Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 2078/2019Rozsudek NS ze dne 17.10.2019

HeslaPrávo na spravedlivé soudní řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2078.2019.1
Dotčené předpisy

§ 157 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 2078/2019-217

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. P., bytem v XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1094/4, proti žalované F. O., bytem XY, zastoupené Mgr. Leopoldem Trdým, advokátem se sídlem v Praze 8, náměstí Dr. Václava Holého 1056/15, o 45.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 242/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2018, č. j. 64 Co 275/2018-168, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2018, č. j. 64 Co 275/2018-168, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 17. 5. 2018, č. j. 13 C 242/2016-100, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 45.000 EUR s 8,05% úroky z prodlení od 6. 2. 2016 do zaplacení, ve zbytku, tj. co do úroku z prodlení z částky 45.000 EUR za období od 16. 9. 2015 do 5. 2. 2016, žalobu zamítl; současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 252.414 Kč a České republice - Okresnímu soudu v Karlových Varech částku 1.120,88 Kč.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 12. 2018, č. j. 64 Co 275/2018-168, rozhodnutí soudu prvního stupně – vyjma odvoláním nenapadeného zamítajícího výroku – potvrdil a žalovanou zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci ve výši 34.129 Kč. Po právní stránce odvolací soud posoudil pouze to, zda listina z 9. 12. 2015, vyhotovená synem žalované (M. O.) a opatřená podpisem žalované, splňuje náležitosti uznání dluhu podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nikoliv. Rozhodnutí – v odvoláním napadeném rozsahu – potvrdil proto, že žalovaná „dluh nesplnila.“

V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná namítá, že odvolací soud své rozhodnutí řádně nezdůvodnil, což způsobuje nepřezkoumatelnost; opomněl na zjištěný skutkový stav formulovat právní úvahy a závěry. Právní posouzení je označení a interpretace ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, z nichž soud vycházel, a výklad práv a povinností účastníků na základě zjištěného skutkového stavu. Výše uvedené požadavky odůvodnění napadeného rozhodnutí, které v žádném z jedenácti odstavců neobsahuje ucelenou a srozumitelnou právní kvalifikaci skutkového stavu, podle názoru žalované nesplňuje. Jestliže soud tímto způsobem v odůvodnění nezprostředkuje svou právně kvalifikační úvahu, pak je rozsudek nepřezkoumatelný. Další výhrady žalovaná identifikuje s vnitřně rozpornými skutkovými zjištěními a s provedením nepřípustného důkazu.

Žalobce se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil a navrhl, aby je dovolací soud jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné, protože se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz níže).

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v roce 2013 žalobce předal celkem 45.000 EUR bývalému manželu žalované (M. O.), a to s vědomím a na žádost žalované, která se zavázala peníze vrátit do 1. 9. 2014.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013, uvedl, že „povinnost soudů rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o.s.ř.), a to způsobem zakotveným v § 157 odst. 2 o.s.ř., je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z čl. 1 Ústavy, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Pokud nejde o situaci, kdy právní řešení bez dalšího vyplývá ze zákonného textu, obecný soud musí v odůvodnění dostatečným způsobem vysvětlit své úvahy (nález Ústavního soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03). V odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku musí soud při právním posouzení věci poukázat na konkrétní právní předpis, ze kterého právní posouzení dovozuje. Pokud soud nedostojí této zásadě, dochází k nepřezkoumatelnosti předmětného rozhodnutí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 2418/99). Přitom zákonem (v již zmíněném § 157 odst. 2 o.s.ř.) vyžadované náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku stran právního posouzení věci nemohou spočívat např. v pouhém odkazu (výčtu) právních předpisů či příslušných pravidel chování, jichž bylo soudem v rozsouzené věci užito, ale je nezbytné také v důvodech rozhodnutí vyložit právně kvalifikační úvahu tak, aby bylo zřejmé, která konkrétní právní pravidla chování a z jakých důvodů byla na zjištěný skutkový stav použita, a to včetně případné (blíže specifikované) relevantní judikatury obecných soudů či příslušného nálezu Ústavního soudu, jenž byl zaujat ve skutkově obdobné věci a je třeba jej reflektovat s ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy“ (srov. též rozsudky ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2418/99, ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2172/2000, a ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1238/2013).

V projednávané věci odvolací soud zcela rezignoval na podřazení zjištěného skutkového stavu pod konkrétní právní předpis, resp. konkrétní ustanovení zákona, jehož použil při právní kvalifikaci.

Pokud nastane situace, kdy odvolací soud zákonu odpovídajícím způsobem rezignuje na právní posouzení tak, že z odůvodnění jeho písemného vyhotovení rozhodnutí nelze postihnout stěžejní momenty právního posouzení coby právně kvalifikačního zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci, pak nelze než konstatovat, že takovéto rozhodnutí je postiženo nejen (jinou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale i (s ohledem na absenci přezkoumatelné aplikační úvahy) nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5243/2014).

Protože dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř. uplatnila žalovaná po právu, Nejvyšší soud – aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami – rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 10. 2019

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru