Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2211/2008Usnesení NS ze dne 14.01.2010

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2211.2008.1

přidejte vlastní popisek

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. P., s. o., zastoupeného advokátkou, proti žalované obci P., zastoupené advokátem, o 215.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 183/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. 12. 2007, č. j. 40 Co 814/2007 - 119, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 30. 1. 2007, č.j. 15 C 183/2005-79, jímž Okresní soud v Šumperku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 215.000,- Kč s 4% úroky z prodlení ročně z částky 107.500,- Kč od 1. 8. 2002 do zaplacení a s 3,5% úroky z prodlení ročně z částky 107.500,- Kč od 1. 11. 2002 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).

K přezkumu předestřené právní otázky, zda – se zřetelem k tvrzeným vadám řízení předcházejícího registraci žalobce jako zájmového sdružení právnických osob – disponuje žalobce právní subjektivitou a může-li soud zkoumat v tomto řízení věcnou správnost správního aktu (rozhodnutí o registraci), vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4243/2007, dospěl k závěru, podle něhož žalobkyně je právnickou osobou a je tedy i subjektem způsobilým stát se účastníkem řízení od okamžiku zápisu do registru sdružení vedeného u okresního úřadu příslušného podle sídla sdružení (§ 20i odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném k 31. 8. 1993, dále jen „obč. zák.“), přičemž soud není mimo rámec správního soudnictví oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu (případné vady správního řízení o registraci zájmového sdružení, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/1999 pod č. 9, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/2000 pod č. 11).

Pokud dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že jeho skutkový závěr je v rozporu s provedeným dokazováním, dovodil-li, že se žalovaná obec stala členem žalobce, ačkoli z provedených důkazů nevyplývá, že by otázka členství byla řádně projednána a schválena jejím zastupitelstvem, napadá (nepřípustně) skutková zjištění, resp. hodnocení provedených důkazů. Z tohoto důvodu je nepřípadný rovněž odkaz dovolatelky na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000, neboť tam vyslovené právní názory o neplatnosti právních úkonů obce učiněných bez souhlasu jejích příslušných orgánů se přirozeně mohou uplatnit pouze v případě, že soud dospěje ke skutkovému závěru, že potřebný souhlas dán nebyl. Stejně tak námitky týkající se počtu členů žalobce, zpochybňující platnost hlasování valné hromady žalobce a způsob přijetí změny stanov, jakož i námitka stran posouzení původu a účelu částky 2.500.000,- Kč, která měla být přes účet žalované převedena žalobci, směřují proti skutkovým zjištěním. Rovněž nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o tom, že nárok žalobce není promlčen, je postaven výlučně na skutkových základech. Na rozdíl od zjištění, z nichž soudy obou stupňů vyšly (že doba plnění byla určena usnesením valné hromady žalobce 26. 6. 2002), prosazuje dovolatelka užití ustanovení § 563 obč. zák. jen proto, že za správný pokládá jiný skutkový závěr, totiž že doba splnění tam uvedenými způsoby určena nebyla.

Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.s.ř. nelze v případě dovolání, u něhož je zkoumána přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací soud se proto shora uvedenými námitkami nezabýval.

Poukazuje-li dovolatelka na „absenci podrobné argumentace soudů k výkladu právního úkonu“, což vede podle jejího názoru k nepřezkoumatelnosti předmětného rozhodnutí, viní odvolací soud, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle § 241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. však – až na výjimku, o níž zde nejde – nemůže být k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. ledna 2010

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru