Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2183/2019Usnesení NS ze dne 22.04.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Poplatky soudní
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2183.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 9 předpisu č. 549/1991 Sb.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1959/20


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2183/2019-115

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce C. P., bytem XY, zastoupeného Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, proti žalované M. F., bytem XY, o zaplacení 2 750 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 14 C 294/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 10. 2018, 14 C 294/2015-84, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2019, č. j. 84 Co 361/2018-93, takto:

I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 10. 2018, 14 C 294/2015-84, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2019, č. j. 84 Co 361/2018-93, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 1. 2019, č. j. 84 Co 361/2018-93, potvrdil usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 10. 2018, 14 C 294/2015-84, kterým bylo zastaveno řízení v předmětné věci pro nezaplacení soudního poplatku.

Proti oběma usnesením podal žalobce dovolání, v němž namítá, že „soudy řešily otázku procesního práva, která doposud nebyla Nejvyšším soudem řešena“, přičemž v jejich postupu, který vyústil v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, spatřuje porušení svých práv. Soudu prvního stupně vytýká, že se nezabýval změnou žaloby doplněnou žádostí o snížení soudního poplatku dle podání ze dne 25. 9. 2018 a že ignoroval jeho žádost „o posečkání se zaplacením soudního poplatku do dokončení řešení snížení soudního poplatku“. V doplnění dovolání podáním ze dne 9. 12. 2019 (doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne) žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 ICdo 156/2018, vytkl odvolacímu soudu, že nepřihlédl k tomu, že jej soud prvního stupně ve výzvě k zaplacení soudního poplatku nepoučil o důsledcích jeho nezaplacení.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř. řízení o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000).

Zbývá posoudit přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Z obsahu spisu se podává, že žalobce dne 31. 12. 2015 podal žalobu o zaplacení částky 2 750 000 Kč, aniž zaplatil soudní poplatek. Usneseními ze dne 26. 4. 2016, č. j. 14 C 294/2015-11, ze dne 5. 10. 2017, č. j. 14 C 294/2015-43, a konečně ze dne 13. 9. 2018, č. j. 14 C 294/2015-77 (poté, co bylo opakovaně rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku), byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku; žalobce soudní poplatek neuhradil, namísto toho podáním ze dne 25. 9. 2018 vzal žalobu částečně zpět, požádal o opětovné vyměření soudního poplatku a o prodloužení lhůty k jeho zaplacení. Následně byla vydána dovoláním napadená usnesení.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Ač dovolatel v dovolání výslovně otázku procesního práva, která doposud nebyla Nejvyšším soudem řešena a kterou dle jeho přesvědčení soudy nesprávně vyřešily, konkrétně nevymezil, je z přednesené argumentace zjevné, že nesouhlasí s právním posouzením otázky týkající poplatkové povinnosti a možnosti zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku v případě, vezme-li žalobce svou žalobu zpět sice až poté, co byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, avšak ještě předtím, než bylo rozhodnuto o zastavení řízení z důvodu jeho nezaplacení.

Především je třeba nejprve uvést, že pro právní posouzení poplatkové povinnosti je v dané věci z pohledu úpravy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodný okamžik zahájení řízení.

Nejvyšší soud ve svém stanovisku občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia ze dne 4. 7. 1996, sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněném pod číslem 49/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, konstatoval, že zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení (§ 96 o. s. ř.) přichází v úvahu jen tehdy, byl-li soudní poplatek zaplacen, nebo nelze-li řízení zastavit pro nesplnění poplatkové povinnosti proto, že soud již začal jednat ve věci samé. Uvedený závěr vychází z toho, že splnění poplatkové povinnosti spojené s podáním žaloby je jednou z podmínek řízení. Nebyl-li navzdory výzvě soudu zaplacen soudní poplatek z podané žaloby, soud řízení zastaví pro nenaplnění této ve vztahu ke zpětvzetí žaloby prioritní podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017, nebo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. 13 Co 552/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, č. 18, pod č. 128, v odborné literatuře pak Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 332).

Odvolací soud tak vzhledem k výše uvedenému postupoval správně, nepřihlédl-li k podání ze dne 25. 9. 2018, jímž dovolatel vzal částečně svůj návrh na zahájení řízení zpět, neboť dovolatel nesplnil svoji poplatkovou povinnost spojenou s podáním žaloby, tento nedostatek podmínky řízení se nepodařilo v řízení před soudem prvního stupně odstranit postupem dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a ani před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu žalobce soudní poplatek neuhradil. Pro usnesení odvolacího soudu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř.). Má-li poplatková povinnost přednost před podaným zpětvzetím, nezbylo odvolacímu soudu, než potvrdit usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

Námitka, že odvolací soud nepřihlédl k žádosti žalobce o posečkání se zaplacením soudního poplatku „do dokončení řešení snížení soudního poplatku“, není opodstatněná. Jednak jejím prostřednictvím žalobce odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, ač platí, že k vadám řízení může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné, což v projednávané věci splněno není (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), a dále tato námitka nemůže uspět proto, že je založena na nesprávném závěru, že v důsledku částečného zpětvzetí žaloby důvod pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku odpadl a že původní poplatková povinnost zanikla.

Z uvedených důvodů je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Předpoklady přípustnosti dovolání tudíž nejsou naplněny.

Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně, jejichž řešení zpochybnil.

Podle § 242 odst. 4 o. s. ř. účastníci mohou měnit vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají, pouze po dobu trvání lhůty k podání dovolání.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení otázky možného zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku při absenci poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku ve výzvě, žalobce vymezil až podáním ze dne 9. 12. 2019 doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne, tedy po lhůtě dané ustanovením § 242 odst. 4 ve spojení s § 240 odst. 1 o. s. ř.; Nejvyšší soud k němu tudíž již nemohl přihlédnout.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 4. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru