Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2205/2011Usnesení NS ze dne 19.02.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2205.2011.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

§ 237 odst. 3 o. s. ř.

§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

§ 241a odst. 3 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1364/13 ze dne 11.02.2014 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Dagmar Lastovecká


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2205/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně H. R., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Mezibranská 19, proti žalované P-Eldorádo, s. r. o. se sídlem Hradec Králové, Střelecká 576/19, zastoupené Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou se sídlem Praha 2, Rumunská 1798/1, o zaplacení 52.429,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 453/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 22 Co 377/2010-220, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 5.276,- Kč k rukám Mgr. Romany Semecké, advokátky se sídlem Praha 2, Rumunská 1798/1.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. června 2008, č. j. 31 C 453/2007-54, zamítl žalobu o zaplacení 52.429,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 69 Co 457/2008-84, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 20. dubna 2010, č. j. 31 C 453/2007-195, žalobu o zaplacení 52.429,- Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud rozsudkem ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 22 Co 377/2010-220, rozsudek soudu prvního stupně „změnil“ jen tak, že zamítl „nárok na zaplacení tam uvedené částky s příslušenstvím oproti vydání automatické pračky zn. Miele WT 2670 WMP do tří dnů od právní moci rozsudku“; jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

I když odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku jako „měnící“, ve skutečnosti jde obsahově o potvrzující rozhodnutí (práva a povinnosti v právním vztahu účastníků byly oběma soudy posouzeny shodně), jímž odvolací soud vyjádřil oproti soudu prvního stupně synallagmatickou povahu závazkového vztahu účastníků. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), neboť soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem nerozhodl jinak než ve svém předchozím rozsudku. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé zásadní právní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Výhrady žalobkyně k tomu, že odvolací soud doplnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o chybějící část synallagmatického plnění, že nebyly provedeny jí navržené důkazy, že v řízení nebyla splněna poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř. a že rozsudek odvolacího soudu je nepředvídatelný a nepřezkoumatelný, vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu; tedy jde-li o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.

Žalobkyně odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, jestliže na posuzovaný případ aplikoval § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), ač správně měl věc poměřovat ustanoveními § 52, § 53 a § 613 obč. zák. Podstatou její dovolací argumentace jsou však výhrady ke způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem, na základě kterého dospěl - ve shodě se soudem prvního stupně - ke skutkovému závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení, že kupní smlouvu uzavřela tzv. „na dálku“ a že naopak žalovaná prokázala, že účastnice dne 18. 8. 2006 v jejím obchodě uzavřely ústní kupní smlouvu; žalobkyně si za přítomnosti jednatele žalované V. P. a jejího zaměstnance H. objednala u žalované pračku se sušičkou zn. Miele WT 2670 WMP, kterou neměla žalovaná na skladě a zavázala se ji žalobkyni dodat, za kupní cenu 51.829,- Kč. Týž den večer, kdy se telefonicky ujišťovala o parametrech objednaného zboží, se s V. P. dohodla na jiném způsobu úhrady ceny, a to bezhotovostním převodem. Poté, co byla žalobkyni emailem zaslána zálohová faktura a co žalobkyně zaplatila kupní cenu, bylo jí objednané zboží dne 25. 8. 2006 dodáno. Žalobkyně i nadále vlastním rozsáhlým hodnocením jednotlivých provedených důkazů, včetně těch, které nebyly provedeny, dospívá k odlišnému skutkovému zjištění, že účastnice uzavřely kupní smlouvu telefonicky. Teprve prostřednictvím vlastní verze skutkového stavu zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem a prosazuje, že uzavřela kupní smlouvu při použití prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 53 odst. 1 obč. zák. a že jí tak vzniklo právo od smlouvy odstoupit podle § 53 odst. 7 obč. zák. Žalobkyně tudíž ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je zde vyloučeno; skutkový stav, na jehož podkladě odvolací soud věc právně posoudil, je v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.

K výtce žalobkyně, že odvolací soud měl na daný případ aplikovat ustanovení § 613 a násl. ve spojení s § 52 a násl. obč. zák. s přihlédnutím k ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění (dále jen „zákon č. 634/1992 Sb.“), podle kterého má prodávající povinnost poskytnout spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky služby, se sluší uvést, že i když odvolací soud výslovně ustanovení § 613 obč. zák. nezmiňuje, z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že dospěl k závěru o existenci kupní smlouvy, jíž se uskutečnil prodej na objednávku. Z argumentace žalobkyně však nevyplývá, jakým způsobem se měl způsob prodeje zboží promítnout do jejího práva na odstoupení od smlouvy, jestliže netvrdila a tudíž ani neprokazovala, že od smlouvy odstoupila, protože žalovaná neobstarala objednané zboží včas, tedy v dohodnuté či okolnostem přiměřené lhůtě; pouze pro ten případ je totiž v § 613 obč. zák. upraveno právo kupujícího od smlouvy odstoupit. Právní úprava obsažená v ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. se vztahuje na poskytování služeb, nikoli na prodej zboží.

Bezvýznamná je i námitka k posouzení otázky důkazního břemene odvolacím soudem. Z odůvodnění napadeného rozsudku totiž vyplývá, že odvolací soud z provedených důkazů a jejich zhodnocení vzal za prokázanou skutkovou verzi žalované, že účastnice dne 18. 8. 2006 uzavřely ústní kupní smlouvu v prodejně žalované.

Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 4.060,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012) a z částky 916,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 19. února 2013

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru