnesení NS ze dne 26.08.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2242.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2242/2020-207

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce D. J., bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti žalované AURES Holdings a. s., se sídlem v Praze 8, Dopraváků 874/15, zastoupené JUDr. Irenou Pražanovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, V Dolině 1516/1, o 121.046 Kč s příslušenstvím oproti vydání automobilu, vedené u Obvodního soudu v pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 34/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, č. j. 14 Co 40/2020-181, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.598,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Nováka, advokáta.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 2. 2020, č. j. 14 Co 40/2020-181, potvrdil rozsudek ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 12 C 34/2018-154, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 121.046 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 121.046 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 8. 2016 do zaplacení, oproti vydání osobního automobilu tov. zn. XY, VIN: XY a nahradit mu náklady řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Žalobce se vyjádřil k dovolací argumentaci a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolací soud v posuzovaném případě skutkově uzavřel, že automobil převáděný kupní smlouvou dne 19. 6. 2016 měl v době prodeje žalobcem vytýkanou vadu – špatný stav akumulátoru, který byl za hranicí životnosti a trpěl dlouhodobou sulfatizací, na což prodávající (žalovaná) kupujícího (žalobce) neupozornila. Z odborného posudku Ing. Finsterleho zjistil, že vada akumulátoru spočívající v jeho sulfatizaci, byla na vozidle již v den prodeje, nebyla způsobena neobornou manipulací a necelý měsíc po převzetí vozu došlo v jejím důsledku ke zkratu v akumulátoru a vznícení vozu. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že vytčená vada není vadou odpovídající míře používání nebo opotřebení ve smyslu § 2167 o. z. Zjištěné vadné plnění poskytnuté žalovanou je tudíž podstatným porušením smlouvy podle § 2002 odst. 1 o. z.; žalobce provedl volbu práva z vadného plnění a dne 10. 8. 2016 od kupní smlouvy odstoupil. V důsledku odstoupení byla smlouva zrušena od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.) a žalobce má podle § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co podle ní plnil.

Přípustnost svého dovolání žalovaná dovozuje z toho, že „v dané věci napadené rozhodnutí závisí na odlišném posouzení již vyřešené právní otázky dovolacím soudem, resp. že v dané věci napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně, resp. neúplně zjistil skutkový stav věci, jestliže vyšel z toho, že ve voze byla nainstalována původní baterie, která byla již dávno za hranicí své životnosti. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3487/2015, který odvolací soud v rámci svých právních úvah použil, vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, zda sulfatizace akumulátoru odpovídala míře používání nebo opotřebení akumulátoru, za kterou prodávající neodpovídá.

Z argumentace použité v dovolání je zřejmé, že žalovaná jím neuplatnila jediný způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.); jeho uplatněním totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Skutkový stav věci zjištěný odvolacím soudem je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost.

Námitkami, že v řízení nebylo prokázáno, že ve vozidle byla naistalována původní baterie dávno za hranicí své životnosti, že odvolací soud nesprávně interpretoval závěry znalce o tom, že sulfatizace akumulátoru je jeho vlastností objevující se v průběhu používání v každém vozidle, a že nevyhověl jejímu návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem stran otázky v jaké fázi provozu vozidla dochází k sulfatizaci autobaterie, žalovaná nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že právní posouzení založil na nesprávně, resp. neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Tvrzení dovolatelky o procesních pochybeních odvolacího soudu nezahrnují žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud namítaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. 8. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru